Přinášíme 3. část z cyklu kázání P. Jaroslava Jiráska
Eschatologie – o posledních věcech člověka a lidstva, která je věnována tématu smrti v Novém Zákoně.
Bůh smrt nechtěl ani ji nestvořil. Potvrzuje to i Nový Zákon. List Římanům (5,12) také připomíná, že „
skrze jednoho člověka (Adama) přišel na svět hřích a s hříchem pak přišla smrt.
Opět se budeme věnovat tématu smrti, jak je předkládá Písmo svaté. Už jsme slyšeli, že Starý Zákon říká, že Bůh smrt nechtěl ani ji nestvořil. Potvrzuje to i Nový Zákon. List Římanům (5,12) také připomíná, že „
skrze jednoho člověka (Adama) přišel na svět hřích a s hříchem pak přišla smrt.“ Když se ale naplnil čas, posílá Bůh na svět svého Syna. A jeho hlavním poslání je právě přemožení smrti. Pán Ježíš nabízí nám lidem možnost zbavit se zátěže hříchů, které jsou příčinou naší smrti. Pán sám říká: „
Přišel jsem, aby měli život a aby ho měli v hojnosti“ (Jan 10,10). Bůh nás stvořil a nyní přichází tento život obnovit, učinit nás novým stvořením, chce nám dát účast na svém věčném životě.
Pán Ježíš jasně dává najevo, že smrt nechce, že do temnoty smrti přináší světlo života. Vidíme to, když umírá jeho přítel Lazar, Ježíš nad jeho hrobem pláče. Ovšem pak používá svou Božskou moc a volá: „
Lazare, pojď ven!“ (Jan 11) Známe ještě dva další případy, kdy Kristus ukazuje svou moc nad smrtí. On ještě
vrací do života Jairovu dceru (Mk 5) a mládence z Naimu (Lk 7). Proč to udělal? Vždyť každý člověk musí zemřít a i tito vzkříšení lidé stejně po čase zemřeli. Dělá to proto, aby ukázal, že
smrt není „normálním“ údělem člověka, a také proto, aby mu lidé uvěřili, spojili s ním svůj život a spolu s ním moc smrti překonali. Ježíš tehdy vzkřísil jen několik lidí, ale
jeho vůlí je, aby všichni žili, aby nikdo nepropadl smrti. Sám to říká právě nad hrobem Lazarovým: „
Já jsem Vzkříšení a život. Kdo ve mně věří, i kdyby umřel, bude žít.“
K tomu pak směřuje ten největší čin tohoto Božího Syna. On
sám přijímá úděl umírání a smrti. On sám zákonu smrti v žádném případě nepodléhal, protože byl bez hříchu. Jako Bůh ale měl moc vzít všechny hříchy na sebe a přijmout také za všechny tyto hříchy trest. On umírá místo nás, abychom my mohli žít. Kříž se pro nás stává stromem života. On nám projevuje lásku až do krajnosti, za své přátele dává svůj život. Jistě známe ono působivé vyjádření Boží lásky, jak je slyšel farizeus Nikodém (Jan 3,16): „
Tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.“
Ježíš pak sám na sobě ukazuje, jaký má být úděl těch, kdo Krista přijmou. Po třech dnech v hrobě slavně vstává k životu. Hrob, který hlídaly římské stráže, byl prázdný, stovky lidí se setkaly se Vzkříšeným Kristem. Jeho tělo je totéž, které bylo položeno do hrobu, ale nyní je už proměněné, oslavené, Ježíš už nemůže trpět ani zemřít. On je počátkem nového stvoření, on je prvorozený ze všech vzkříšených. Už tedy neumírá a po 40 dnech vystupuje ke svému Otci a to proto, aby nám tam připravil místa. To často čteme na pohřbech, Ježíšova slova plná naděje (Jan 14,6): "
Ať se vaše srdce nechvěje! Věříte v Boha, věřte i ve mne. V domě mého Otce je mnoho příbytků. Kdyby nebylo, řekl bych vám, že odcházím připravit vám místo? A když odejdu a připravím vám místo, zase přijdu a vezmu si vás k sobě, abyste i vy byli tam, kde jsem já. Cestu, kam já jdu, znáte." Tomáš mu řekl: "
Pane, nevíme, kam jdeš. Jak můžeme znát cestu?" Ježíš mu odpověděl: "
Já jsem cesta, pravda a život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne."
