On-line kniha tiskového apoštolátu A.M.I.M.S.: Pomůcka pro přípravu na svátost smíření. Přes svou stručnost obsahuje řadu věcí, které bývají jinde opomíjeny.
Pro Res Claritatis, o.s. ve spolupráci s o.s. Hnutí Pro život ČR vydala Matice cyrilometodějská s. r. o.
jako svou 741. publikaci.
Vydání 1., Olomouc 2012
Příprava na svátost smíření dnes
autor: P. Marek Dunda a kolektiv, 2012
„Buďte svatí, neboť já, Hospodin, váš Bůh, jsem svatý!“
(Lv 19,2)
„Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec!“
(Lk 6,36)
Tato publikace je dále šiřitelná pod licencí Creative Commons CC BY 3.0 (je možné dále šířit celek i jeho části, komerčně či nekomerčně, pokud uvedete autora a zdroj - plné znění licence najdete na http://creativecommons.org/licenses/by/3.0/ )
ISBN 978–80–7266–373–6
Nihil obstat: P. Doc. Josef Beneš, Th.D.
Odborný konzultant: P. MUDr. Bogdan Sikora, OFMConv.
Imprimatur: Arcibiskupství olomoucké, č. j. 607/2012
Obsah
Základní otázky
Jak probíhá svátost smíření
Zpytování svědomí
Praktické rady pro řešení nelehkých životních situací
Kontakty
Jeden člověk měl dva syny. Mladší z nich řekl otci:
„Otče, dej mi z majetku podíl, který na mne připadá.“
On tedy rozdělil majetek mezi ně. Netrvalo dlouho
a mladší syn sebral všechno, odešel do daleké země
a tam svůj majetek rozmařilým životem promarnil.
Když všechno utratil, nastal v té zemi veliký hlad a on
začal mít nouzi. Šel a uchytil se u jednoho hospodáře
v té zemi. Ten ho poslal na pole pást vepře. Rád by
utišil hlad lusky, které žrali vepři, ale nikdo mu je
nedával.
Tu šel do sebe a řekl: „Kolik nádeníků mého
otce má nadbytek chleba, a já tady hynu hladem!
Vstanu a půjdu k svému otci a řeknu mu: Otče zhřešil
jsem proti Bohu i proti tobě. Už si nezasloužím, abych
se nazýval tvým synem. Vezmi mě jako jednoho ze
svých nádeníků!“ Vstal a šel k otci.
Když byl ještě daleko, otec ho uviděl a pohnut
soucitem přiběhl, objal ho a políbil. Syn mu řekl: „Otče,
zhřešil jsem proti Bohu i proti tobě. Už si nezasloužím,
abych se nazýval tvým synem.“ Ale otec nařídil svým
služebníkům: „Honem přineste nejlepší šaty a oblečte
ho, dejte mu na ruku prsten a obuv na nohy! Přiveďte
vykrmené tele a zabijte ho! A hodujme a veselme
se, protože tento můj syn byl mrtev, a zase žije, byl
ztracen, a je zas nalezen!“ A začali se veselit.
Lk 15, 11–24
Základní otázky
Co je svátost smíření?
Svátost smíření je především osobním setkáním se
vzkříšeným Kristem. To má společné se zbývajícími
šesti svátostmi Církve. Jde o svátost uzdravující,
ve které Ježíš Kristus prostřednictvím biskupa nebo
zplnomocněného kněze odpouští hříchy, kterých se
věřící dopustil po křtu. Předpokladem je, že jich kajícník
upřímně lituje, vyzná se z nich, a má opravdovou
vůli se polepšit a vykonat uložené pokání.
Jiné názvy pro tuto svátost jsou: svatá zpověď, svátost
pokání, svátost odpuštění, svátost obrácení.
Jaké jsou duchovní účinky svátosti smíření?
Duchovní účinky svátosti smíření jsou:
1. Dokonalé odpuštění všech litovaných hříchů – tj.
navrácení či rozmnožení posvěcující milosti, jednota
a přátelství s Bohem.
2. Smíření s Církví zahrnující i Boží pomoc pro obnovení
hříchem zraněných mezilidských vztahů.
3. Částečné prominutí časných trestů za nespravedlnosti,
které byly způsobené již odpuštěnými
hříchy (částečné odpustky).
4. Udělení pomáhající milosti pro oblasti, v kterých
je kajícník křehký, aby mohl při budoucích pokušeních
lépe obstát.
Je svátost smíření třeba?
