Evangelijní úryvek Třetí velikonoční neděle (Lk 24,35-48) uvádí další z povelikonoční zjevení zmrtvýchvstalého Ježíše svým učedníkům. Obsahem setkání s učedníky je posílení jejich víry ve skutečnost Pánova vzkříšení a předání poslání.
Pokoj a poslání
Evangelijní vyprávění o zjevení se vzkříšeného Pána učedníkům se obvykle rozdělují do dvou skupin. První skupinu tvoří texty, jejichž úkolem je
rozptýlit pochybnosti o skutečnosti Ježíšova vzkříšení. Tato vyprávění ukazují, že
učedníci nejsou naivními lidmi, kteří všemu ihned uvěří. Právě opačně. Zápasí s pochybnostmi, ovládá je strach a odmítají slepě přijmout svědectví o zmrtvýchvstání. Ženy utíkají ze strachu od prázdného hrobu a zpočátku nikomu nic neříkají; Marie Magdaléna si nejprve myslí, že před ní stojí zahradník; emauzské učedníky doprovází jediný cizinec, který neví, co se stalo v Jeruzalémě; Tomášovi nestačí svědectví jeho kolegů, ale potřebuje se přesvědčit na vlastní oči atd. Je to útěcha a povzbuzení i pro nás, když přicházejí i do našeho života krize a potíže víry.
Druhou skupinu tvoří vyprávění, které dávají
odpověď na otázku, v čem spočívá úloha povelikonoční společenství Kristových učedníků. Vzkříšený Pán předává svým následovníkům poslání -
odpouštět hříchy, jít do celého světa a hlásat evangelium celému stvoření.
Jak tomu bylo v případě uplynulé neděle, i tento úryvek spojuje obě zaměření. Ježíš nejprve zbavuje své učedníky strachu a nevěry. Přináší do jejich srdcí pokoj. Ukazuje jim rány po umučení a přikazuje jim, aby se ho dotkli. Není výplodem jejich představivosti. Nemají před sebou ducha. Proto Ježíš požádal o jídlo, aby dokázal svou tělesnost.
Nemluvíme jen o nesmrtelnosti duše. Vzkříšení se dotýká celého člověka, tedy i našeho těla. Víra ve věčný život je pro nás výzvou, abychom se "nepřivázali" k této zemi, protože jsme na ní poutníky.
Trpící a vítězný Mesiáš
Jedna z největších
potíží prvních křesťanů bylo přijmout obraz ukřižovaného Mesiáše. V židovské tradici bylo "zavěšení na dřevo" projevem až prokletí od samotného Boha: "
protože je prokletý od Boha ten, co visí na dřevě ..." (Dt 21,23) Tato potíž s přijetím "vítězství" kříže se dotýkala i křesťanů pocházejících z pohanství, neboť ukřižování bylo trestem pro spodinu společnosti a pro zločince. Proto apoštol Pavel, který znal tyto výhrady, říká: "
My kážeme Krista ukřižovaného, pro Židy pohoršení, pro pohany bláznovství." (1 Kor 1,23)
Výraz "Mojžíšův zákon, Proroci, Žalmy," který používá Lukášovo evangelium, označuje texty Starého zákona, kterým zmrtvýchvstalý Kristus dává naplnění. Odteď se klíčem k interpretaci celého Starého zákona stává pro křesťany osoba Ježíše Krista. Ježíšovi učedníci dostávají od svého Pána poslání. Mají ohlašovat trpícího a umučeného Mesiáše, který na třetí den vstal z mrtvých. Je to projev nekonečné Boží lásky, na kterou
má člověk odpovědět pokáním, kterým získá odpuštění hříchů.
Vy jste toho svědky
Výraz "svědek" řecky "martyr" pochází původně z právní terminologie. Označuje člověka, který podává veřejné prohlášení při soudním procesu. Křesťan je ten, kdo se veřejně hlásí ke Kristu. I v dnešní společnosti, která k poselství o ukřižovaném Kristu přistupuje spíše na římský způsob pohrdání a výsměchu,
jsme povoláni i vnějším stylem života vydávat svědectví o své víře v Krista a jeho evangelium.
P. František Trstenský
Převzato z
www.postoj.sk,
článek z 13. 4. 2018 naleznete
(Na Fatym.com vydáno 13. 4. 2018; 17. 4. 2021 - 2756 přečtení)
zde.
