Před 100 lety – 22. května 1918 se v Hodějicích u Slavkova narodil P. Antonín Němčanský. Na kněze byl vysvěcen 5. července 1942 v Brně, jako kaplan nastoupil do Velkého Meziříčí, jeden rok působil ve farnosti Brno – Křenová, v letech 1946 – 1962 byl farářem v Hrušovanech nad Jevišovkou.
Od 1. března 1962 do září 2005 byl farářem v Horních Kounicích...
Od 1. března 1962 do září 2005 byl farářem v Horních Kounicích, deset let při tom spravoval navíc jako excurrendo farnost Trstěnice, od roku 2005 jako důchodce ještě tři roky v Horních Kounicích vypomáhal, působil zde tedy jako farář 46 Bohem požehnaných let! Za tu dobu pokřtil ve zdejším kostele sv. Michaela Archanděla asi 300 dětí, oddal přes 140 manželských párů, pohřbil přes 400 farníků. Několika generacím předával víru v Boha, byl ctitelem Panny Marie. Obětavě a rád sloužil mše sv. i přes problémy stáří, jeho promluvy byly darem pro věřící.
Za jeho působení ve farnosti Horní Kounice byla po II. Vatikánském koncilu zavedena nová liturgie – mše v české, jazyce. V roce 1968 byla otlučena a znovu nahozena omítka na kostele, hlavně jeho zásluhou byly pořízeny a 23. srpna 1970 posvěceny dva nové zvony, zřízen elektrický pohon zvonů, hodiny na věži, nové osvětlení a topení akumulačními kamny v kostele, renovovány fresky, zlaceny oltáře, opraveny varhany. V roce 1975 byla opravena i farní budova. Roku 1991 byla opravena věž a fasáda kostela, roku 2005 položena nová střecha na kostele.
V červenci 2002 děkoval při mši sv. P. Antonín Němčanský za 60 let kněžské služby a 40 let v Horních Kounicích, v roce 2008 za 90 let života. Od konce srpna 2008 žil v domově pro nemocné kněze na Moravci, kde 10. listopadu 2010 ve věku 92 let tiše zemřel. Jeho pohřbu se zúčastnilo mnoho spolubratří kněží, farníků i ostatních lidí, kteří si ho vážili, přišli se s ním rozloučit a poděkovat za jeho dlouholetou obětavou duchovní službu.
Ať mu dá Pán Bůh lehké odpočinutí! Otče Antoníne, děkujeme za všechno!
Podle svého přání byl P. Antonín Němčanský pohřben v kněžském hrobě na hřbitově v Horních Kounicích.
Anna Burianová, kronikářka
Zemřel P. Antonín Němčanský
www.fatym.com/view.php..., 10. 11. 2010
Slovo na rozloučenou na pohřbu
Důstojný pane, otče Antoníne,
Mám poslední možnost k Vám dnes v tomto chrámě promluvit. Mluvíval jsem k Vám zde pravidelně při Vašich životních jubileích a za celou farnost děkoval a přál vše nejlepší.
Nyní k Vám hovořím při jiné příležitosti, při příležitosti loučení. Nemohu se Vám již dívat do očí, už Vás nevidím… Jen rakev, ve které tiše odpočívá Vaše opotřebovaná tělesná schránka, tak tiše, jak tiše jste žil.
Ale věřím, že k Vám mohu promlouvat, že mě slyšíte a sledujete, již z jiné perspektivy, perspektivy věčnosti.
Prožil jste zde víc než 46 roků svého kněžského života a Horní Kounice, místní fara, tento kostel Vám byly domovem. Stal jste se otcem této farnosti, otcem nás všech. Žil jste s ní a její radosti a bolesti – radosti a bolesti nás všech, byly i Vašimi radostmi a bolestmi.
Většinu z nás jste křtil, mnohé z nás jste vedl ke svátostem a mnohé z našich drahých jste připravoval a s námi vyprovázel na cestu poslední.
Mnoho let, den co den přede mší svatou jste sedával tady na té lavičce pod kazatelnou a modlil se růženec, připraven vyzpovídat každého, kdo za Vámi přišel.