Svátost smíření je ke spasení třeba, protože je po
křtu jediným řádným způsobem, kterým lze od Boha
dosáhnout odpuštění těžkých hříchů.
Co je těžký hřích?
Těžký hřích je úplně vědomé a svobodné překročení
mravního zákona ve vážné věci. Nazývá se též
hříchem smrtelným, protože zbavuje lidskou duši
posvěcující milosti (tj. účasti na Božím životě), ničí
přátelství s Bohem a tak způsobuje duchovní smrt
s hrozbou věčného zavržení.
Jak pečlivě zpytovat svědomí?
Na zpytování svědomí si máme vyhradit dostatek
času; přitom je třeba se vyvarovat krajností: na jedné
straně povrchnosti a lehkovážnosti a na druhé straně
přehnané úzkostlivosti.
Kdy může kajícník přijmout Boží odpuštění?
Jen tehdy, když hříchu opravdu lituje.
V čem spočívá opravdová lítost?
Opravdová lítost je úkon svobodné vůle, kterým odmítám
hřích jako zlo odporující Boží lásce a lásce
k bližnímu, a zároveň si pevně umiňuji v tomto hříchu
již nepokračovat. S opravdovou lítostí je spojena
i ochota přijmout uložené pokání.
Je nutné se vyzpovídat ze všech hříchů?
Ve svátosti smíření je třeba vyznat všechny těžké
hříchy, také pokud jde o četnost a druh (přitěžující
okolnosti). Kdo by úmyslně zatajil nějaký těžký hřích,
nepřijímá platně rozhřešení a Boží odpuštění, a zůstává
tak i po svaté zpovědi v duchovní smrti. Pokud
jde o lehké hříchy, není povinnost vyznat je všechny.
Všech je však třeba opravdu litovat, aby mohly být
odpuštěny.
Co má dělat ten, kdo se bez vlastní viny z nějakého
těžkého hříchu nevyzpovídal?
Kdo zapomene nějaký těžký hřích vyznat, nebo si ho
uvědomí až dodatečně, vyzná ho při nejbližší další
svaté zpovědi; nejlépe před svatým přijímáním, ale
není to nezbytné, neboť původní svatá zpověď byla
platná.
Co má zvážit, kdo by se styděl upřímně se
vyzpovídat?
Kdo by se styděl upřímně se vyzpovídat, má zvážit:
• nestyděl jsem se hřešit před Bohem, který všechno
vidí;
• je lépe hříchy zpovědníkovi ve skrytu vyznat, než
v hříchu nepokojně žít a ohrožovat tak svou věčnou
spásu;
• zpovědník je pod těžkým hříchem a trestem exkomunikace
vázán mlčenlivostí, má povinnost
raději podstoupit mučednickou smrt než porušit
zpovědní tajemství;
• svátost smíření je darem nekonečného Božího
milosrdenství a Pán nás s láskou vyhlíží a čeká na
naše obrácení, aby nás mohl učinit šťastnými.
Může Pán odpustit těžký hřích i jinak než ve svátosti
smíření?
Kajícník se může setkat s Božím odpuštěním těžkého
hříchu i mimo svátost smíření. Nutnou podmínkou
je zde dokonalá nadpřirozená lítost, tj. naprosté odvrhnutí
hříchu z těch nejvyšších pohnutek – že zradil
a zranil Boží nevýslovnou lásku. Je to však způsob
mimořádný. Může se uplatnit, když je těžko dostupný
zpovědník. I pak zůstává kajícníkovi povinnost uvést
tento hřích při nejbližší svaté zpovědi.
Jiná mimořádná možnost odpuštění těžkých hříchů
je ve svátosti pomazání nemocných, pokud nemocný
již není schopen je vyznat.
V čem spočívá opravdové předsevzetí?
Opravdové předsevzetí zahrnuje následující rozhodnutí:
1. Vyvarovat se alespoň všech těžkých hříchů a každé
dobrovolné blízké příležitosti k nim.
2. Statečně vzdorovat zlým náklonnostem a pokušením
s využitím nadpřirozených i přirozených prostředků
(modlitba, svaté přijímání, život v Boží
přítomnosti, pracovitost, přátelskost, četba dobrých
knih, aktivní odpočinek, atp.).
3. Odpustit nepřátelům a všem, kdo ublížili.
4. Vrátit cizí věc, napravit dané pohoršení a způsobenou
škodu.
5. Je-li třeba, omluvit se a učinit krok ke smíření.
6. Konat všechny své povinnosti.
7. Dát si konkrétní splnitelný úkol, na kterém budu
pracovat do příští svaté zpovědi.
