... Vše se tedy redukuje na nalezení lehkého prostředku k získání milosti potřebné pro osobní svatost, a tomuto tě chci naučit. A tvrdím, že na získání Boží milosti je třeba nalézt Marii.
Proto, že:
Jedině Maria nalezla milost u Boha pro sebe i pro každého člověka zvlášť. Patriarchové, proroci i všichni svatí Starého zákona nemohli najít tuto milost.
To ona dala bytí a život Původci každé milosti, a proto
se nazývá Matkou milosti - Mater gratiae.
Od Boha Otce pochází každý dokonalý dar i milost jakoby ze svého hlavního pramene. A když
jí dal svého Syna, daroval jí všechny své milosti. Takže, jak říká svatý Bernard, v něm a s ním je jí dána Boží vůle.
Bůh si ji vyvolil za správkyni, hospodářku a rozdavatelku všech svých milostí až do takové míry, že všechny Boží milosti i dary procházejí jejíma rukama. A na základě moci, kterou nad nimi získala, jak tvrdí svatý Bernardin, rozdává milosti věčného Otce, ctnosti Ježíše Krista a dary Ducha Svatého, komu chce, jak chce, kdy chce a kolik chce.
Jako v přirozeném pořádku každé dítě má otce i matku, podobně v řádu milosti každé pravé dítě Církve má mít Boha za otce a Marii za matku.
A pokud se kdosi pyšní, že Boha má za otce, a přitom v něm vůbec není něžnosti pravého dítěte vůči Marii, je to podvodník, který má za otce nanejvýš démona ...
Jelikož Maria vyformovala Hlavu předurčených, Ježíše Krista, jí také náleží formovat údy této Hlavy, a jimi jsou praví křesťané. Vždyť žádná matka neutvoří hlavu bez údů ani údy bez hlavy.
Kdokoliv tedy chce být údem Ježíše Krista, plného milosti a pravdy, musí se formovat v Marii milostí Ježíše Krista, který v ní v plnosti přebývá, aby se stal pravým údem Ježíše Krista a jejím pravým dítětem.
Jelikož Duch Svatý sestoupil na Marii a zplodil v ní, skrze ni a z ní Ježíše Krista, vtělené Slovo, své veledílo, a protože ji nikdy nezapudil, neustále v ní a skrze ni plodí předurčené po všechny dny způsobem tajemným, ale skutečným.
Maria získala od Boha zvláštní nadvládu nad dušemi, aby je živila a dávala jim vzrůstat v Bohu. Svatý Augustin také tvrdí, že předurčení v tomto světě zůstávají uzavření v Mariině lůně a že vyjdou na denní světlo, až když je tato dobrá Matka porodí pro věčný život. Tedy jako dítě čerpá veškerou výživu od své matky, která ji přizpůsobuje jeho slabosti, tak předurčení čerpají všechnu svou duchovní stravu a veškerou svou sílu od Marie.
Marii řekl Bůh Otec: In Jacob Inhabitat, [258] - "v Jakubovi přebývej," Dcero moje. Co znamená, v mých vyvolených, zobrazených v Jakubovi. To Marii řekl Bůh Syn: In Israel haereditare, - "v Izraeli měj své dědictví," moje drahá Matko, čili v předurčených.
A konečně, Duch Svatý jí řekl: In Electa Meis mitte radices, - "zápusť kořeny v mých vyvolených," moje věrná Nevěsto.
Koho si tedy Bůh vyvolil a předurčil, u toho svatá Panna přebývá, čili v jeho duši, a umožňuje jí zapustit tam kořeny hluboké pokory, horké lásky a všech ctností ...
Svatý Augustin nazývá Marii "živou formou Boha" - forma Dei, a ona jí skutečně je. Čili jen v ní se Bohočlověk vhodným způsobem zformoval, aniž by ztratil jakýkoli rys Božství. A také
v ní jediné může být člověk vhodně formován v Boha milostí Ježíše Krista, v takové míře, v jaké je toho lidská přirozenost schopná.
Běžně může sochař vytvořit sochu či portrét dvěma způsoby:
1) poslouží si svým důvtipem, silou, znalostmi a kvalitou svých nástrojů, aby ji vytvořil z tvrdé a beztvaré hmoty;
2) může ji odlít ve formě.
První způsob je zdlouhavý, těžký a náchylný k mnohým nehodám: často stačí jen jediný nesprávný úder dlátem nebo kladivem, aby zničil celé dílo.
Druhý způsob je rychlý, lehký a jemný, skoro bez námahy a nákladů. Ale pouze za předpokladu, že forma je dokonalá a věrná, a že se použije tvárný materiál, který nijak neodporuje jeho ruce.
Maria je vznešená forma Boha. Je ztvárněná Duchem Svatým na přirozené vyformování Člověka-Boha hypostatickým sjednocením a na formování člověka-Boha milostí. Této formě nechybí žádný božská rys.
Kdokoliv se do ní vloží a nechá se jí vést, přijme v ní všechny rysy Ježíše Krista, pravého Boha, způsobem jemným a přiměřeným lidské slabosti, bez mnoha agónii a námah. Způsobem bezpečným, beze strachu z iluze, neboť démon nikdy neměl, ani nikdy nebude mít vstup do Marie, svaté a neposkvrněné, bez stínu poskvrny hříchu.
Och!
Drahá duše, jaký to rozdíl mezi duší formovanou v Ježíši Kristu obvyklými cestami těch, kteří, jako sochaři, se spoléhají na své schopnosti a opírají se o svůj důvtip,
a mezi duší dobře tvárnou, rozpuštěnou, roztavenou, která se vůbec nespoléhá na sebe, ale vrhá se do Marie a nechává se tam opracovat působením Ducha Svatého! Kolik skvrn, kolik chyb, kolik temnot, kolik iluzí, kolik přirozeného, kolik lidského je v té první. A ta druhá, jaká je jen čistá, božská a podobná Ježíši Kristu!
