Zamyšlení nad evangeliem 5.neděle velikonoční - cyklus B
Ježíš řekl svým učedníkům: „Já jsem pravý vinný kmen a můj Otec je vinař. Každou ratolest na mně, která nenese ovoce, odřezává, a každou, která nese ovoce, čistí, aby nesla ovoce ještě více. Vy jste už čistí tím slovem, které jsem k vám mluvil. Zůstaňte ve mně, a já (zůstanu) ve vás.
Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstane-li na kmeni, tak ani vy, nezůstanete-li ve mně. Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, nese mnoho ovoce, neboť beze mne nemůžete dělat nic. Kdo nezůstane ve mně, bude vyhozen ven jako ratolest; uschne, seberou ji, hodí do ohně – a hoří. Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li ve vás moje slova, můžete prosit, oč chcete, a dostanete to. Tím bude oslaven můj Otec, že ponesete mnoho ovoce a osvědčíte se jako moji učedníci. (Jan 15,1-8)
ZŮSTAT S KRISTEM
Modernizace! Obnova! Pokrok! Nová evangelizace! To jsou hesla, která dnes ženou vpřed lidské myšlení, podnikání, naše snažení. My se rádi považujeme za moderní, pokrokové lidi, kteří jdou vpřed.
Ale Pán Ježíš nám dnes v evangeliu hlásá jiné heslo:
„Zůstaňte!“ Hned čtyřikrát to v několika větách zdůrazňuje:
„Zůstaňte ve mně!“ Ale není to výzva ke konzervatismu, k přešlapování na místě. Je to výzva, abychom se pevně drželi svého Pána. Abychom neodpadli od víry v něho. Bez něj, vinného kmene, který dává našemu životu mízu, bychom uschli.
Tato řeč dnešního evangelia je nám srozumitelná a milá. Vždyť oddělit se od Pána, to my nechceme. Oddělit by nás mohl leda smrtelný hřích – a něčeho tak hrozného se snad nedopustíme.
Hůř se nám dnes vede při naslouchání jiným slovům dnešního evangelia. Snad žádná slova Pána Ježíše nebudí tak velkou nedůvěru a podiv, než takhle:
„Proste a bude vám dáno. – Můžete prosit oč chcete, a dostanete to.“
Jak si tohle máme představit? Jaký chór miliónů prosebných hlasů se vznáší v každé sekundě k Bohu, od tichého šeptání po zoufalý křik ve všech možných řečech. Lidsky řečeno, jak doslova přetížený, ohlušený musí Bůh být –jak znechucený tolika nesmysly, která na něm lidé vymáhají.
Jak ztrápený tolika bolestmi, tolika zoufalstvím, beznadějí, musí Bůh být.
A kde je vidět výsledek tolika modliteb? Maminka se zoufale modlí u postýlky nemocného dítěte, ale dítě se neuzdravuje. Babička se úpěnlivě modlí za polepšení dareby vnuka, ale vnuk zůstává darebným dál.
Zdá se nám, že Bůh na naše modlitby neodpovídá, že zůstává němý – proč právě mne Bůh nevyslyší a nepomůže?
Odpověď na tyto otázky dává také dnešní evangelium:
„Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li ve vás moje slova, pak můžete prosit oč chcete a dostanete to. Ponesete mnoho ovoce a osvědčíte se jako moji učedníci.“
Ano, tady máme jednu odpověď. Žádná ratolest nemůže nést ovoce, když nezůstane na kmeni – Kristu. Je tu podmínka, abychom věrně stáli v Kristově slovu, zůstali věrně spojeni s ním. Je tu podmínka: ochota řídit se vůli Boží.
Za druhé, nemáme své prosby předkládat Bohu umíněně. Vždyť nevíme, jestli by nám splnění naších proseb nebylo ke škodě. Proto je třeba při každé prosbě připojit, co připojoval Pán Ježíš ke své modlitbě v Getsemanské zahradě:
„Otče, ne jak já chci, ale jak ty, tak ať se stane.“
Teprve naše modlitba v tomto duchu přináší pomoc a také radost. Radost, o které si Pán přeje, aby jeho radost byla v nás – a naše radost aby se naplnila.
