Tento papež a Maria jsou dva neoddělitelné pojmy. Maria je skrytá část jeho života, která ho chránila za všech okolností. Jeho pontifikát je možné pochopit jen tehdy, když ho spojíme s Mariiným působením od Karlova narození.
Karel se narodil v květnu, v Mariině měsíci, a vyrůstal v událostech, které určila Prozřetelnost a které vytyčovaly jeho trasu pod ustavičným dohledem Panny Marie.
Byla to v první řadě smrt jeho matky (1929) a jeho bratra (1932). Od té doby vše spočívalo na jeho otci, zbožném muži, který ho často brával s sebou na poutě do různých mariánských svatyní, např. na na Kalvárii Zebrzydowskou. Karol na to stále myslel a vracel se tam.
Od raného mládí navštěvoval chrám ve Wadovicích, kde byl pokřtěn. Denně tak rozjímal před obrazem Panny Marie ustavičné pomoci.
Už v prvních básních
"Na tvém bílém plášti" a "
Magnificat" ukazuje svou bolest a svou naději. Ukazuje, jak moc trpí ztrátou své milované matky a jak ho tato ztráta přivedla do náruče nebeské Matky. Současně díky karmelitánskému klášteru ve městě a později v Krakově, se rozvíjí jeho karmelitánská duchovnost.
Od svých deseti let nosil škapulíř. Pod vlivem dobrého kněze P. Zacherta založí a roky vede "Mariánskou kongregaci" pro mládež. (V tu dobu má 13 let.)
Když se v roce 1938 odebral jako student do Krakova, začíná nejvlastnější čas jeho mariánské úcty a doba, kdy ho Mária chrání před nacistickými okupanty. Nejdříve to byl "empirický" vliv, který navazoval na vliv otce (zemřel 1941), a následoval vliv geniálního přítele Jana Tyranowského. Jan Tyranowski mu ukázal cestu mariánské a christocentrickej modlitby na základě studia karmelitánských velikánů: Jana z Kříže a Terezie z Avily. Tito mystikové mu otevřeli horizont netušených milostí. Odtud čerpal přesvědčení, že jako sirotek patří jen Marii.
Ve své farnosti je členem živého růžence, Ježíšovy a Mariiny školy života. Hledá v tom plnost vnitřního života, společenství s Bohem. Toto přesvědčení se ještě více upevňuje v době jeho univerzitního studia. V té době se vypraví na pouť k slavné svatyni v Čenstochové, aby černé Madoně zasvětil celý svůj další život.
23. května 1943 tam opět tajně jde navzdory tvrdým okupantům. Panna Mária ho v této době, která je pro něj obzvlášť těžká, chrání.
Následuje spíše doktrinární vzdělání. Stal se seminaristem a současně dělníkem, aby se tak ukryl a přežil. Studuje duchovní a filozofické autory.
Z duchovních titulů ho nadchne kniha,
která ho pak vede po celý život:
"Pojednání o pravé pobožnosti k Matce Boží"
od Ludvíka Marii Grigniona Montfort.
Odhalí tu osu svého života:
zasvěcení Bohu prostřednictvím Marie.
Ve dne v noci rozjímá o dokonalém synovství vůči Marii. Protože bezvýhradně sdílí Montfortovy myšlenky,
je pro něj zcela přirozené, že se zasvětí zcela Matce Boží jako její služebník.
Úplné předání "nutí" Marii,
aby ho chránila při různých příležitostech
a smrtelných nebezpečích
v přítomnosti i v budoucnosti.
Tato ochrana ho ještě
více spojí s Marií.
V dokonalém odevzdání, které Montfort označuje jako "být otrokem", je důležité Marii dobře poznat, odevzdat se jí v myšlení, vůli i srdci, aby pokřtěný byl formován co nejúplněji ke Kristovu obrazu. Tato Grignionova knížka se stala jeho zamilovanou. Rozjímal o ní v čase modlitby a mluvil o ní se studenty v Krakově.
1. listopadu 1946 se mladé kněžské srdce zasvětilo Panně Marii. Jako apoštol Jan ji vzal k sobě a jeho láska k ní stále více rostla. "
Kristovo kněžství nás vede k tomu, abychom znovu objevili Marii; náš vztah k ní se tvoří zcela zvláštním způsobem, ve větší hloubce a plnosti. Tento vztah je podstatnější, teologičtější."
V roce 1958 přijal Wojtyla Matku Boží "oficiálně" jako Matku svého plného kněžství, když ho Pius XII. jmenoval biskupem. Znak, který si zvolil, symbolizuje jeho minulost i budoucnost jako dvě osy jeho života: kříž a pod jedním ramenem M - Maria.
Za heslo si vzal slova sv. Bonaventury, která přebral světec z Montfortu: "
Totus Tuus ego sum et omnia mea sunt Tua. Accipio Te in mea omnia. Proebe mihi cor tuum, Maria" -
Jsem celý Tvůj a všechno mé je tvé. Přijímám Tě do všeho, co je moje. Dej mi své srdce, Maria.
Od této doby je Maria více než integrální součástí jeho života, takže vše, co koná pro svého Mistra, má Mariinu podporu.
Všude, kde promlouvá, předchází ho na jeho cestě. Posílá mu do cesty mnoho lidí, kteří mají být zachráněni. Protože
Karol ví, že je nejen zvláštním způsobem Matkou kněží, ale také Matkou všech lidí a Matkou Církve, je tedy jeho nejcennější ochranou.
