Mezi nejslavnější a nejznámější ze všech medailí, které se daly razit na podnět samotné Panny Marie, je právě ta, kterou známe pod označením Zázračná medaile. Medaile nám byla dána Boží matkou prostřednictvím sv. Kateřiny Labouré. (Vlastním jménem Zoe Labouré)
Co víme o této skromné řeholní sestře?
Kateřina se narodila 2. května 1806 v regionu Burgundsko ve Francii. Její rodiče Pierre a Madeleine Labouré byli rolníci a Kateřina byla jejich devátým dítětem z jedenácti. V roce 1815, kdy měla Kateřina devět let, její matka zemřela. Po pohřbu, když se vrátila Kateřina domů, zvedla sochu Panny Marie a řekla jí: "
Teď si Ty mou matkou." Kateřinin otec do jednoho roku svěřil své dceři odpovědnost a péči o domácnost. Přestože měla pouze 10 let, Kateřina vedla domácnost s velkým klidem, laskavým a milujícím přístupem ke každému, že ji lidé nenazývali jinak než zázračné dítě. Krátce poté Kateřina měla sen, ve kterém ji starý kněz dal do místnosti plné nemocných lidí. Řekl jí: "
Je dobré pečovat o nemocné. Bůh má pro tebe plán. Nezapomeň na to." O několik let později, když navštívila nemocnici sester Vincentek - Dcer křesťanské lásky, uviděla obraz téhož kněze z jejího snu na stěně. Zeptala se, kdo to může být a bylo jí řečeno, že to byl jejich zakladatel sv. Vincent de Paul. Okamžitě věděla, že se musí stát členkou řádu sv. Vincenta.
Kateřina vstoupila do noviciátu Vincentek 21. dubna 1830. S řeholním rouchem přijala řeholní jméno Kateřina. Právě v té době se mohla zúčastnit slavnostního přenesení ostatků sv. Vincenta de Paul z chrámu Notre Dame do kaple lazaristů (které založil sv. Vincent) na ulici rue de Sevres. Už v této době se začaly projevovat mimořádné omilostnění mladé řeholnice v podobě vidění. V souvislosti s přenesením ostatků zakladatele apoštolských společenství Lazaristů a Dcer křesťanské lásky Sestre Kateřině Labouré se po tři dny zjevovalo srdce sv. Vincenta nad malou schránkou s jeho ostatky v kapli noviciátního domu sester na ulici Rue du Bac. Po vyslechnutí homilie o sv. Vincentovi de Paul se k němu vroucně modlila a prosila Pannu Marii, aby ji mohla vidět. V jednu noc ji probudilo jasné světlo a hlas dítěte jí řekl, aby zašla do kaple, kde na ni čekala Boží matka. Stalo se to 1
9. července 1830. Když se Kateřina přiblížila ke dveřím kaple, otevřela je a celé nitro bylo v jasném světle. Kaeřina padla na kolena a pak zaslechla šustění hedvábných šatů. Otočila se a požehnaná matka seděla na židli celebranta. Anděl řekl: "
Požehnaná matka chce s tebou mluvit."
Kateřina se pomalu přiblížila k Nejsvětější Matce a klekla si vedle ní. Složila si ruce a položila je do klína Panny Marie. Panna Maria jí řekla, že jí byla dána misie a že bude mít všechny milosti potřebné pro její dokončení. Panna Maria řekla: "
... Budeš mít ochranu Boha a svatého Vincenta. Vždy se na tebe budu dívat. Budeš velmi pronásledována. S křížem se bude zacházet s velkým pohrdáním. Bude vrhán na zem a krev bude proudit." Potom Panna Maria zmizela. O čtyři měsíce později,
27. listopadu 1830 Kateřina a ostatní sestry vcházely do kaple na večerní modlitby. Katarína slyšela něžný zvuk hedvábí a okamžitě ho poznala jako signál od Nejsvětější Matky.
Sv. Kateřina Labouré to popisuje takto:
Panna Maria se zjevila ve výšce obrazu sv. Josefa. Stála. Držela zlatou kouli. Na ní byl malý křížek. Koule představovala zeměkouli. Ruce držela volně ve výšce pasu. Oči měla obrácené k nebi. Tvář měla krásnou. Těžko bych ji uměla popsat. Najednou jsem uviděla na rukou prsteny. V každém byly přiměřeně velké drahokamy. Největší drahokamy vrhaly nejsilnější paprsky, nejmenší nejslabší. Paprsky se rozšiřovaly tak, že dole splývaly. Nohy jsem neviděla. Slyšela jsem vnitřní hlas: "
Tato koule představuje celý svět, hlavně Francii ... a každého člověka zvlášť." Potom pokračovala: "
Krása a jas paprsků, tak nádherných, je symbolem milostí, které rozdávám všem, kteří o ně prosí." Dala mi znát , že je jí milé, když ji o ně prosíme. "
Drahokamy, které nevyzařují paprsky, představují milosti, o které si lidé zapomínají prosit." Potom se kolem Panny Marie utvořil oválný obraz. V půlkruhu byl nápis: "
Ó, bez hříchu počatá Panno Maria, oroduj za nás, kteří se k tobě utíkáme." Napsaný byl zlatými písmeny. Slyšela jsem vnitřní hlas: "
Dej zhotovit takovou medaili. Ti, co ji budou nosit s důvěrou, dostanou mnoho milostí."
