Toto je list matky šesti dospělých lidí, která tvrdí, že definice moudrosti má hodně co říct, no neříká.
Můj nejdražší synu,
přeji si, abych s tebou mohla sdílet všechno to světlo, krásu a radost, které jsem našla od momentu, co jsem vstoupila do katolické církve. Vím, že tvá neochota věřit, že "Bůh je s námi" vychází z otázky: "
Když je s námi, proč je na světě tolik utrpení?"
Je to však velké tajemství. Utrpení samo o sobě je jistě hrozné. Ale když se podíváš za toto utrpení a když je ztotožňují s Kristovým utrpením na kříži, stane se pro tebe vykoupením a dokonce i posvěcením. Držela jsem ruku tvého milovaného otce, když umíral, takže vím, že slzy a smutek mohou být "sladké", pokud se spojí s Kristovým utrpením na kříži. Vím, že pokud se budu držet jeho lásky, nic mi neublíží - ani bolest, ani nemoc nebo stáří. A dokonce ani smrt. Neboť Bůh je s námi. Není někde daleko v oblacích. Je nám nejblíže, když trpíme. Vím, že je to pravda, protože jsem ho potkala v těch nejtemnějších nocích.
Kristus vstal z mrtvých a svou smrtí přemohl smrt. Proč bychom se měli bát? Nemoc, násilí, požáry, záplavy a jiné katastrofy nás mohou zabít. No a co. Jeho smrtí na kříži a jeho zmrtvýchvstáním porazil Kristus smrt jednou provždy a tak nám daroval věčný život.
To je skutečně dobrá zpráva - tak dobrá zpráva, že moderní myšlení uvězněné v pasti hluku, tmy a zoufalství může sotva pochopit a uvěřit! Zní to jako pohádka.
Podívej se na všechny ty lidi na hřbitovech. Jsou mrtví, že? Ano, ale také ne. Zevnějšek může být klamavý. Světlo hvězd na dnešní obloze vyrazilo na svou pouť před stovkami nebo tisíci lety, než dorazilo na Zemi. Fyzici nám říkají, že všechny objekty na světě, které vidíme, jsou pevné (skály, stromy, Země) a přitom jsou tvořeny neviditelnými částicemi, které tu a tam tancují. Život je tajemství. Dokonce i nejnovější vědecké objevy nás nechávají v úžasu. Abys věřil, že tyto částice tančí tu a tam, musíš mít víru a přes ni nahlížet na krásu života s úžasem. A rovněž musíš mít víru, že ti lidé, kteří jsou v hrobech mrtví, jsou skutečně mrtví v tomto viditelném světě, ale živí v Božích očích.
Dokonce musíš mít víru i k tomu, abys pochopil gravitaci. Chceš mi říct, že existuje neviditelná síla, která nás přitahuje k Zemi a bez níž bychom odletěli do vesmíru? To také zní jako pohádka. Ale ať věříš nebo nevěříš na gravitaci, jsi stále příjemcem dobra, které z ní plyne. Nemůžeš uniknout z dobra gravitace, jako se ani nemůžeš zbavit Boží dobroty. Neboť Bůh nás bezpečně drží ve svých dlaních, stejně jako gravitace nás bezpečně drží na Zemi. i když i tisíckrát odmítneš tuto pravdu, nikdy ji nezměníš.
To, že podstupuji příliš mnoho "rizik" (protože dělám obyčejnou či slabě placenou práci pro církev, ačkoli můžu vydělat mnohem více peněz), skutečně pramení z vnitřního pokoje, který pochází z toho, že předávám starosti. Předtím, než jsem našla Boha (lépe řečeno dříve než mě našel On, protože On vždy dělá první krok), jsem se často obávala o velmi mnoho věcí ve světě. Často jsem si dělala starosti, prožívala hrozné utrpení. Ale násilí nepochází z Boha, ale ze strachu člověka. Když znáš a miluješ Boha (mluvím tu o pravém Bohu, ne o nějakém Fantómovi, kterého jsme si vytvořili v našich hlavách), strach se promění v důvěru. Obáváš se, že na stará kolena zůstanu chudá jako kostelní myš. Pokud si myslíš, že "příliš mnoho riskuji", pak mě nechápeš. Risk, který podstupuji, je vlastně moje odmítnutí strachu. Protože Jeho dokonalá láska odstraňuje jakýkoliv strach.
Miluji tě nedokonale, synu. A je mi to líto. To, co nám Kristus a jeho svatá Matka zjevují - to spojení mezi matkou a synem, je posvátné a nemůže být jen tak lehce nalomené ani v tomto životě a ani v tom dalším. Takže odložme naše rozdílnosti a jednoduše se milujme navzájem veselými srdcem věříce, že Bůh se už o to všechno postará. Kristus vstal z mrtvých!
S láskou ...
Převzato z
www.verim.sk,
článek z 10. 4. 2018 naleznete
zde.
