Jen málokterý světec nebo světice měli možnost žít Bohu zasvěcený život v manželském i řeholním stavu. Sv. Rita z Cascie, plní Boží vůli i přání rodičů, ve svém životě zakusila život mladé dívky, oddané manželky, milující matky, truchlící vdovy a nakonec i pokorné řeholnice.
Sv. Rita - Margherita Lotti, se narodila v roce 1371 v Rocaporene, v malé vesničce vzdálené 5 km od města Cascia, v dobře situované a zámožné rodině vysoce vážených zástupců svobodného města Cascia, kterým svěřovali těžké případy usmiřování soupeřů, aby nastolili mír, nebo alespoň zabránili krutému vraždění. Margherita byla vytouženým a očekávaným dítětem, které se manželům narodilo po několikaletém bezdětném manželství.
Bůh Ritu ochraňoval zvláštním způsobem už od malička. Legenda říká, že pátý den po narození bylo děvčátko v kolébce. Její rodiče pracovali na poli. Nad kolébkou létalo několik včel, které opakovaně vlétaly a vylétaly z jejích úst. Když to jeden rodinný přítel uviděl, snažil se včely prudkým pohybem odehnat. Údajně se při tom zranil srpem, ale nedbal na to, spěchal zachránit dítě. Včely mu sedly na ránu a on byl zázračně uzdraven.
Je to sice jen legenda, ale potvrzuje obrovskou úctu a oblibu této světice u lidí, která přetrvává už celá staletí. Rita se nenarodila s aureolou, ale pověst svatosti si získala svým životem. Od dětství byla poslušnou dcerou. Rodiče se postarali, aby měla dobrou náboženskou i obecnou výchovu, které se v té době nedostalo každému.
Navzdory její touze stát se řeholnicí, v roce 1385 jako 14-letá uzavřela manželství s Pavlem di Ferdinandem di Mancinim. O tom, zda to bylo manželství z povinnosti nebo z lásky se vedou dohady. Ale tato domněnka nemá žádný vliv na Ritinu svatost. Faktem zůstává, že Rita přijala roli manželky bez výhrad. Svůj ctnostný život nadále naplno rozvíjela i v manželství. Byla vzorem pro svého manžela - velkého bouřliváka, kterému její příklad umožnil vést plnohodnotný křesťanský život. Mnohé povzbuzovala její skromnost, obětavost a ochota pomoci.
Pán požehnal tyto manžele darem dvou synů, pravděpodobně dvojčat nebo narozených s krátkým časovým odstupem. Po 18 letech manželství nastal v životě této světice zlom. Její manžel se stal obětí krevní msty, tzv. vendety. Pro Ritu začalo nové těžké období - život vdovy. I v tomto čase žila jako pokorná Boží služebnice. Velmi ji trápila touha jejích synů pomstít otcovu smrt. Úpěnlivě prosila Boha, aby se nepošpinili krutostmi a nestrhla je spirála nenávisti. Bůh vyslyšel její modlitbu, byť velmi bolestivým způsobem. Duše obou chlapců zachránil. Zemřeli jeden po druhém krátce po otcově smrti na záhadnou chorobu.
Rita zůstala osamocená. Dramatické události v její rodině a samota ji však stále více přibližovaly k trpícímu Kristu. Ubohá žena však nebyla plná nenávisti, naopak se modlila za ty, co jí způsobili tolik bolesti i za své drahé zesnulé. Ale ve svých modlitbách nezapomínala ani na živé a prosila, aby Boží pokoj zvítězil nad nenávistí. V tomto období neutuchajících modliteb v ní dozrála silná touha pozvednout svou lásku na novou úroveň a k jinému ženichovi - ke Kristu. Její vstup do kláštera nebyl jednoduchý, ale po několika odmítnutích začala jako 36-letá nový život v augustiniánském Klášteře svaté Máří Magdalény.
Pokud byste čekali, že vstupem do řehole se Ritě splnil dětský sen a prožila krásný, klidný a pohodlný život za zdmi kláštera - jste na omylu. Čtyřicet let klášterního života bylo naplněných bolestí a utrpením. O toto utrpení však sama prosila Pána. Toužila mít účast na Kristových bolestech a Bůh jí je dopřál opravdu v hojnosti. Kromě sebeumrtvování svého těla a nespočetného ponižování od spolusester jí Bůh dal "vzácný dar" - stigma na čele - trn Kristovy koruny. Rita žila tento dar s velkou pokorou a nikdy se jím nechválila. O svém poznamenáni mluvila málo a jednoduše jen jako o ráně. Stigma sv. Rity překonala v dějinách stigmat každé pravidlo: hnisala a odporně zapáchala, ale přitom zůstávala lokalizovaná a neinfikovala další tkáně. Právě kvůli zapáchající stigmatizaci sv. Rita zažila neskutečné ponížení a opuštěnost.
