Zamyšlení nad evangeliem 6.neděle velikonoční - cyklus B
Ježíš řekl svým učedníkům: „Jako Otec miloval mne, tak já jsem miloval vás. Zůstaňte v mé lásce. Zachováte-li moje přikázání, zůstanete v mé lásce, jako jsem já zachovával přikázání svého Otce a zůstávám v jeho lásce. To jsem k vám mluvil, aby moje radost byla ve vás a aby se vaše radost naplnila. To je mé přikázání: Milujte se navzájem, jako jsem já miloval vás. Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo za své přátele položí svůj život. Vy jste moji přátelé, když děláte, co já vám ukládám. Už vás nenazývám služebníky, protože služebník neví, co dělá jeho pán. Nazval jsem vás přáteli, protože vám jsem oznámil všechno, co jsem slyšel od svého Otce. Ne vy jste si vyvolili mne, ale já jsem vyvolil vás a určil jsem vás k tomu, abyste šli a přinášeli užitek a váš užitek aby byl trvalý. Potom vám Otec dá všechno, oč ho budete prosit ve jménu mém. To vám přikazuji: Milujte se navzájem.“ (Jan 15,9-17)
Láska, kterou k nám má Bůh
„Jako mne miloval Otec, tak jsem já miloval vás.“ – „Milujte se navzájem, jako jsem já miloval vás.“ „Zůstaňte v mé lásce.“
Těmito slovy nás Ježíš učí o zdroji a posloupnosti šíření lásky. Jsme schopni milovat druhé jen proto, že Otec jako první miloval nás. A jsme schopni správně milovat jenom tehdy, když jsme spojeni se zdrojem této lásky, když zůstáváme ve vztahu lásky s ním.
Jak miluje Bůh? Jaká je naše představa o jeho lásce? To jsou všechno velmi závažná témata k zamyšlení. Protože zdrojem našeho poznání toho, jak miluje Bůh, je v prvních chvílích našeho života, v našem dětství, příklad lásky našich rodičů. A tak se vlastně formuje naše zkušenost lásky Boží podle lásky člověka. A pokud zůstaneme jenom u toho, nenaplníme naše základní poslání – formovat naši lásku podle lásky Boha.
Z dnešních Kristových slov tedy plyne nesmírně závažný úkol pro všechny rodiče, vychovatele, ale i pro všechny ostatní –
formovat svou lásku podle lásky Boží.
Velmi často trpíme představou, že Bůh nás má raději tenkrát, když jsme dobří a hodní, když plníme jeho přikázání. Je to celkem pochopitelné, protože se to opírá o naši lidskou zkušenost. Jak často mají rodiče některé své dítě více rádi, než ty druhé. Právě podle toho, na kolik si které dítě jejich lásku „zaslouží“ tím, jak je hodné nebo úspěšné v životě. Zcela přirozeně se pak tato zkušenost přenáší na Boha. Takový člověk se potom cítí povinen bojovat o lásku nebeského Otce a „zasloužit“ si ji.
Ale Bůh je zcela jiný. On nás miloval jako první. Miloval nás natolik, že nás lidi stvořil. I když věděl o našem hříchu i o ceně, kterou jeho samotného bude stát náprava. Ba dokonce i nás osobně znal. A také všechny naše osobní hříchy, které v životě spácháme. A přece nás povolal k životu. Kristu v lásce k člověku nepřekáží jeho hřích. Dokázal to nesčetněkrát při svých setkáních s hříšníky, celníky a vrcholně svým odpuštěním těm, kteří ho dostali na kříž.
Taková je tedy láska Boží. Láska, kterou nás Ježíš vyzývá milovat se navzájem. První zkušenost této lásky musí dát svým dětem rodiče – že je může mít někdo rád proto, že jsou. Nebo ještě lépe – že jsou proto, neboť je měl někdo rád. Pak se nestane, že bychom vydávali dětem pokřivený obraz Boha Otce. A člověk s touto zkušenosti bude schopen předávat tuto lásku dále do svého okolí.
Toto je cesta k naplnění Kristovy výzvy z dnešního evangelia.
