5. října
Dnes začal můj život. Moji rodiče o tom ještě ani nevědí. Jsem malá jako semínko jabloně, ale jsem to už já. A jsem dívka. Budu mít blonďaté vlasy a modré oči. Vše je téměř jasné, dokonce i to, že budu mít ráda kytičky.
19. října
Někteří říkají, že vlastně vůbec nejsem člověk. Člověk že je jen moje máma. Ale já jsem člověk, stejně tak jako je drobek chleba skutečným chlebem. Moje máma je a já jsem také.
25. října
Mé srdce začalo samo od sebe bít. Od dnešního dne bude po zbytek mého života neúnavně něžně tlouct! A když se po mnoha letech unaví, zastaví se a já zemřu.
2. listopadu
,br>
Dnes jsem zase o něco vyrostla. Mé ruce a nohy dostávají tvar. Ale ještě si budu muset chvilku počkat, než na těch nožičkách doběhnu do mámina náručí, jak mé ruce nacupují pampelišky a obejmou tátu.
12. listopadu
Na mých rukou se objevují malé prsty. To je směšné, jak jsou malinké! Budu nimi hladit mámu po vlasech. A budu chtít její vlasy ochutnat a ona určitě řekne: "Ne, ne, ne, zlatíčko ..."
20. listopadu
Až dnes řekl doktor mé mámě, že žiji pod jejím srdcem. Musí být určitě velmi šťastná! Jsi šťastná, mami?
25. listopadu
Moje máma a táta pro mě určitě vymýšlejí nějaké jméno. A to ani nevědí, že jsem dívka. Možná vymysleli Aničku, ale já bych se raději jmenovala Katka. Už jsem pěkně velká.
24. prosince
Zajímalo by mě, jestli máma slyší tlukot mého srdce. Některé děti přicházejí na svět trochu nemocné. A doktoři svýma něžnýma rukama pak dělají zázraky, aby jim pomohli. Ale mé srdce je silné a zdravé. Tluče pravidelně: bum - bum - bum ... Máš zdravou dceru, mami!
28. prosince
Dnes mě moje matka zabila.
Převzato z
https://doverujem-a-verim.blogspot.cz/,
článek z 23. 4.2018 naleznete
zde.
(Na Fatym.com vydáno 23. 4. 2018; 14. 9. 2020 - 3036 přečtení)
