V sobotu 2. dubna 2005,
na vigilii neděle Božího milosrdenství
Svatý otec ve 21.37
tiše zašeptal "amen"
a odešel do Otcova domu.
Pontifikát Jana Pavla II. změnil běh světových dějin tím, že proměnil vědomí a srdce stovek milionů lidí. Proto je jedním z nejdůležitějších v celé dvoutisící historii křesťanství.
Modlitba za vyslyšení
na přímluvu Božího služebníka Jana Pavla II.
Jediný Bože v Nejsvětější Trojici,
ve své nevýslovné dobrotě
si stále povoláváš nové apoštoly,
aby světu spřítomňovali tvou lásku.
Chválíme tě, že jsi nám ve své prozřetelnosti
dal pastýře - Svatého otce Jana Pavla II.
Bože, prameni vší svatosti,
prosíme tě, dej, aby ho Církev mohla zařadit mezi své svaté.
Shlédni na jeho hrdinskou víru,
na úplné darování se tobě.
Nezapomínej, jak moc miloval Církev tvého Syna,
jak věrně miloval každého člověka,
bránil jeho důstojnost a práva,
odpouštěl nepřátelům,
dobrem přemáhal zlo.
Oslav svého věrného služebníka
Jana Pavla II.,
který vše postavil na Marii,
bezpodmínečně jí uvěřil a u ní hledal pomoc.
Nekonečně dobrý Otče
udělej z něj našeho přímluvce před tebou.
Amen.
/ S církevním souhlasem Camilli kard. Ruini,
Generální vikář Svatého otce
pro římskou diecézi /
V posledních dnech před smrtí Jana Pavla II. a v době před pohřbem a po něm jsme byli svědky nebývalé exploze lásky k zesnulému papeži nejen mezi katolíky, ale i mezi věřícími jiných křesťanských církví a církevních společenství, nepokřtěnými i všemi lidmi dobré vůle.
Podle údajů Apoštolského stolce přišly čtyři miliony poutníků z celého světa do Říma, aby se zúčastnili pohřbu Jana Pavla II.
Všechny události spojené s papežovou nemocí, smrtí a pohřbem zprostředkovávalo 6 tisíc akreditovaných novinářů.
Pohřební slavnosti byly přenášeny 137 televizními stanicemi z 81 zemí, ale nepochybně byl jejich počet větší, protože mnoho médií nebylo registrovaných.
Na pohřeb přišly delegace prezidentů a premiérů 180 zemí a delegace různých křesťanských církví a církevních společenství.
Apoštolský stolec s odvoláním na údaje italských pořádkových služeb ohlásila, že během vystavení těla Jana Pavla II. v bazilice sv. Petra od 4. do 7. dubna přicházelo dovnitř každou minutu přibližně 350 lidí, tedy každou hodinu asi 21 tisíc lidí. Aby mohli alespoň na pár vteřin vidět mrtvého papeže a naposledy se mu poklonit, museli čekat v pětikilometrové frontě, což zabralo něco mezi 18 a 24 hodinami. Na různých místech Říma bylo rozmístěno 29 velkoplošných obrazovek, které zprostředkovaly účast na pohřební liturgii všem, kteří se nemohli dostat na Náměstí sv. Petra a Via della Conciliazione.
V době umírání, smrti a pohřbu jsme byli svědky velké manifestace úcty, náklonnosti a lásky k Janu Pavlovi II., a to v tak masovém měřítku, jak tomu dosud v dějinách lidstva nebylo. Během umírání Svatého otce se desetitisíce lidí, většinou mladých, shromažďovaly na náměstí sv. Petra, aby společnou modlitbou ve dne v noci duchovně provázely umírajícího papeže.
V sobotu 2. dubna 2005,
na vigilii neděle Božího milosrdenství
Svatý otec ve 21.37
tiše zašeptal "amen"
a odešel do Otcova domu.
V té době se na náměstí sv. Petra modlilo růženec asi 100 000 věřících. Zprávu o smrti Jana Pavla II. oznámil shromážděným arcibiskup Leonardo Sandri. Po krátkém potlesku všichni poklekli a nastalo hluboké ticho. Pak pokračovala modlitba růžence.
V tutéž dobu se modlily stovky milionů lidí v Polsku a na celém světě. Všude vládla mimořádná atmosféra bratrstva, bez zoufalství, ale s vážností a hlubokým klidem plynoucím ze Vzkříšeného. Lidé se spontánně shromažďovali na náměstích a v kostelích a tvořili modlitební společenství, adorovali Nejsvětější Svátost, přistupovali ke svátosti smíření.
Po smrti papeže se tvořily u zpovědnic dlouhé fronty. Došlo k mnoha obrácením. Všichni komentátoři potvrzují, že zájem o osobu Jana Pavla II. na celém světě během jeho nemoci, smrti a pohřbu byl tak velký, že mnohokrát předčil všechny dosud největší události v dějinách lidstva.