Jak ale píše sv. Augustin,
Bůh nás stvořil bez nás, ale nespasí, tedy nepřivede nás do věčného života bez nás, bez našeho přičinění. Tím hlavním naším úkolem je přijmout Krista, přijmout jeho nabídku spásy. Sám to připomíná, jsou to jeho poslední slova na této zemi (Mk 16,16): „
Kdo uvěří a dá se pokřtít, bude spasen, kdo neuvěří, bude zavržen.“
Také záleží na tom, budeme-li žít jako Boží přátelé, zda budeme Kristu podobní v jeho lásce. Kdo zůstane v zajetí hříchu, kdo nebude svých vin litovat, kdo se neobrátí k dobrému, zůstane v moci smrti. Kristova oběť má sice moc zahladit hříchy všech lidí, ale jen někteří z nich Kristovu spásu přijmou. Proto také Pán Ježíš výslovně při poslední večeři říká, že jeho Krev bude prolita ne za všechny, ale pouze „za mnohé“. Pán také mnohokrát varuje před tím, že abychom nešli onou cestou širokou a pohodlnou, ta totiž končí věčnou smrtí. Máme naopak usilovat o dobrý život, všechny síly máme vynaložit na následování Krista, protože jen tato cesta, i když je úzká a strmá, vede k životu. Říká (srv. Mt 10,28): Nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, duši zabít nemohou. Naopak se
bojte těch, kdo zabíjejí duši, kdo vás povedou ke hříchu, kdo vás odvádějí od Boha, protože potom skončíte v pekle, v místě zavržení.
Toto Kristovo evangelium, tuto radostnou zvěst o spáse, nám pak předávají i apoštolové. Vždy na Bílou sobotu například čteme z listu sv. Pavla Římanům (6) jeho vyznání víry, o tom, že
skrze křest jsme spojeni s Kristovou smrtí i jeho Vzkříšením: „
My všichni, kteří jsme byli křtem ponořeni v Krista Ježíše, byli jsme tím křtem ponořeni do jeho smrti. Tím křestním ponořením do jeho smrti byli jsme spolu s ním pohřbeni. A jako Kristus byl vzkříšen z mrtvých Otcovou slávou, tak i my teď musíme žít novým životem… Jestliže jsme však s Kristem umřeli, jsme přesvědčeni, že spolu s ním také budeme žít. Víme totiž, že Kristus vzkříšený z mrtvých už neumírá, smrt nad ním už nemá vládu. Kdo umřel, umřel hříchu jednou provždy, a když žije, žije pro Boha.“
V témže listu máme ještě jedno krásné Pavlovo vyznání jeho naprosté důvěry v Krista: „
Je-li Bůh s námi, kdo proti nám? Když ani vlastního Syna neušetřil, ale vydal ho za nás za všecky, jak by nám s ním nedaroval také všechno ostatní? … Kristus Ježíš přece zemřel, ano i z mrtvých vstal, je po Boží pravici a přimlouvá se za nás! Kdo by nás mohl odloučit od lásky Kristovy? Snad soužení nebo útisk nebo pronásledování nebo hlad nebo bída nebo nebezpečí nebo zabití? Ale v tom ve všem skvěle vítězíme skrze toho, který si nás zamiloval. A já jsem přesvědčen: ani smrt, ani život,… ani nic přítomného, ani nic budoucího,… a vůbec nic stvořeného nebude nás moci odloučit od Boží lásky v Kristu Ježíši, našem Pánu.“
Chceme-li tedy být Kristovými přáteli, žijeme-li podle jeho slova, můžeme se naprosto spolehnout na jeho lásku a jeho moc, která nás provede i oním temným údolím smrti do jeho dovršeného království, kde už nebude žádná nemoc, bolest ani smrt. Na konci svého života pak apoštol sám o sobě říká (2 Tim 4): „
Dobrý boj jsem bojoval, běh jsem skončil, víru jsem zachoval. Teď mě už jen čeká věnec spravedlnosti, který mi v onen den předá Pán, spravedlivý soudce. A nejen mně, ale i všem, kdo s láskou čekají na jeho příchod.“
Také je hodně důležité vědět, že
onen boj nás v žádném případě Bůh nenechává bojovat samotné. Máme vědět, že jsme stále zahrnováni nesčetnými Božími dary, pomocí, inspirací, vede nás Duch Svatý, když o to ovšem stojíme a často se k Bohu obracíme. Dostáváme pokrm na tuto cestu za Kristem, on sám je tou posilou (Jan 6): „
Kdo jí mé Tělo a pije mou Krev, zůstává ve mně a já v něm, a já ho vzkřísím v poslední den.“ Když také někdy prohrajeme onen boj s pokušením a úklady ďáblovými,
máme možnost uzdravení ve svátosti pokání. Kolik lidí, ale toto všechno zná?