Může kněz odmítnout udělit rozhřešení?
Kněz, který při svátosti smíření zastupuje milosrdného
Pána, musí vždy udělit rozhřešení, s výjimkou
následujících případů:
1. Kajícník nevyzná ani jeden hřích – pak není co
odpouštět.
2. Zpovědník zjistí, že u těžkého hříchu schází
opravdová lítost (spojená s rozhodnutím nadále
již v hříchu nepokračovat).
3. Vyznaný těžký hřích má takovou závažnost, že je
spojen s církevním trestem, který z hříšníka nemůže
sejmout zpovídající kněz, ale nějaká vyšší
církevní autorita. V tom případě má kněz povinnost
poradit nebo sám zprostředkovat budoucí
sejmutí církevního trestu.
Jak často je třeba se zpovídat?
Církevní přikázání říká alespoň jednou za rok. Pokud
někdo zhřeší těžce, neměl by svátost smíření odkládat,
ale vyzpovídat se co nejdříve. Církev doporučuje
častější svatou zpověď (např. jednou za měsíc), neboť
skrze tuto svátost nás Pán Ježíš vede k dokonalosti.
Konkrétní doba pro další svátost smíření je na
svobodném uvážení kajícníka, případně po poradě
se zpovědníkem.
Jak probíhá svátost smíření?
Slavení svátosti smíření obsahuje tyto části:
1. Zpytování svědomí
Přípravou ke svaté zpovědi je zpytování svědomí.
Kajícník může začít modlitbou k Duchu Svatému.
Pak se snaží s jeho pomocí uvědomit hříchy, kterých
se dopustil od poslední svátosti smíření. Vodítkem
k tomu mu mohou být dvě novozákonní přikázání
lásky, osmero blahoslavenství (Mt 5,3-12), teologální
a kardinální ctnosti (víra, naděje, láska, rozumnost,
spravedlnost, statečnost a umírněnost), desatero Božích
přikázání a sedm hlavních hříchů (pýcha, závist,
nenávist, lakomství, smilstvo, nestřídmost a lenost).
Není na překážku si hříchy vypsat na papír – nikdy
však nezapomeňme na to, že jde především o postoj
našeho srdce a ne o dokonalý výčet našich hříchů
a nedokonalostí.
2. Lítost
Pro svatou zpověď je nejdůležitější vzbudit nadpřirozenou
lítost. Ta může být buď nedokonalá – lituji
ze strachu z trestů, které na sebe svými hříchy svolávám.
Vhodnější však je lítost dokonalá – z lásky. Lituji,
protože si uvědomuji, jak moc mě má Bůh rád, co
vše pro mě Pán Ježíš vytrpěl a obětoval a tím víc mě
mrzí, že ho svými hříchy urážím.
Pozor: Do svaté zpovědi nepatří sebelítost – já chudák,
jak teď budu před tím knězem vypadat apod.
3. Předsevzetí
Ještě dříve než kajícník přistoupí ke svátosti smíření,
sám si stanovuje předsevzetí. Mělo by se jednat o něco
konkrétního a zároveň splnitelného – vždy však jen jedno.
Předsevzetí by nemělo být ani moc široké: polepším
se ve všem – je totiž předem jasné, že je to nesplnitelné;
ani neurčité: trochu se polepším...
Je vhodné, aby se předsevzetí týkalo úsilí o konkrétní
ctnost, která by mohla napomoci k překonání sklonu
k jednomu z častěji vyznávaných hříchů. Nebo se
může zaměřit i na boj s některým hříchem. Je dobré
si dávat opakovaně stejné předsevzetí tak dlouho, dokud
není úplně zvládnuto, a pak teprve další. Pokud
kajícník denně na tomto předsevzetí pracuje, nastává
u něj zřetelný posun k dobrému. A co teprve kdyby
důsledně každý rok plně zvládl jedno předsevzetí...
4. Vlastní svatá zpověď
Samotná svatá zpověď začíná v přítomnosti zpovědníka
znamením velkého kříže. Zpovědník pak může
kajícníka povzbudit k upřímnému vyznání vin. Kajícník
se nejprve stručně představí (stav, věk počet
dětí, popř. zaměstnání) a potom začne těmito nebo
podobnými slovy: „Naposledy jsem byl u svátosti
smíření před ... (uvede dobu). Vyznávám se Všemohoucímu
Bohu a vám, otče, že jsem se za tu dobu
dopustil těchto hříchů: …“ (vyzná stručně a jasně své
hříchy, v případě těžkých i počet a závažné okolnosti).
