Na riziko snadnější příležitosti pro zneuctění Eucharistie při přijímání na ruku poukazuje i kardinál Sarah. Kromě úmyslných zneuctění, mezi nimiž zmiňuje tzv. černé mše, svatokrádežné přijímání či přijímání Eucharistie nekatolíky (tzv. intercomunio), poukazuje i na "
rafinovanější útoky ďábla vedoucí k oslabení víry v Eucharistii - rozsévání bludů a prosazování nevhodných způsobů přijímání".
Kardinál Robert Sarah ostře zkritizoval možnost udělovat svaté přijímání nejen do úst, ale i na ruku. Papež František to ale vidí jinak.
Zažil to u nás nejeden římskokatolický kněz či mimořádný udělovatel svatého přijímání. Když během slavení mše dojde na obřad přijímání, lidé přicházejí, aby přijali Kristovo tělo. Nečekaně se však v řadě objeví člověk, který neotevře ústa, ale vztáhne dlaně. Kněz zaváhá - má mu vložit Eucharistie na ruku nebo nenápadně naznačit, aby otevřel ústa?
I když zvenku se to může jevit jako nepodstatná téma, uvnitř Římskokatolické církve způsob přijímání Eucharistie nejednou vyvolává silné polemiky.
Rozhodnutí je na biskupských konferencích
Diskusi před časem znovu rozproudil prefekt vatikánské Kongregace pro bohoslužbu a svátosti Robert Sarah, který nepřímo zkritizoval Všeobecné směrnice Římského misálu. Jde o klíčový liturgický dokument, který definuje průběh mše, a tedy i způsob přijímání Eucharistie.
"
Věřící přijímají kleče nebo vestoje podle toho, jak to stanovila konference biskupů. Ale když přijímají vestoje, doporučuje se, aby konference biskupů stanovila úkon patřičné úcty, který mají provést před přijetím svátosti," píše se ve směrnicích.
"
Pokud se přijímání dává pouze pod způsobem chleba, kněz každému ukáže trochu zvednutou hostii se slovy Tělo Kristovo. Přijímající odpoví Amen a přijímá svátost do úst nebo pokud je dovoleno, na ruku podle libosti. Přijímající přijme svatou hostii hned na místě a celou ji sní," dodává dokument.
Tato pravidla
připomněl papež František i během nedávné generální audience na náměstí sv. Petra ve Vatikánu.
Rozhodnutí, zda věřící mají přijímat vkleče nebo vestoje, do úst nebo na ruku, je tedy na jednotlivých biskupských konferencích.
Jelikož Konference biskupů Slovenska povolení přijímat na ruku neudělila, slovenští věřící mají přijímat Eucharistii do úst. "
Pokud je v některé zemi povoleno přijímat i na ruku, toto ustanovení je dáno lokálně, ne personálně. Tedy pokud jdu do zahraničí, kde je povoleno přijímat na ruku, a jsem disponován přijmout Eucharistii, mohu ji spokojeně přijmout na ruku, i když pocházím ze země, kde se přijímá do úst," vysvětluje liturgista Peter Caban ve své publikaci
Liturgika: principy a teologie liturgie.
Stejně ale platí, že věřící ze zahraničí přicházející na Slovensko, mají respektovat místní způsob a tedy přijímat Eucharistii do úst.
Podle Cabana je důležité, aby i při přijímání na ruku byl zachován důstojný přístup. "
Je třeba přijímat následujícím způsobem. Vezmu levou ruku, dám ji dlaní nahoru, podložím ji dlaní pravé ruky, přijdu k udělovateli přijímání a když řekne Tělo Kristovo, odpovím Amen. Udělovatel mi položí proměněnou hostii na dlaň levé ruky, já trochu ustoupím, vezmu do pravé ruky proměněnou hostii a vpředu před ním ji použiji," popisuje kněz Caban.
Kardinál přirovnal přijímání na ruku k rafinovanému útoku ďábla
Mnohem vyhraněněji zaměřený postoj zastává kardinál Robert Sarah, podle kterého by věřící měli přijímat Kristovo tělo vkleče a do úst. "
Velikost a šlechetnost člověka, stejně jako nejvznešenější výraz jeho lásky ke svému Stvořiteli, spočívá v pokleknutí před Bohem. Takto se v přítomnosti Otce modlil i samotný Ježíš,"
napsal Sarah v předmluvě ke knize italského kněze Federica Bortoliho
Podávání svatého přijímání na ruku. Historické, právní a pastorační pohledy, která vyšla začátkem tohoto roku.
Je možné, že i zmíněné Františkovo vyjádření o rovnocennosti přijímání do úst a na ruku, stejně jako vestoje či vkleče, bylo míněno jako nepřímá reakce na Sarahovo vyjádření. Není totiž žádným tajemstvím, že liturgické přístupy argentinského papeže a guinejského kardinála se nejednou liší.