Každodenní mše svatá byla pro Vás radostí a posilou – a také, zvláště v posledních letech – opravdovou obětí. Byl jste si vědom její nesmírné hodnoty, hodnoty Ježíšovy výkupné oběti a své utrpení jste spojoval s jeho utrpením.
Postupem let ubývalo sil a přibývalo těžkostí stáří. To, co dříve bylo snadné, stávalo se obtížným, nemožným. Kříž, který jste nesl, byl stále těžší a těžší. Naučil jste se ho nést trpělivě a tiše, bez reptání, s pokorou a vytrvale. Jeho tíha však byla až příliš veliká a tak jste na konci svých sil pod jeho tíží padl.
Nacházel jste se na rozhraní života a smrti. A přišel den – 15. srpen 2008, slavnost Nanebevzetí Panny Marie. Zdálo se, že konec je neodvratný. Nebyl jste však ještě z tohoto života vzat, ale musel jste podstoupit další oběť, opustit svou faru, Kounice, místo pro Vás tak drahé, ve kterém jste si přál dožít – a to s vědomím, že je už v tomto životě neuvidíte. Musel jste absolvovat strastiplnou cestu do nemocnice a potom na Moravec.
I tuto oběť jste přijal pokorně, bez reptání, odevzdán do Boží vůle.
Na Moravci jste působil ještě dva a čtvrt roku. Slovo „působil" je zcela na místě, i když mnozí si jistě kladli otázku – jaký je smysl života člověka upoutaného na lůžko, odkázaného na pomoc druhých bez možnosti udělat jediný samostatný krok.
Vy jste však i tomuto životu dokázal dát hluboký smysl a naplnění. Trpělivě jste přijímal tento úděl (ležáka), vše obětoval, modlil se.
Všechny, kteří Vás na Moravci navštívili, jste přivítal úsměvem, pohovořil s nimi, zavzpomínal, zajímal jste se o všechno a o všechny. Často jste při povídání zapomněl, kde jste a v duchu jste byl zase ve své kounické faře. Loučíval jste se podáním ruky a svým kněžským požehnáním. A také přáním, abychom zase přijeli…
Všechno utrpení jste tiše a trpělivě přijímal, nereptal. Vzpomínal jste na lidi, se kterými jste se za svůj dlouhý život setkával a těšil se na setkání s těmi, kteří Vás na věčnost předešli. Za všechny se modlil a obětoval své utrpení.
Podal jste nádherné svědectví o hodnotě kněžství, které jste žil a jehož poslání jste naplnil beze zbytku. .. Prohlášení, které jste po 68 letech kněžské služby vícekrát zopakoval – že byste znovu nechtěl být nikým jiným, než zase římskokatolickým knězem – to jasně dosvědčuje.
Také jste nám dal velký příklad a svědectví trpělivosti, pokory a odevzdanosti, svědectví o ceně lidského života a přijatého utrpení. Stal jste se vzorem a příkladem trpělivosti, víry a lásky a svou obětí nám vyprosil mnoho milostí a požehnání.
Nyní jste zde mezi námi. A my se loučíme, vděčni Vám a Bohu za Váš život, za Vaši kněžskou službu, oběti mše svaté, modlitby, slova rozhřešení a povzbuzení, úsměv, za Vaši lásku, za to, že jste byl, že jste náš.
Já osobně bych chtěl poděkovat také za to, že jsem Vám mohl po dobu více než dvaceti let stát po boku a být Vám tak blízko.
A na závěr - naše přání.
Pokojné odpočinutí ode všech bolestí a utrpení.
Radostné společenství s Pánem, kterému jste po celý život oddaně sloužil, s Pannou Marií a svatými a šťastné shledání s Vašimi blízkými, kteří Vás předešli a jednou opět i s námi.
Věřím, že se nepřestanete přimlouvat, aby se toto Vaše setkání s námi uskutečnilo a aby bylo šťastné.
Díky Vám, otče Antoníne!
(přednesl Roman Tomek)
Vyšlo v článku
Z pohřbu P. Antonína Němčanského www.farnostslavkov.cz, 19. 11. 2010
