Je to nemoc velice závažná a nebezpečná. Stovky, ba dokonce tisíce mladých dívek přivádí na pokraj smrti. Na kost vyhublé, které už nejsou schopny samy jíst. Ty, které vyváznou, byť i s celoživotními zdravotními následky, mohou hovořit o štěstí.
Zákeřnost této nemoci spočívá i v tom, že je z počátku okolím těžce postřehnutelná a postižené si vůbec nepřipouštějí, že by byly nemocné.
Na jejím počátku bývá přitom zcela pochopitelná touha být moderní, být hezká, být "in".Chce být štíhlá, začne držet diety, přestává jíst. Neuvědomuje si, že hubne nezdravě a moc, cítí se nasycena, i když už téměř nejí a jíst přestává být schopná.
Existuje však i duchovní obdoba této nemoci, "duchovní anorexie". Také je velice záludná a smrtelně nebezpečná. Trpí jí velké množství věřících, i když si to vůbec nepřipouští a pokládají se za dobré křesťany.
Na jejím počátku je - podobně jako tělesné formy - snaha obstát v tomto světě, být úspěšný, hmotně zabezpečit sebe, svou rodinu... To jsou jistě dobré pohnutky. Když se však k tomu přehodí pořadí na žebříčku hodnot, zapomene na Ježíšova slova: "
Hledejte nejprve Boží království a ostatní vám bude přidáno", přidá trochu duchovní lenosti, je připravena půda k propuknutí nemoci.
Když nezbývá čas, zkrátí nebo opomene se ranní a večerní modlitba. Vynechání nedělní mše svaté se nepokládá za nic zlého. Vždyť je přece důležité a potřebné se vyspat, něco zařídit, nakoupit, dodělat... Duchovní četba se pak stává pro takového člověka nudnou záležitostí, kterou odloží a o duchovní věci nemá zájem. Při představě účasti na delších modlitbách mívá pocit nejistoty a odporu. "
Co tam budu dělat? Na to nemám čas, mám užitečnější starosti..."
Občas se modlí a občas navštíví bohoslužbu. To mu dává pocit, že pro svůj duchovní život dělá dost.
Neuvědomuje si, že je duchovně už více než polomrtvý. Dosvědčuje to i absolutní absence základní vlastnosti a potřeby křesťanské víry - její hlásání, šíření, evangelizace.
Jak mohou šířit a rozdávat křesťanskou víru, když v nich samých skomírá? Nemohou dávat to, co sami nemají a ani tuto potřebu necítí. "
Nemohu přece něco někomu vnucovat, to je každého věc.
Je smutný stav takového křesťana, opravdu podobný dívkám trpícím anorexií. Nejsou prakticky schopni strávit žádnou duchovní výživu a přitom duchovně umírají. Je to stav zvlažnění, postupné ztráty víry a lásky k Bohu vedoucí až k duchovní smrti.
Znám tvé skutky, - píše se ve Zjevení sv. apoštola Jana 3, 15-17, -"
nejsi ani studený ani horký. Kéž bys byl studený nebo! Takto však, protože jsi vlažný, ani studený, ani horký, vyplivnu tě z úst. Jestliže řekneš, "Jsem bohatý, mám všeho dost, nic nepotřebuji" - a nevíš, že jsi ubohý, politováníhodný, chudý, slepý a nahý..."
Dívky trpící anorexií bývají v krajních případech hospitalizovány a dostávají nitrožilní výživu, tzv. kapačky. Jaká pomoc je však pro podobně polomrtvého křesťana?
Zjevení sv. Jana pokračuje (3,18) - "
pak ti radím, kup si ode mne zlato v ohni pročištěné, abys zbohatl, bílé šaty, aby ses oblékl..., mast, aby sis pomazal oči a zase viděl,"
Modleme se, aby se těmto lidem dostalo onoho zlata v ohni pročištěného - pravého bohatsví duchovního života. Kéž transfuze Kristovy Krve, vyvěrající z jeho životodárné svátosti, kapku po kapce začne obnovovat jejich síly a jejich duchovní život.
A modleme se a buďme obezřetní, aby tato nebezpečná a z počátku nenápadně se rozvíjející nemoc nepostihla také nás.
"
Já kárám a trestám vždycky ty, které miluji. Buď tedy horlivý a dej se na pokání. Hle, stojím u dveří a klepu. Kdo uslyší můj hlas a otevře dveře, k tomu vejdu a budu jíst u něho a on u mě. Kdo zvítězí, toho vezmu k sobě na svůj trůn.. (Zj.3,19-21)
Roman Tomek
(Napsáno v r. 2003)
(Na Fatym.com vydáno 18. 5. 2018; 23. 3. 2024 - 5070 přečtení)