Není takové bytosti, ani nikdy nebude, v níž by byl Bůh větší, než v božské Marii, kromě sebe samého a v sobě samém, ani v blahoslavených, ani v cherubínech, ani v nejvyšších Serafínech, ani v samém ráji ...
Maria je rájem Boha a jeho nevýslovným světem, do kterého vstoupil Boží Syn, aby v něm konal divy, chránil ho a nacházel v něm zalíbení. Pro putujícího člověka stvořil tento svět, pro blaženého ráj; ale utvořil ještě jiný, pro sebe, jemuž dal jméno Maria. Svět neznámý téměř všem smrtelníkům tady dole a nepochopitelný všem andělům a všem blahoslaveným tam nahoře, v nebi. Ti v obdivu z vidění Boha, tak vznešeného a od nich všech vzdáleného, tak odděleného a ukrytého ve svém světě, v božské Marii, volají dnem i nocí: Svatý, Svatý, Svatý.
Blahoslavená, tisíckrát blahoslavená je duše tady dole, které Duch Svatý zjeví a dá poznat tajemství Marie, které otevírá tuto uzavřenou zahradu, aby do ní vstoupila, tuto zapečetěnou studnici, aby z ní čerpala a pila velkými doušky živé vody milosti! V tomto milém stvoření duše najde Boha bez jakéhokoliv tvora. Boha nekonečně svatého i vznešeného a současně nekonečně shovívavého i přizpůsobivého se její slabosti. Jelikož Bůh je všude, najdeme ho všude, i v pekle. Ale není žádného místa, kde by ho stvoření mohlo najít sobě bližšího a přizpůsobenějšího své slabosti než v Marii. Vždyť proto do ní sestoupil. Všude jinde je Chlebem silných a andělů; ale v Marii je Chlebem dětí ...
"Nedomnívejte se s falešnými osvícenci,
že Maria, ačkoli stvoření,
by mohla být překážkou
sjednocení se se Stvořitelem.
Vždyť to už nežije Maria,
ale Ježíš Kristus sám,
Bůh sám, který žije v ní.
Její proměna v Boha
převyšuje proměnu svatého Pavla
a ostatních svatých tak,
jak ani nebe nepřevyšuje zemské vrcholy."
Marii stvořil Bůh jen pro sebe, a proto není pravda, že zadržuje duši u sebe. Ba naopak, přivádí ji k Bohu a čím více je s ní duše sjednocená, tím dokonaleji ji sjednocuje s ním. Maria je podivuhodná ozvěna Boha. Neodpovídá jinak, než: "Bůh", když se říká: "Maria". Oslavuje pouze Boha, když ji se svatou Alžbětou nazýváme blahoslavenou.
"Kdyby falešní osvícenci,
které démon strašně podvedl
už v modlitbě, uměli najít Marii,
přes ni Ježíše a přes něj Boha,
nebyli by tak bídně upadli."
Kdo už jednou našel Marii, skrze Marii Ježíše a skrze Ježíše Boha Otce, našel všechno dobro, říkají svaté duše: Inventa atd. Kdo říká všechno, nic nevyjímá: čili veškerou milost i plné přátelství s Bohem; naprostou bezpečnost před Božími nepřáteli; celou pravdu namísto lži; veškerou lehkost i úplné vítězství nad těžkostmi spásy; veškerou sladkost a každou radost v trpkostech života.
To neznamená, že kdo našel Marii pravou pobožností, bude osvobozen od kříže a bolestí. To by byl velký omyl. Vždyť je více napadán než jiný, protože Maria, matka živých, všem svým dětem dává kousky ze Stromu života, kterým je Ježíšův kříž. Ale když jim připravuje vhodné kříže, dává jim milost, aby je nesli trpělivě, ba až radostně. Takže kříže, které ona dává svým, jsou spíše sladké, než trpké. A pokud i jistý čas pociťují hořkost kalicha, který Boží přátelé nutně musí pít, útěcha a radost, kterou jim tato dobrá Matka po smutku dává, je nesmírně povzbuzuje snášet kříže ještě těžší a trpčí.
Těžko je tedy umět skutečně najít božskou Marii, abychom tak nalezli veškerou hojnou milost. Bůh, svrchovaný Pán, může i sám bezprostředně udělit to, co zpravidla dává přes Marii. Bez opovážlivosti nelze popírat, že to někdy i činí. Avšak podle řádu, který stanovila božská Moudrost, se v řádu milosti lidem obvykle dává jen skrz Marii, jak říká svatý Tomáš. Na vystoupení a sjednocení se s ním je třeba použít stejný prostředek, který použil on, aby sestoupil k nám, stal se člověkem a zprostředkoval nám své milosti. A tím prostředkem je pravá úcta k svaté Panně.
Zdroj: Ludvím M. Grignion: O pravé mariánské úctě
https://www.zachej.sk/produkt/1998/o-pravej-ucte-k-panne-marii-tajomstvo-marie/
Převzato z
https://doverujem-a-verim.blogspot.cz/,
článek z 29. 4. 2018 naleznete
zde.
(Na Fatym.com vydáno 1. 5. 2018; 8. 5. 2034 - 5568 přečení)
Úryvky z této knihy, které již na fatym.com v r. 2016 vyšly:
O pravé mariánské úctě (Úryvek z knihy – 1)
O pravé mariánské úctě (Úryvek z knihy – 2)
O pravé mariánské úctě (Úryvek z knihy – 3)
O pravé mariánské úctě (Úryvek z knihy – 4)