V noci z 21. na 22. května v roce 1447 ve věku 76 let duše sv. Rity zanechala na zemi utrpením zubožené tělo a odešla vstříc svému milovanému ženichovi - Kristu. V té chvíli se, podle legendy, klášterní zvony nevysvětlitelným způsobem rozezněly. Takto, jakoby z nebeského podnětu, svolaly lidi, aby si přišli uctít svatou sestru Ritu. Krátce po smrti se na její přímluvu začaly dít první zázraky.
Sv. Rita je již po staletí uctívána jako patronka v beznadějných situacích. Na její přímluvu se událo množství zázraků. Kanonizována byla v roce 1900. Cascia dnes patří k největším poutním místům v Itálii, je centrem úcty sv. Rity a místem smíření.
Životopisy sv. Rity jsou opředené množstvím legend, které se šířily spolu s její rostoucí úctou. Remo Piccolomini a Natalino Monopoli se proto ujali nelehkého úkolu. Tito dva italští augustiniáni napsali životopis, který, nakolik to bylo možné, podložili historickými fakty i autentickými fotografiemi.
Svätá Rita – dych odpustenia
U nás úctu ke sv. Ritě šíří převážně augustiniáni - Řehole sv. Augustina na Slovensku. Při klášteře je kostel zasvěcený právě této světici. 27.4.2018 přinesla delegace z Casco z Itálie do Košic relikvie sv. Rity. Jde o relikvie 1. stupně - kostičky z ruky světice, které jsou uloženy v měděné růži s výškou 50 cm. Tyto relikvie byly předány při mši, které předsedal košický emeritní biskup Mons. Alojz Tkáč. Věřící mohli uctít relikvie po mši v podzemní kapli kostela, kde je relikvie uložena.
Páter Juraj Pigue, představený Řehole sv. Augustina na Slovensku, sestavil několik knížeček, díky kterým můžeme i my v sobě rozvíjet úctu k sv. Ritě.
3 novény k sv. Ritě
Tyto novény pocházejí přímo z italské Cascie. Prostřednictvím nich si můžeme vyprošovat milosti potřebné pro náš život. Kromě novén je v knížečce uveden i krátký životopis sv. Rity.
33 modliteb k sv. Ritě
Modlitby v této knížečce jsou sestaveny jako "návod" na utíkání se ke sv. Ritě, vyprošování si milostí a Božího zásahu hlavně v beznadějných a v neřešitelných situacích. Knížka napomáhá, aby kromě úst volalo hlavně naše srdce, abychom podle příkladu a na přímluvu sv. Rity byli schopni plnit Boží vůli v každé situaci.
7 ctností sv. Rity
Sv. Rita byla ženou mnoha ctností, které se naplno projevovaly v jejím životě. V knize je zdůrazněných sedm z nich: pokoj, víra, modlitba, odpuštění, naděje, utrpení a láska. Nechme se ovlivnit spiritualitou této ženy, jejíž odkaz je aktuální i dnes.
22. květen se každoročně v Církvi slaví svátek sv. Rity. Je to svatá, která možná u nás není až tak známá a já sama jsem se s jejím jménem setkala teprve před několika lety. Zaujal mě její životní příběh a zvláštnost, kterou jí Bůh dopřál - žít život manželky, matky, vdovy, řeholnice. Obsadit místo patrona neřešitelných situací také není zrovna snadný úkol, ale myslím, že Bůh to dobře zařídil. Životní zkušenosti a univerzálnost povolání sv. Rity přímo předurčují tento patronát. Často se k ní modlím a bylo mi dopřáno okusit ovoce vyslyšení modliteb. Upřímně vás povzbuzuji, abyste neváhali s důvěrou se obrátit na patronku beznadějných situací s prosbou o pomoc - vždyť Bohu není nic nemožné!
Více křesťanských knih naleznete na
Zachej.sk
Monika Bugáňová
Převzato z
http://zastolom.sk,
článek ze 17. 5. 2018 naleznete
zde.
(Na Fatym.com vydáno 17. 5. 2018)
