Po smrti svého syna se svatá Brigita ocitla v prostorném krásném paláci. Viděla Ježíše na soudním stolci, obklopeného četnými anděly a světci. Po jeho boku stála jeho nejsvětější Matka, která pozorně sledovala veškeré dění.
Brigita spatřila u nohou Soudce chvějící se duši zemřelého, která měla podobu novorozence, které nevidělo ani neslyšelo, co se kolem něj děje. Po pravé straně Soudce v blízkosti duše stál anděl. Na levé straně se nacházel ďábel. Ale nikdo z nich se duše nedotýkal.
Tu začal ďábel křičet: "Slyš mě, všemohoucí Soudce! Musím si stěžovat na Ženu, která je současně moje Paní a tvá Matka, kterou miluješ a dal si jí veškerou moc nad nebem i nad zemí a nad námi démony v pekle.
Ona mi neprávem vytrhla duši, která je před tvou soudnou stolicí. Mám na ni oprávněný nárok, abych ji při opuštění těla uchvátil a postavil před tvůj soud. Ale tato duše ještě neopustila své tělo, a zmocnila se jí tato Žena, tvá Matka, vzala ji pod svou ochranu a představila ti ji."
Svatá Panna odpověděla: "Poslyš, Satane, mou odpověď. Když jsi vyšel z rukou svého Stvořitele, měl jsi pochopení pro spravedlnost, která od věčnosti vychází z Boha. Měl jsi také svobodu jednat podle své vůle, a přestože jsi začal Boha nenávidět, místo aby jsi ho miloval, znáš, co žádá spravedlnost. Proto ti říkám, že mám větší právo než ty představit tuto duši jejímu Soudci.
Protože tato duše mi během svého života projevovala velkou náklonnost, ráda myslela na to, že Bůh mě poctil tím, že mě zvolil za svou Matku a pozvedl ma nad všechny tvory.
Myšlenka na přednosti, které mi Bůh prokázal, naplňovala ji takovou radostí, že často říkala: »Jak jsem šťastný, že Bůh miloval Marii více než všechny ostatní tvory, a za nic na světě bych tuto radost nechtěl ztratit. Ba co víc, stavím tuto radost nad všechny radosti na zemi, a kdyby to bylo možné, aby Maria jen na okamžik ztratila něco z této své důstojnosti, chtěl bych jít raději do věčného ohně, kdybych tomu tak mohl zabránit. Chvála a díky Bohu za tuto jedinečnou milost, kterou prokázal své svaté Matce.«
Vidíš, Satane, v jakém postoji tento muž zemřel? Co tedy soudíš, nebylo správné, abych tuto duši vzala před Božím soudem pod svou ochranu? Mohla jsem ji přenechat tobě, aby s tebou sdílela tvá muka?"
Satan položil ještě jednu otázku: "Proč jsi nás, Královno, v hodině smrti od této duše odehnala, že jsme ji nemohli ani znepokojit ani vylekat?"
Svatá Panna odpověděla: "Udělala jsem to pro její velkou lásku, kterou mi prokazovala."
Zdroj: Život svätej Brigity, sv. II, kap. XXXI.
Převzato z
https://doverujem-a-verim.blogspot.cz/,
článek z 19. 3. 2018 naleznete
zde.