S jakým nezájmem se Pán Ježíš setkává, to dobře víme… A přitom jde o všechno.
Nám křesťanům se konečně někdy vyčítá, že vyhlížíme budoucí svět a tak zanedbáváme tento svět přítomný. Tato výtka by spíš měla patřit východním naukám, které tento svět pokládají za cosi zdánlivého a neskutečného a tak se o něj skutečně příliš nestarají. Ostatně je to vidět na tom, jak málo byla rozvinutá třeba taková Indie před příchodem Evropanů. Křesťané naopak usilují o to, aby už v tomto světě lidé žili s Bohem, aby zde překonávali všechno zlé, protože jen tak budou moci žít s Bohem na věčnosti.
Jednou budeme souzeni podle toho, jak jsme prokazovali dobro našim bližním, jak jsme využili k dobrému všechny ty svěřené hřivny, talenty, schopnosti. Kdo je zakopá, nevyužije, do života nevejde. Tímto světem sice procházíme jen jako poutníci, není zde náš trvalý domov, ale právě
tento život rozhodne o tom budoucím, věčném. Máme to v Janově evangeliu (5,29): „
Ti, kdo konali dobro, budou vzkříšeni k životu, kdo páchali zlo, budou vzkříšeni k odsouzení.“
Kdyby tedy lidé opravdu vážně
pamatovali na smrt, tento svět by vypadal úplně jinak. Úplně jinak by se rozhodovali politici, podnikatelé, jinak by vypadala manželství a rodiny. Lidé by se museli často ptát: „
Budu moci být spokojen s tím či oním rozhodnutím v hodině své smrti?“ Už řecký filosof Sokrates byl přesvědčen, že myšlenka na smrt člověka motivuje k lepšímu prožívání života. Bohužel okolo sebe spíše vidíme touhu užívat pouze věcí tohoto světa,
málokdo myslí na to, aby si zajistil poklad dobrých skutků, který jediný se jednou promění na nebeskou blaženost.
Smrt je
na Popeleční středu oznamována slovy: „
Pamatuj, člověče, že prach jsi a v prach se obrátíš“. Popelem, symbolem pomíjivosti všech věcí, jsme přitom označováni. Proto se máme často
modlit za milost šťastné smrti a také prosit: „
Od náhlé a nenadálé smrti, vysvoboď nás, Pane.“ Kéž my můžeme na konci svého života upřímně říci spolu s Kristem: „
Do tvých rukou, Otče, odevzdávám svého ducha“. A také spolu s prosbou o jeho milosrdenství říkat: „
Ježíši rozpomeň se na mě, až přijdeš do svého království.“
P. Mgr. Jaroslav Jirásek, kněz Královéhradecké diecéze, 21. 12. 2014
(Na Fatym.com vydáno 20. 4. 2018)
Z cyklu promluv již vyšlo:
Eschatologie - o posledních věcech 1. - Stáří a smrt z pohledu filosofie
Eschatologie - o posledních věcech 2. - Smrt ve Starém Zákoně.
Eschatologie - o posledních věcech 3. - Smrt v Novém Zákoně
Eschatologie - o posledních věcech 4. - Smrt a osobní soud
Eschatologie – o posledních věcech člověka a lidstva 5: Nebe
Eschatologie – o posledních věcech člověka a lidstva 6 - peklo
Eschatologie – o posledních věcech člověka a lidstva 7 - očistec
Eschatologie – o posledních věcech člověka a lidstva 8 - události před koncem světa
Eschatologie – o posledních věcech člověka a lidstva 9 - Církev na konci časů
Eschatologie – o posledních věcech člověka a lidstva 10 - Antikrist
Eschatologie – o posledních věcech člověka a lidstva 11 - Fatimské zjevení a závěr dějin část 1)
Eschatologie – o posledních věcech člověka a lidstva 11 - Fatimské zjevení a závěr dějin část 2a)
Eschatologie – o posledních věcech člověka a lidstva 11 - Fatimské zjevení a závěr dějin část 2b)
Eschatologie – o posledních věcech člověka a lidstva 11 - Fatimské zjevení a závěr dějin část 3.
Eschatologie – o posledních věcech člověka a lidstva 12 - Druhý Kristův příchod a poslední soud
Eschatologie – o posledních věcech člověka a lidstva 13. - Nové nebe a nová země
Eschatologie – o posledních věcech člověka a lidstva 14. - Reinkarnace
