Ve farnosti Olešnice se chystají Lidové misie. V rámci toho přinášíme kázání jáhna Ladislava Kince ze 13. 5. 2018.
Olešnice, Rovečné – 13.5.2018
Dnes je den matek. Ptal jsem se dětí ve výuce náboženství – ještě než jsme se začali modlit za maminky a tatínky – za co by chtěli svým maminkám poděkovat, za co si zaslouží naši vděčnost? Většina dětí nedokázala na to odpovědět. Proč? Protože všechno co pro ně maminka dělá berou jako samozřejmost a ještě nad tím často ohrnují nos. Varováním a povzbuzením může být rozhovor v domově důchodců: Stará nemohoucí nešťastná maminka se ptá: „Proč za mnou moje děti nejezdí, vždyť jsem jim všechno dala?.... „Asi právě proto – všechno a přitom to základní – cti otce svého a matku svou nepoznali.“ Úcta – k matce, ženě, člověku – to je základní a první požadavek pravidlo Boha Stvořitele pro vztah člověka k člověku.
O tom dnes také mluví naši pastýři – biskupové, když nás vyzývají k tomu, abychom se modlili za členy zákonodárných sborů v naší zemi, aby se zachovali zodpovědně, rozumně a podle přirozeného řádu života při hlasování o Instanbulské smlouvě, která velmi vážným a nešťastným způsobem staví proti sobě muže a ženu a narušuje řád a práva přirozené rodiny. Plný text máte k dispozici na stolečku a na nástěnce.
Ve středu a ve čtvrtek nás poprvé v rámci přípravy na lidové misie navštívili misionáři. Kdo se chtěl s nimi setkat, tak měl možnost. Většina z Vás zde nebyla. Tím jste jáhnovi vlastně pomohli – pro dnešní předmisijní promluvu stačilo zaznamenat slova promluvy hlavního kazatele a dnes Vám je přednést.
Lidové misie je velký Boží dar člověku. Je to šance uvidět ve svém životě něco nebo všechno jinak. Uvidět svůj život novým způsobem a dát si předsevzetí změnit život k lepšímu – díky svátostem a Boží milosti. Pro porozumění co to je jiný pohled - příběh: Jedna paní měla doma kocoura jménem Myšák. Mnozí říkali: „Kdybych se chtěl mít moc dobře, tak bych chtěl být u ní tím kocourem Myšákem, tak o něj pečovala. Jednou ráno přišla z ochodu domů a zažila šok, s kterým se podělila se známými: Stala se hrozná věc. Přijdu domů, podívám se na Myšáka do jeho pelíšku a on tam má u sebe čtyři koťata.“
Lidové misie nám pomohou vidět v novém světle - udělat krok, vyvinout úsilí k poznání a nápravě. Nevidět na svých bližních jen chyby, ale jejich dary, vidět také svoje dary užít je k dobrému.
Máme se podívat zpět - probrat svou minulost – udělat generální svatou zpověď – za své hříchy udělat pokání, z nich získat poučení.
Máme při LM uvažovat o své přítomnosti – jak jsem na tom?
Mám také uvažovat o své budoucnosti! Jednou ráno jsem vstal a znovu padl do postele. Dostal jsem mozkovou mrtvici. Díky okamžité pomoci a svátosti nemocných – sloužící k uzdravení těla a duše – jsem ještě zde. Už to nikdy nebude takové jako dřív, ale Bohu díky. Ale nejdůležitější z toho je poučení o nejistotě trvání mého života a zdraví.
Při následném setkání s misionáři v našem KFC padla velmi vážná a důležitá otázka: „Co je cílem lidových misií – duchovní obnova věřících ve farnosti nebo evangelizace? Stručně řečeno: LM jsou prostředkem na cestě k cíli a ten je vyjádřen zákonem Církve č. 1.: Spása duší! Na prvním místě se jedná o každého z nás – při přípravě a v průběhu LM se stát lepším – je to tedy prostředek k tomu, abych měl šanci se dostat do nebe ……a tím, že budu lepší, tak tím se děje evangelizace – prostředek k cíli – spása duší těch, kteří kolem mě žijí!
LM nás vedou k uvažování o naší budoucnosti. LM misie nám přinesou mnoho nabídek k obnově našeho života.
V africkém kmeni Zulu se říká tato moudrost: Bůh nás navštěvuje, ale my většinou nejsme doma.
LM před nás kladou naléhavou otázku: Co říká Bůh na můj život? Co v něm chce Bůh napravit? Znovu dát všechno nebo alespoň něco na své místo! Dát Bohu a své nesmrtelné duši co jim patří! Buď je ve středu mého srdce, života Ježíš nebo někdo jiný, vhorším případě něco jiného.
Po LM už není nic jako před nimi. Využiji tuto šanci nebo ji promeškám? Představuji Vám sestru Michaelu – převorku cisterciáckého kláštera ve Švýcarsku – tyto kontemplativní sestry jsem poprosil, aby se za naše misie a za vás modlili. Prosím nemocné, aby své bolesti obětovali za zdar LM. Pozvěte do kostela ty, kteří Boha a kostel opustili. Uvažujme - s čím mám ve svém životě pohnout, Bože co ode mě očekáváš? LM – většinou nepřinesou nic nového, většinu toho známe – ale vedou nás k tomu abychom udělali nový krok správným směrem.
P. Dunda zakončil promluvu touto větou: Zdá se ti, že Bůh mlčí? Cítíš se vzdálen od Boha? Hádej, kdo odešel?
Dodám k tomu povzbuzení ze života jednoho populárního kněze: Těšil jsem se na film Zapomenuté světlo, velmi ho miluji a kněze, tak jak ho ztvárnil Bolek považuji za svůj vzor. Na dobu, kdy měl jít v televizi jsem si vyhradil čas, nachystal si dobroty, pohodlně jsem se usadil do křesla a pustil televizi. Když film začal, zazvonil někdo dole na zvonek. Umíš si představit, jak mě to rozladilo – To snad není pravda! - Uvažoval jsem o tom, že budu dělat, že nejsem na faře. Potom se ve mně hnulo svědomí a šel jsem zjistit o co jde. U dveří stála parta středoškolaček, kterým ujel autobus a přišli poprosit o pomoc, abych je zavezl do vzdáleného města – že budu moc hodný a tak dál. Nechtělo se mně, mám řešit problém puberťaček, které neumí jít včas na autobus, co řeknou lidi, až mě s nimi uvidí, atd. Ale pak jsem si řekl, co by udělal Bolek v Zapomenutém světle? Zastyděl jsem se, vypnul televizi, sedl do auta a ty trdla do Třebové zavezl.
Bratři a sestry – a to mimo jiné při Lidových misiích jde – do slovníku pro mladé přeloženo: Vo to gou, v…“
Amen.