"
Je opravdu tak ponižující padnout na kolena před Pánem Ježíšem Kristem?" ptá se kardinál Sarah, který poukázal i na světců, jako jsou Jan Pavel II. či Matka Tereza, kteří usilovali přijímat Eucharistii kleče a do úst.
Zároveň připomněl i emeritního papeže Benedikta XVI., který "
v posledních letech svého pontifikátu chtěl podávat Eucharistii do úst klečících věřících".
V knize rozhovorů s německým novinářem Peterem Seewaldem
Světlo světa, která vyšla v roce 2010, se k tomuto tématu vyjádřil samotný Benedikt XVI.
"
Nejsem zásadně proti přijímání na ruku, sám jsem ho tak rozdával i přijímal. Tím, že nyní nechávám přijímat Eucharistii vkleče a do úst, chci vyjádřit postoj hluboké úcty a zdůraznit Kristovu reálnou přítomnost," řekl Benedikt XVI. a připojil i praktický pohled. "
Právě při velkých liturgických shromážděních, jaké máme v bazilice svatého Petra nebo na Svatopetrském náměstí, je velké nebezpečí zpovrchnění. Slyšel jsem od lidí, že si pak hostii dávají do peněženky a odnášejí jako nějaký suvenýr."
Na riziko snadnější příležitosti pro zneuctění Eucharistie při přijímání na ruku poukazuje i kardinál Sarah. Kromě úmyslných zneuctění, mezi nimiž zmiňuje tzv. černé mše, svatokrádežné přijímání či přijímání Eucharistie nekatolíky (tzv. intercomunio), poukazuje i na "
rafinovanější útoky ďábla vedoucí k oslabení víry v Eucharistii - rozsévání bludů a prosazování nevhodných způsobů přijímání".
Možnost, aby biskupské konference povolily přijímání na ruku, označil Sarah za "
paklíč sloužící k dobytí a vyprázdnění pokladny liturgických bohatství církve".
První křesťané přijímali na ruku
I když se kardinál Sarah dívá na přijímání na ruku kriticky, podle liturgiků byl tento způsob v prvotní církvi zcela přirozený. "
Když Ježíš Kristus při Poslední večeři proměnil chléb ve své tělo a víno ve svou krev, rozdával apoštolům své tělo na ruku. V prvotnokresťanské době až do středověku se vždy přijímalo na ruku. Až středověk přišel s praxí přijímání Eucharistie do úst," konstatuje liturgista Caban.
Kněz Štefan Fábry, který je členem liturgické komise KBS, připomíná, že zmínky o přijímání na ruku najdeme i v textech církevních otců. "
Od 9. století však prakticky všechna církevní společenství přijímají zvyk přijímat Eucharistii do úst a dotýkat se Kristova těla rukama se stává privilegiem kléru. Pravděpodobným důvodem bylo zdání nedostatečné úcty, jaká se přisuzuje Eucharistii," říká Fábry. Později k tomu přibyl zvyk přijímat navíc vkleče.
"
Po Druhém vatikánském koncilu se více přimlouvali za to, aby se obnovilo přijímání v původní formě, tedy do rukou. Pavel VI. proto nařídil, aby se k této věci vyjádřili biskupové z celého světa. V tomto kontextu jim byly položeny tři otázky, přičemž z odpovědí na ně je zřejmé, že biskupové přijímání do rukou odmítli," vysvětluje Fábry.
I proto Svatý stolec umožnil udělovat Eucharistii do rukou pouze v případech, že se na tom shodne místní biskupská konference, nikoli paušálně.
Odpověď na otázku, který způsob přijímání Eucharistie je vhodnější, se podle Fabryho hledá jen těžko. Přiznává, že přijímání zpocenýma nebo špinavýma rukama je neuctivé, přičemž vzniká nejen riziko odnesení a zneuctění Eucharistie, ale i pádu či přilepení jejich částeček.
"
Nedávno jsem rozdával svaté přijímání v Lurdech. Více přijímajících ani nepočkalo, než dopovím Tělo Kristovo a už mi ho trhali z ruky. Jiní hostii vzali a přijali až cestou na místo. Opravdu jsem měl pocit chybějící úcty," vzpomíná kněz Žilinské diecéze.
Z praxe však zná i případy lidí, kteří neumí důstojně přijímat Eucharistii ani do úst. "
Olizují knězi prsty, vyplazují jazyk, který zahrnou dospodu natolik, že je problém na něj položit proměněnou hostii. Jiní se uklánějí, sklánějí mírným ohnutím kolen, což nesmírně komplikuje rozdávání Eucharistie. I když uznávám, že jejich vnitřní postoj může být upřímný," říká Fábry, podle kterého by mnohým věřícím pomohla série katechezí o obřadu a podstatě svatého přijímání.
S tímto názorem by zřejmě souhlasil i kardinál Sarah, podle kterého
víra v reálnou přítomnost Krista ovlivňuje způsob přijímání Eucharistie. A stejně to platí i naopak.
Imrich Gazda
Převzato z
www.postoj.sk,
článek z 18. 4. 2018 naleznete
zde.
