Sedm bolestí Panny Marie (a kdy jsme jí podobní)

Seven Sorrows S Stefano Rotondo Roma, Alekjds, CC BY-SA 4.0, commons

Simeonova předpověď o Ježíši, * útěk do Egypta, * hledání Ježíše v chrámu, * setkání s Ježíšem na křížové cestě, * pohled na umírání Ježíšovo na kříži, * přijetí mrtvého Ježíše z kříže do klína, * uložení Ježíšova těla do hrobu

První bolestí Panny Marie byla
Simeonova předpověď o Ježíši,

když ho jako 40-denního obětovali v chrámu. Evangelista Lukáš píše:

"Simeon jim požehnal a Marii, jeho matce, řekl: "On je ustanoven k pádu a k povstání mnohých v Izraeli a jako znamení, kterému se bude odporovat, - a tvou vlastní duši pronikne meč - aby vyšlo najevo smýšlení mnoha srdcí" (2, 34-35).

Tuto bolest bychom mohli nazvat, jako bolest způsobenou slovem o milovaném člověku. Maria dostala od Simeona Slovo předpovědi o utrpení jejího syna. Slovo, které ji zranilo a nedalo jí spát, dokud se neuskutečnilo.

S Marií se můžeme identifikovat tehdy, když slyšíme i my slovo, které nás zraní: nevyléčitelná nemoc, nebo že dítě, které se nám má narodit, nebude zdravé, nebo jiná špatná zpráva. Toto jsou chvíle sjednocení se s naší matkou Marií.

Druhou bolestí byl
útěk do Egypta .

Evangelista Matouš píše:

"Po odchodu [Mudrců] se Josefovi ve snu zjevil Hospodinův anděl a řekl: "Vstaň, vezmi dítě i jeho matku, uprchni do Egypta a zůstaň tam, dokud ti nedám vědět, neboť Herodes bude hledat dítě, aby ho zahubil." On vstal, vzal za noci dítě i jeho matku a odešel do Egypta" (2, 13-14).

Toto byla bolest způsobená nejistým osudem milovaného člověka.

Je mnoho věcí, které nám nebo našim blízkým způsobují nejistotu ohledně budoucnosti: nezaměstnanost, existenční problémy, vláda nebo řádění špatných lidí. Toto jsou chvíle, kdy snášíme tentýž úděl jako sv. Rodina. Není třeba ani v těchto situacích ztrácet naději v obrácení zla na dobré.

Sedm bolestí Panny Marie, Author Ad Meskens, CC BY-SA 1.0, commons.

Třetí bolestí je
hledání Ježíše v chrámu.

Evangelista Lukáš říká:

"... když se dny slavností skončily a oni se vraceli domů, zůstal chlapec Ježíš v Jeruzalémě, co jeho rodiče nezpozorovali. Domnívali se, že je ve skupině poutníků, ušli den cesty; teprve potom ho hledali mezi příbuznými a známými. Když ho nenašli, vrátili se tedy do Jeruzaléma a tam ho hledali. Po třech dnech ho našli v chrámu" (2, 42-46).

Toto byla bolest způsobená ztrátou milovaného člověka.

Vždy, když se nám děti nebo jiní blízcí ztratí, ať už mravním chátráním, ztrátou víry nebo prostě tím, že jdou jako Ježíš cestou, které my nerozumíme, prožíváme bolesti, které prožívala Maria a Josef. Ani zde netřeba být pasivním, ale uvažovat, co je ještě možné udělat, aby se věci - nebo abychom se my sami - změnili.

Čtvrtou bolestí bylo
setkání s Ježíšem na křížové cestě.

Evangelista Lukáš píše:

"Za ním šel velký zástup lidu i ženy, které nad ním naříkaly a plakaly" (23, 27-31).

Mezi těmito ženami byla zajisté i Maria, Ježíšova matka. Toto byla pro ni bolest způsobená ponižováním a zahanbovaním milovaného člověka. Není na světě větší bolesti, jako ztráta cti, která se projevuje tím, že lidé si z nás nebo z našich blízkých dělají posměch, pohrdají námi, mají nás nebo je za nic.

To se může stát, když nás spravedlivě či nespravedlivě obviní z něčeho, nebo když člověk onemocní psychickou nemocí, která zcela změní podstatu jeho osobnosti. Je pro nás těžké se dívat na člověka, který takto trpí.

Pátou bolestí byl
pohled na umírání Ježíšovo na kříži.

