Evangelijní text slavnosti Seslání Ducha Svatého (Jan 15,26-27; 16,12-15) nabízí úryvek, ve kterém Pán Ježíš hovoří o daru, který jim pošle od Otce. Jde o dar Ducha Svatého. Jeho úplné předání nastává až tehdy, když Ježíš svou smrtí a zmrtvýchvstáním je povýšený a zjevuje se učedníkům ve svém božství.
Parakletos
Boží Syn od počátku své pozemské existence byl zvláštním způsobem naplněn Duchem Svatým. Už při Ježíšově křtu zjevil, že mezi Otcem, Synem a Duchem Svatým existuje jednota. Působení Církve se chápe jako pokračování v poslání, které dal Otec Synovi. Je to společenství Ježíšových učedníků shromážděných v Duchu Svatém, které je chrámem Ducha Svatého. Proto se Letnice někdy označují také jako "narozeniny" Církve. Duch Svatý je odlišný od Syna. Pán Ježíš ho nazývá také "jiný Přímluvce" (srov. Jan 14,16). Během svého pozemského působení tímto Utěšitelem byl samotný Kristus. Nyní na Ježíšovu prosbu a jeho jménem Otec pošle učedníkům tohoto jiného Přímluvce, aby byl s nimi navždy.
Český text překládá řecký výraz "parakletos" slovem "utěšitel" nebo "zastánce". Výraz se nachází v Novém zákoně celkem 5krát. Jednou ho používá První Janův list 2,1 a označuje ním samotného Božího Syna: "
Děti moje, toto vám píši, abyste nehřešily. A kdyby někdo zhřešil, máme u Otce přímluvce Ježíše Krista spravedlivého." Ostatní zmínky používají překlad "utěšitel ". Nacházejí se už jen v Janově evangeliu a označují osobu Ducha Svatého (Jan 14,16; 14,26; 15,26; 16,7). Výraz původně pochází z právní terminologie a označuje právního zástupce, který radí a obhajuje osobu u soudu, tzn. advokáta, obhájce. Člověk tak nezůstává bez pomoci a rady. Překlad "utěšitel" se odvozuje na základě podobnosti s jinými novozákonními texty, kde je použito sloveso stejného základu "parakaléo", které má význam "prosit, žádat", ale také "těšit" (srov. Blahoslavenství v Mt 5,4: "budou potěšeni") a podstatné jméno "Paraklesis"-"útěcha"(v 2 Kor 1,3 je označení "Bůh útěchy").
Domnívám se, že překlad "utěšitel" není úplně přesný. Církev nežije po Ježíšově nanebevstoupení období smutku z jeho pozemské viditelné nepřítomnosti. V Janově evangeliu, kde se výraz "parakletos" nachází, je popsáno poslání Ducha Svatého. On je ten, který učedníky naučí všemu a připomene jim všechno, co jim Ježíš řekl; vydá jim svědectví o Kristu; bude v nich přebývat; jeho pomocí budou konat ještě větší skutky; ukáže světu, co je hřích, spravedlnost a soud ... Prosme Ducha Svatého, abychom byli vždy otevřeni přijímat rady, napomenutí a pokyny tohoto "Božího advokáta".
Duch pravdy
Jeden z klíčových výrazů Janova evangelia je slovo "pravda", řecky "alétheia". Zatímco v ostatních evangeliích se tento výraz nachází sporadicky (Matouš 1-krát; Marek 3krát; Lukáš 3-krát), Jan ho používá až 25-krát. Především slovo, které Kristus slyšel od Otce, je pravda, kterou přišel ohlásit lidem a vydat o ní svědectví: "
Neboť jestliže Zákon byl dán skrze Mojžíše, milost a pravda přišly skrze Ježíše Krista." (Jan 1,17);
Já jsem se proto narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. "(Jan 18,37)
S Ježíšem přišlo úplné a definitivní zjevení Otce. Pravdou je samotný Kristus: "
Já jsem cesta, pravda a život." (Jan 14,6).
Když Pán Ježíš mluví o Duchu, který "
uvede vás do celé pravdy" (Jan 16,13), nejde o nové pravdy a rozšíření poznatků o Bohu, ale že bude učedníkům pomáhat pochopit správný smysl Kristova poselství uprostřed měnících se okolností a podmínek. "
Duch Svatý tedy způsobí, že v Církvi bude stále trvat táž pravda, kterou apoštolové slyšeli od svého Učitele." (Jan Pavel II., Encyklika Dominum et vivificantem, 4. bod). Jako křesťané
nemáme Kristovu pravdu přizpůsobovat době. Je rozdíl mezi potřebným "zdnešnením" evangelního poselství, jak o něm mluvil svatý papež Jan XXIII. (Tzv. "Aggiornamento") a jeho módním "přizpůsobováním" různým míněním.
Výraz "alétheia" - "pravda" v Písmu svatém neoznačuje soubor nějakých teoretických poznatků, ale existenciální přebývání v Ježíšově slově. Krásně to vystihuje spojení "konat pravdu": "
Kdo koná pravdu, jde na světlo, aby bylo vidět, že své skutky koná v Bohu." (Jan 3,21) Snažme se, aby Duch pravdy byl vždy přítomen v našem srdci a svědomí, neboť jen tak budeme mít v sobě základní princip našeho mravního konání.
P. František Trstenský
Převzato z
www.postoj.sk,
článek z 18. 5. 2018 naleznete
zde.