Více než dříve svěřuje Marii svůj úřad, ale i mladé, o které se stará, rodiny, které z nich vznikají.
Představuje Marii jako dokonalý obraz svatosti,
jako ochránkyni rodin a života.
Představuje ji kněžím jako duchovní Matku.
Vede mariánské poutě od Kalvárie až po Jasnou Horu.
Mezitím spěje život Církve ve světě, ale i v Polsku k obratu. Po jeho účasti na koncilu znamenají jeho řeči a publikace šíření učení Koncilu, zvlášť poslední kapitoly Lumen Gentium, věnované Matce Boží. Maria má podíl na Kristově díle, takže odhalujeme nejen Krista skrze Marii, ale i Marii skrze Krista.
V Polsku se obdivuhodným zasvěcením Matce Boží účastní slavnosti tisícího výročí pokřtění Polska (966 - 1966), které předcházela devítiletá novéna, končící v Krakově, když se mezitím stal v roce 1967 kardinálem.
Cestuje stále častěji do zahraničí a přijde také do Lurd, kde ho lidé překvapí v kryptě pod hlavní svatyní, kdy je na kolenou na kamenné dlažbě ponořen do adorace před Nejsvětější Svátostí. Aniž to věděl, připravuje se na velké setkání, které Pán určil pro svou Církev.
Po jeho volbě papežem celý svět vidí, jak se jeho deviza šíří a stává se stálým pozváním k zasvěcení Matce Boží, aby byly zmařeny Satanovy plány na zničení světa. Jan Pavel II. je příkladem: dává se stále vést Marií.
Jeho mariánská zbožnost uchvacuje zástupy lidí. Od Pompejí přes Quadalupe až po Vilno, od Lorety až po Čenstochovou, od Einsiedeln až po Yamoussoukro, všude navštěvuje mariánské svatyně a zasvěcuje tam země a kontinenty.
3. března 1979, na první sobotu v měsíci, začíná v Římě s veřejnou modlitbou růžence. Když přijde v roce 1983 opět do Lurd, modlí se zde výjimečně francouzsky. Nepřijme žádného návštěvníka, kterému by nevěnoval růženec. Všechna svá kázání a promluvy končí připomínkou Panny Marie.
Ale Maria ho chce vést ještě dál.
Je to teď "Žena, která spěchá".
Čeká stále odpověď na svou výzvu ve Fatimě v roce 1917,
která po druhé světové válce upadla do zapomnění.
Aby se proces urychlil,
dovoluje Bůh atentát 13. května 1981
a Maria zachrání "papeže své bolesti a své lásky".
Bere ho tak za ruku a přivede k velkému zasvěcení Církve a světa, Ruska v Římě (1981 a 1984) a ve Fatimě (1982 a 1991).
V letech 1987-1988 vyhlašuje Mariánský rok jako dvou tisící výročí narození Panny Marie, který je adventem pro třetí tisíciletí. Na konci Mariánského roku vyhlásí v Římě: "
Drak není silnější než Krása (Maria)."
25. března 1987
vydává překrásnou encykliku
Redemtoris Mater.
Když přijalo Neposkvrněné Srdce Panny Marie
tolik úcty,
je tak dojaté láskou svého syna,
že daruje s pádem komunistického systému
opět svobodu víry utlačovaným zemím.
Tak se ukazuje moc zasvěcení,
kterou předpověděl už sv. Grignion Montfort.
Papežova encyklika jako základní dokument o Matce Boží, ukazuje každým řádkem inspiraci čerpanou z Montforta, který ho od mládí tak provází.
Dává tušit Mariin triumf nad satanem, který se klene od Genesis až k Apokalypse a od Montforta až po Fatimu.
V apoštolském listě Rosarium Virginis Mariae a v encyklice Ecclesia de Eucharistia zdůrazňuje
kristologický charakter růžence - této nejrozšířenější mariánské modlitby - a neoddělitelnost Marie a Eucharistie. Zvláštním darem Kristu i jeho Matce jsou růžencová tajemství světla, inspirující apoštoly nové evangelizace.
Montfort mluví s přesvědčivou silou o "apoštolech posledních dnů", které povede Matka Boží k vysokému stupni svatosti. Budou procházet obtížemi a pronásledováním, v jedné ruce kříž a v druhé růženec. Svým zasvěcením, kterým žijí před Bohem i před světem, budou nositeli nové evangelizace a přivodí nové Letnice, které uvedou na svět civilizaci lásky. A kdo je prototypem, vůdcem a koordinátorem tohoto "nového Izraele"?
Je to ten, který prožívá svou Kalvárii uprostřed mučedníků 20. století, "zkoušen utrpením a bolestmi", který se jako věrný učedník Ježíše a Marie obětoval jako první za spásu svých bratrů a ukazuje skrze kříž cestu ke zmrtvýchvstání. Je to tento mimořádný muž, jehož oba životní úseky, zdánlivě tak odlišné, jsou ve skutečnosti dokonale komplementární mateřskou přítomností naší milé Paní.
Převzato z
https://doverujem-a-verim.blogspot.cz/,
článek vydaný 13. 5. 2018 znovu vydán 1. 5, 2019, najdete
zde
(Na Fatym.com vydáno 13. 5. 2018; 2. 5. 2020 - 1827 přečtení)