Evangelista Jan píše:

"U Ježíšova kříže stála jeho Matka, sestra jeho matky, Marie Kleofášova a Marie Magdaléna. ... Potom Ježíš ve vědomí, že je už všechno dokonáno, řekl, aby se naplnilo Písmo: «Žízním.» Byla tam nádoba plná octa. Nasadili tedy na yzop houbu naplněnou octem a podali mu ji k ústům. Když Ježíš okusil ocet, řekl: «Je dokonáno.» Naklonil hlavu a odevzdal ducha (19, 25-30).

Toto byla bolest z utrpení milovaného člověka. Ježíš trpěl enormně, a Maria nemohla, ač by chtěla, udělat vůbec nic.

Toto utrpení se v našem životě odehrává, když vidíme trpět svého blízkého: tělesně, duševně i duchovně. Vidíme jeho bolest, trápení, bezesné noci, a nemůžeme pomoci; pouze přihlížet. Co však pomůže, je i obyčejná přítomnost, jako v případě Marie a Ježíše.

Mechelen OLV over de Dijle RetableThe Seven Sorrows of Our Lady, Ad Meskens, CC BY-SA 1.0

Šestá bolest bylo
přijetí mrtvého Ježíše z kříže do klína.

Evangelista Lukáš píše:

"Tady jistý muž jménem Josef, člen rady, dobrý a spravedlivý člověk z judského města Arimatie, který nesouhlasil s jejich rozhodnutím ani činy a očekával Boží království, zašel k Pilátovi a požádal o Ježíšovo tělo. Když ho sňal, zavinul ho do plátna ..." (23, 50-53).

Toto byla bolest ze smrti milovaného člověka. Maria prožívala největší ztrátu svého života. Ježíš ležel mrtvý v klíně, ze kterého se narodil.

Je mnoho forem smrti, z nichž se skládá náš život, dokud nepřijde smrt definitivní. Musíme odumírat věcem, vztahům, závislostem, naváiazanostem, sobě samým, svému vlastnímu egu. A to proto, aby se v nás mohl lépe a v plnější míře rozvinout život.

Sedmou bolestí Panny Marie bylo
uložení Ježíšova těla do hrobu.

Apoštol a evangelista Jan píše:

"V těch místech, kde byl ukřižován, byla zahrada a v zahradě nový hrob, v němž ještě nebyl nikdo pochován. Tam tedy uložili Ježíše, protože byl židovský den příprav a hrob byl blízko. (19, 41-42).

A prorok Izaiáš k tomu dodává:

"Z úzkosti a soudu ho vyrvali a kdo pomyslí na jeho pokolení? Vždyť byl vyťat ze země živých, pro hřích svého lidu dostal úder smrtelný. Se zločinci mu dali hrob, nicméně s boháčem byl v smrti, neboť nedělal násilí ani podvod neměl v ústech." (53, 8)

Toto je bolest z odloučení od milovaného člověka.

I v našem životě jsou bolestná odloučení; některá jsou časná, některá definitivní, například smrt. Je věcí víry přijmout fakt, že ani smrtí se život, a tudíž ani naše vztahy, nekončí, ale pouze se mění jejich podoba. A my se jednou znovu setkáme.

Marie o této skutečnosti byla pevně přesvědčena. Proto ani u zapečetěného hrobu neztrácela naději. Ba mohli bychom říci, že byla snad jediná, která nevěřila, že hrob má v životě jejího Syna poslední slovo. Proto ji zpráva o zmrtvýchvstání sotva překvapila.

Toto je lekce i pro nás: smrt není konec, smrt je začátek. A proto žijeme náš život v naději.

Převzato z https://doverujem-a-verim.blogspot.cz/,
článek z 18. 4. 2018 naleznete zde.

(Na Fatym.com vydáno 21. 4. 2018; 14. 9. 2020 - 3205; 15. 9. 2021 - 5371 přečtení)

Sdílet

| Zdroj: https://doverujem-a-verim.blogspot.cz/

Nové filmy, videa a audia (mp3) pro vás:

www.TV-MIS.cz

::	Kázání z Vranova nad Dyjí 15.12.2024 (3. neděle adventní)
::	Prof. Dr. Jiří Skoblík - Promluvy 2016 část 11. ()
::	P. Josef Jahoda - Promluvy 5 (1996) (záznam promluv)
::	Kázání z Vranova nad Dyjí 8.12.2024 (2. neděle adventní)
::	Svatoambrožská mše svatá Lančov 2024 (kázání z 7.12.2024)