V poslední době často nacházím články a odkazy, jak se třeba zbavovat věcí a jak si uklízet domácnost. Začala jsem číst "úklidový bestseller" od jisté Japonky, která radí, jak si uklidit domácnost. Knížka je doporučená těm, kteří nezvládají svůj boj s nepořádkem. Výsledek? Vytřídila jsem si sukně ...
Na druhé straně mě to však zaujalo, přemýšlím, proč je to tak, že kniha o úklidu (o metodě úklidu) se stane ze dne na den světovým bestsellerem. To opravdu jsme tak zahlceni věcmi, že nestíháme vnímat realitu?
Jak jste na tom vy? Jaký máte pocit ze své domácností? Ze své výchovy i v této oblasti?
Jak reagujete, když děti něco chtějí? Kolik mají doma zbytečností? A kolik vy? Když jsme se před dvěma lety přestěhovali, nastal u nás doma zlom. Zjistili jsme, jak mnoho zbytečností máme, kolik času věnujeme nepotřebným hračkám, oblečení, drobnostem, které se "nám někdy sejdou". Od té doby si dáváme pozor i ve výchově.
Záleží nám na tom, aby naše děti neměly všechno. Aby věděly, že mít všechno nebo většinu věcí je zbytečnost, něco, co nepotřebují.
Záleží nám na tom, aby sebe a ani druhé nehodnotily na základě věcí a oblečení. Chceme, aby věděly, že jejich hodnota se neodvíjí od materie. Že ta neudělá člověka ani lepším, ani zdravějším, ani oblíbenějším.
Je velmi snadné sklouznout do "sběratelství" věcí, oblečení, hraček, knížek a všeho, na co si vzpomeneme. Co se však děje s naším domovem, s námi samotnými, když se náš majetek nekontrolovatelně rozrůstá? Zahlceni věcmi a oblečením se stává náš domov nepřehledným až chaotickým. To množství věcí, které nás obklopuje, nás nenaplňuje klidem. Naopak, strávíme stále více času překládáním, hledáním, úklidem a čištěním. Ten chaos se přenese do našeho prožívání a žití. Přímo nás ovlivňuje. Chaos z neuspořádání, přesycení a péče o vše kolem nás.
Určitě znáte hru, kde vás instrukce vyzývá, abyste si představili, že jdete na pustý ostrov a můžete si vzít jen tři věci. Které by to byly? Popřemýšlejte i nyní - které tři věci byste si vzali s sebou?
Já jsem se jako dítě a později jako puberťačka těžce rozhodovala mezi mobilem, polštářem a plavkami. Tak nějak se mi tam vsouvaly opravdu důležité věci. Dnes už vím, že namísto věcí a zbytečností bych si vzala jen dvě věci. A to Písmo svaté a růženec. Nic víc.
Takto to vnímám i v dnešním reálném světě. Nechci s sebou táhnout břemeno věcí, sportovních pomůcek, příležitostných šatů a technologie. Chci si s sebou a v sobě brát víru.
Proto mi záleží, aby ani moje děti neměly všechno. Aby jejich myšlení bylo stále lehké a flexibilní, aby nebyly zatěžovány přemýšlením o hmotných věcech a touhách. Chtěla bych je osvobodit od pocitu "mít" a "chci vlastnit".
Nyní se mi vynořila vzpomínka, když umírala moje babička. Byla dobrým čestným člověkem. Byli jsme u ní a modlili se. Ani nevím proč, ale rozhlédla jsem se po pokoji, kde jsme byli. Viděla jsem tam vánoční výzdobu, fotky jejího manžela, uložené šaty ... všude měla pořádek. Najednou jsem tak jednoduše procítila, že opravdu je všechno hmotné marnost. Že
je vlastně jedno, co všechno se nacházelo v pokoji, ještě i ta vánoční výzdoba mi přišla tak nepodstatná ... Jediné, na čem skutečně záleželo, bylo, že byla svátostně zaopatřena a připravena setkat se s Pánem. Vše ostatní pomine.
Tak to je, nevnášet do svého života věci, nezatěžovat se zbytečnostmi a nevěnovat čas věcem. Důležité je naučit to i děti, aby jim záleželo na tom, aby neměly všechno. Myslím, že je to tak spojeno - když dítě vyrůstá v čistém nezaplněném domově, tak i jeho vnitřní prožívání, jeho pohled na sebe a lidi bude čistý a nezaplněný. Bude osvobozený od falešného sebehodnocení a hodnocení druhých.
Není to snadné, kdyby bylo, asi bychom nepotřebovali návody, jak si třídit věci v domácnosti. Možná ho ani skutečně nepotřebujeme. Spíše
potřebujeme nalézt rovnováhu mezi důležitým a zbytečným a naučit to svým příkladem i děti. Tím zbavíme i sebe samotné pocitu, že bychom měli dětem a sobě koupit ty nejnovější lákadla. Nevybudujeme tak falešný pocit bohatství a hodnoty.
Katarína Winterová
Převzato z
http://zastolom.sk/,
článek z 23. 4. 2018 naleznete
zde.