Během 72 hodin po smrti papeže bylo 10krát více informací v médiích než během téže doby po prezidentských volbách ve Spojených státech. Global Language Monitor publikoval výsledky svých výzkumů a napsal, že přenosy z Vatikánu zachycující poslední dny nemoci, smrt a pohřeb Jana Pavla II. byly mnohonásobně více sledovány než relace z tak dramatických událostí jako byl teroristický útok z 11. září na World Trade Center nebo tragické následky tsunami.
Tak tomu bylo nejen ve Spojených státech, kde všechny televizní stanice celé hodiny přenášely události z Vatikánu, ale i v celé Latinské Americe, Evropě, na Filipínách, v Jižní Koreji a mnoha dalších zemích.
V sekularizované Velké Británii, kde je nejpočetněji zastoupeným náboženstvím anglikanismus a v masmédiích se záležitostem víry věnuje velmi málo místa, média svou orientaci po smrti Jana Pavla II. zcela změnila.
Deník Daily Mirror věnoval 4. dubna 2005 zemřelému papeži 19 stran, The Independent 13 stran, The Times, 11 stran. Podobně udělaly další časopisy a televizní i rozhlasové stanice.
Grace Davie, ředitelka Centra evropských studií na Exeter University v Anglii řekla, že reakce Evropanů na papežovu smrt ukázala křehkost evropské sekularizace. Dokonce i tak protikatolicky orientovaný americký deník, jakým je New York Times, v článku ze 7. dubna přiznává, že Jan Pavel II. měl velký úspěch mezi mládeží, že "zanechal celou generaci mladých angažovaných rímskokatolíků, kteří tvoří konzervativnější církev než jejich rodiče".
Pozoruhodná byla reakce na smrt Jana Pavla II. v médiích v islámských zemích. Arcibiskup Giuseppe de Andrea, který je apoštolským nunciem v Kuvajtu, Bahrajnu, Jemenu a Kataru a apoštolským delegátem ve Spojených arabských emirátech, Saúdské Arábii a Ománu řekl, že informace v arabských médiích o Janu Pavlu II. v době jeho nemoci, smrti a pohřbu byly velmi krásné a obšírné. Časopisy věnovaly první strany osobě Jana Pavla II. a televizní a rozhlasové stanice vysílaly podrobné relace z Vatikánu. Všech sedm zemí tohoto regionu vyslalo na pohřeb papeže oficiální státní delegace.
Fascinace svatostí Jana Pavla II.:
Papež Jan Pavel II. fascinoval lidi na celém světě svou mimořádnou osobností. Každý, kdo měl štěstí se s ním setkat, cítil záři lásky, svatosti a blízkosti samého Boha. Jan Pavel II. byl člověkem modlitby, mystikem, a proto mohl Ježíš Kristus skrze něj působit a zpřítomňovat svou lásku. Lidé to intuitivně cítili, a tak se při pohřební mši ozývaly spontánně výkřiky a objevovaly se nápisy: "
Santo subito!" ("Svatý hned!").
Jan Pavel II. splnil beze zbytku Boží vůli, celý svůj život kráčel s velkou odvahou cestou víry a zcela se svěřil Kristu skrze Marii. V posledních letech, dnech a hodinách svého pozemského života hlásal nejvýmluvněji a srdcí se dotýkající evangelium utrpení a dal nám příklad dobrého umírání.
Ve své závěti napsal:
"... s možností smrti musí počítat každý. A musí být připraven vždy na to, že stane před Pánem a Soudcem a zároveň Vykupitelem a Otcem. I já s tím neustále počítám a svěřuji tuto rozhodující chvíli Matce Krista a matce Církve, matce mé naděje ... Chci se ještě jednou zcela odevzdat Pánově vůli. On sám rozhodne, kdy a jak mám skončit svůj pozemský život a roli pastýře. V životě i ve smrti totus Tuus. Přijímám už nyní tuto smrt a doufám, že mi Kristus dá milost onoho posledního přechodu, čili Paschy. Doufám také, že ji udělá účinnou pro tu největší věc, které se snažím sloužit: pro spásu lidí, k záchraně lidské rodiny a v ní všech národů a všeho lidu (mezi nimi obracím své srdce zvláštním způsobem ke své pozemské vlasti), pro lidi, které mi zvláště svěřil, ke slávě Církve, na slávu samotného Boha."
Toto přání Jana Pavla II. vyjádřené v závěti se zcela splnilo. Ježíš jeho smrt udělal mimořádně "účinnou pro spásu lidí". Byli jsme svědky velkého zázraku působení Kristovy lásky skrze utrpení a smrt Jana Pavla II. na nesčetné davy lidí. Jen sám Bůh ví, kolik lidí na celém světě díky této události otevřelo dveře svého srdce Kristu, když přistoupili ke svátosti smíření a když se rozhodli jít za Kristem každý den "úzkou cestou" víry (srov. Mt 7,14).