Potom se obraz otočil. Sv. Kateřina o tom hovoří takto: "
Na druhé straně medaile jsem viděla písmeno M, nad ním kříž. Opíral se o krátkou příčku. Pod písmenem M byly přesvaté Srdce Ježíše a Marie. Rozeznala jsem je dobře, protože na jednom byla trnová koruna a druhé bylo probodnuté mečem.
"
Kateřina na prosbu Panny Marie, doručila její pokyny otci Jean Marie Aladelovi a řekla jí: "
Je to můj sluha." Tento kněz se stal zároveň Kateřininým zpovědníkem. Kateřina vše udělala podle pokynů a přinesla zprávu knězi. Zpočátku jí nevěřil. Konečně, po dvou letech a mnoha potížích přednesl příběh arcibiskupovi. Arcibiskup nařídil, aby bylo raženo 2 000 medailí v r.1832. Část z nich byla dána Kateřině, která řekla: "
Teď se musí šířit." V Paříži v té době zuřila cholera. První medaile rozdávaly dcery křesťanské lásky.
Následovala mnohá uzdravení, obrácení a důkazy zvláštní ochrany Panny Marie. Zázraky se množily. Od února 1834 lid nazval medaili Zázračnou.
Tato medaile se rozšířila zejména po podivuhodném obrácení židovského advokáta a bankéře Alfonza Ratisbonna v lednu 1842. Alfonz Ratisbonne byl velkým odpůrcem křesťanství, ale po přijetí Zázračné medaile od přítele se pod vlivem zjevení Panny Marie stal křesťanem, katolickým knězem a spolu s bratrem Teodorem založil řeholní sestry a společenství kněží Notre Dame de Sion (Sionské Panny Marie) na obrácení Židů. Náhlé a nečekané obrácení Alfonza Ratisbonna vyvolalo velký ohlas a vedlo k církevnímu schválení Zázračné medaile.
Sestra Kateřina Labouré se s mimořádnými omilostněními nesvěřila nikomu kromě svého zpovědníka otce Aladela. Pouze po jeho smrti považovala za nezbytné říci o nich své představené. Během noviciátu na ní nikdo nezpozoroval nic mimořádného. Byla sice nevšedně zbožná, ale přitom jednoduchá a klidná. Proto při ukončení noviciátu představení zaznamenali o ní takový posudek: "
Kateřina Labouré, silné, střední postavy, umí slaběji číst a psát. Má dobrou povahu a průměrný úsudek. Je zbožná a usiluje o ctnost." S takovým hodnocením ji poslali do chudobince na pařížském předměstí sv. Antonína. Kateřina Labouré se během příštích 40-ti let věnovala péči o staré, invalidní a zdravotně postižené lidí. Prováděla ty nejnáročnější práce, které nikdo jiný nechtěl. Proto
je známá také jako patronka starých lidí.
Na Silvestra v roce 1876 dostala sestra Kateřina svou nebeskou odměnu. Jen málo lidí vědělo, že byla tou, která přijala zázračnou medaili od Panny Marie. Po tom, co tato zpráva vyšla na světlo Boží, rozšířila se jako požár.
Tělo Kateřiny Labouré bylo exhumováno v roce 1933. Bylo zázračně stejně svěží jako v den, kdy byla pohřbena a řadí se tak mezi světce s darem neporušeného těla. Její ostatky jsou uchovávány pod oltářem, kde se jí zjevovala Panna Maria. Svatá Kateřina Labouré byla kanonizována 27. července 1947 papežem Piem XIII. Byla bezpochyby nejen pozoruhodnou a pokornou ženou, ale i osobním důvěrníkem Panny Marie. Její svátek slavíme
28. listopadu v řeholním řádu Vincentek a ostatní církev
31. prosince.
Převzato z
http://modlitba.sk/,
článek z 3. 5. 2018 naleznete
zde.
(Na Fatym.com vydáno 4. 5. 2018; 28. 11. 2021 - 4558; 27. 11. 2022 - 5686 přečtení)
Neposkvrněná a její medaile
(seriál / kniha na pokračování)
www.fatym.com/view.php?nazevclanku=neposkvrnena-a-jeji-medaile-uvod....
Video: Sv Katarina Labouré a Zázračná medaila
https://www.youtube.com/watch?v=q1J01fN8JkQ
Video: Kaplnka Panny Márie Zázračnej Medaily
https://www.youtube.com/watch?v=9J-m4P6zxYY