Kardinál Ratzinger při pohřební homilii řekl, že Jan Pavel II. se stal knězem až do krajnosti, neboť obětoval svůj život Bohu za své ovce, za ovce celého světa, v každodenní službě Církvi, především však v těžkých zkouškách posledních měsíců. Tak se stal jedno s Kristem, dobrým Pastýřem, který miluje své ovce ... Láska ke Kristu byla převažující silou našeho milovaného Svatého otce; ten, kdo ho viděl se modlit, kdo slyšel, jak mluvil, to ví. A tak díky tomuto hlubokému zakořenění v Kristu mohl nést tíhu překračující často lidské síly: být pastýřem Kristova stáda, jeho univerzální Církve ... V prvním období svého pontifikátu Svatý Otec, ještě mladý a plný síly, šel pod Kristovým vedením do všech koutů světa. Později však vstupoval stále více do společenství utrpení s Kristem,
stále lépe chápal pravdu slov: jiný tě přepáše.
A právě v tomto společenství s trpícím Pánem neúnavně a s novou horlivostí hlásal evangelium, tajemství lásky až do krajnosti (srov. Jan 13,1). Velikonoční tajemství chápal jako tajemství Božího milosrdenství. Ve své poslední knize napsal, že poslední hranice postavená zlu je Boží milosrdenství (Paměť a identita, 10). A když přemýšlel o atentátu na svůj život: Kristus trpěl za nás za všechny a dal tak utrpení nový smysl, převedl ho do nového rozměru, do nového pořádku - do pořádku lásky ... Je to utrpení, které pálí a drtí zlo ohněm lásky a získává dokonce i z hříchu mnohé plody dobra (tamtéž, 26).
Papež, posilován touto vizí trpěl a miloval ve společenství s Kristem, a proto poselství jeho utrpení a mlčení bylo tak výmluvné a plodné.
Svatý otec našel nejčistší odraz Božího milosrdenství v Matce Boží.
On, který ztratil v dětství vlastní maminku, miloval tím více Matku Boží. Slyšel slova ukřižovaného Pána, jako by mu je řekl osobně: To je tvá matka! A zachoval se jako milovaný učedník: přijal ji v hloubce své existence (Jan 19,27) - Totus Tuus. A od Matky se naučil přizpůsobovat se Kristu.
Pro nás všechny zůstane nezapomenutelný moment, jak se v poslední velikonoční neděli svého života, poznamenán utrpením, Svatý otec ještě jednou ukázal v okně apoštolského paláce a naposledy dal požehnání Urbi et Orbi.
Můžeme si být jisti, že náš milovaný papež nyní stojí v okně Otcova domu, dívá se na nás a žehná nám. Ano, žehnej nám, Svatý otče! Tvou drahou duši svěřujeme Matce Boží, tvé Matce, která tě vedla každý den a teď tě zavede do věčné slávy svého Syna Ježíše Krista, našeho Pána. Amen.
Duchovní dědictví:
Zesnulý papež nám zanechal velké dědictví - příklad svatého života, utrpení a smrti, i poklad svého učení, napsaný na osmdesáti pěti tisících stranách.
Jan Pavel II. přistupoval s obrovskou úctou ke každému člověku a vyžadoval, aby každá lidská osoba měla zaručeno základní právo na život od početí až po přirozenou smrt a právo na svobodu svědomí. Pro něj byl každý člověk stejně důležitý, a proto nikdy o nikom nemluvil špatně, s despektem či s pohrdáním.
Zároveň Svatý Otec neohroženě hlásal zjevenou pravdu, nepochleboval posluchačům a nehledal uznání. S velkou odvahou předával velmi nepříjemné a mezi posluchači nepopulární pravdy víry. Šel proti proudu, nesouhlasil s kompromisy a nerelativizoval Boží pravdu.
Pontifikát Jana Pavla II. trval 26 let a 6 měsíců. V té době papež podnikl 104 návštěv do 129 zemí, 144 cest v Itálii, vizitoval 784 farností v římské diecézi a v Castel Gandolfo. Celkem procestoval 1 271 000 km, čili 31-krát obešel zeměkouli.
Napsal 14 encyklik, 15 apoštolské exhortaci, 11 apoštolských konstitucí, 45 apoštolských listů, 30 motu proprio a četné promluvy a homilií k nejrozmanitějším příležitostem.
Kanonizoval 482 osob a beatifikoval 1338 osob. Činy pontifikátu Jana Pavla II. jsou tak velké, že se dají vysvětlit jedině jeho úplnou odevzdaností Kristu skrze Marii - Totus Tuus.
Zdroj: P. M. Piotrowski TChr
Převzato z
https://doverujem-a-verim.blogspot.cz/,
článek z 2. 4. 2018 naleznete
zde.