Vyznání ukončí vyjádřením opravdové lítosti např.
slovy: „Těchto a všech hříchů upřímně lituji a vynasnažím
se je nedělat.“
Zpovědník může položit kajícníkovi otázky k upřesnění,
na které kajícník po pravdě odpovídá. Kajícník
se zas může zpovědníka zeptat, má-li nějakou nejasnost.
Zpovědník dává případné ponaučení a ukládá
pokání (např. modlitba, almužna, nějaký kající skutek
nebo skutek blíženské lásky). Je potřeba, aby dal kajícník
najevo, že uloženému pokání rozumí a že ho
vykoná.
Na základě opravdové lítosti a přijatého pokání zpovědník
uděluje kajícníkovi rozhřešení, které končí
podstatnými slovy: „Uděluji vám (ti) rozhřešení ve
jménu Otce i Syna i Ducha Svatého.“ Kajícník při
tom dělá znamení kříže a odpoví: „Amen“, a vděčně
přijímá Ježíšovo odpuštění, které očišťuje jeho duši,
zbavuje pout, hojí rány a posiluje v dobrém.
Po rozhřešení obvykle následuje dialog díkučinění.
Zpovědník říká: „Chvalte Hospodina, neboť je dobrý“
a kajícník odpovídá: „Jeho milosrdenství trvá navěky.“
Zpovědník pak propouští kajícníka zpravidla slovy:
„Pán vám (ti) odpustil hříchy. Jděte ( jdi) v pokoji.“
Kajícník odpoví: „Bohu díky“.
5. Pokání
Kajícník poctivě splní uložené pokání a případně přidá
i ještě něco navíc.
Je též vhodné vlastním způsobem vzdát Bohu díky za
přijatou milost, poprosit o pomoc při plnění opravdového
předsevzetí.
Zpytování svědomí
Osobní prosba k Duchu Svatému, např.:
Přijď, Duchu Svatý, naplň srdce svých věrných a zapal
v nich oheň své lásky.
Sešli svého Ducha a všechno bude stvořeno.
A obnovíš tvář země.
Bože, ty nám sesíláš svého Ducha, aby nás osvěcoval
světlem pravdy; dej, ať nám tato jeho pomoc nikdy nechybí,
abychom se dobře rozhodovali a správně jednali.
Skrze Krista, našeho Pána. Amen.
Úvodní otázky
1. Uvědomuji si, že se milosrdný Bůh nade mnou
sklání, a chce mi odpustit všechny hříchy?
2. Uvědomuji si, že Bůh ve své nezměrné lásce chce
učinit mé srdce čisté?
3. Uvědomuji si, že neexistuje tak velký hřích, který
by Bůh nemohl a nechtěl odpustit?
4. Nepřestoupil jsem hlas svého svědomí v myšlení,
svými slovy či skutky?
5. Snažil jsem se splnit předsevzetí od minulé svaté
zpovědi?
6. Neměl jsem účast na hříchu někoho jiného?
7. Plním povinnosti svého stavu?
8. Neopomněl jsem učinit nějaké dobro, které jsem
přislíbil nebo ke kterému mne svědomí nabádalo?
9. Odpustil jsem všem, kteří mi jakkoliv ublížili,
a pokusil jsem se o smír s nimi?
10. Kdy jsem naposledy byl u svaté zpovědi? Nezatajil
jsem při ní nějaký těžký hřích?
11. Litoval jsem upřímně svých hříchů a umínil si, že
se jich už nedopustím?
12. Nepřijal jsem ve stavu těžkého hříchu Eucharistii?
13. Vykonal jsem uložené pokání a nahradil jsem škodu,
kterou jsem bližnímu učinil, jak jen to bylo
možné?
Poznámka: * Tímto znamením je orientačně označen hřích,
jehož materie je objektivně závažná – těžká. U ostatních provinění záleží na míře (velikosti materie) při posuzování, jestli jde o hřích lehký či těžký. Kromě závažné materie
musí být splněné další dvě podmínky: úplná vědomost a svoboda, aby šlo o těžký hřích.
Zpytování podle Desatera
I. Nebudeš mít přede mnou jiné bohy
1. Věřím, že mne Bůh miluje bez jakýchkoliv podmínek a zásluh?
2. Snažím se, aby Bůh byl na prvním místě v mém životě?
3. Nezapíral jsem víru?*
4. Nepochyboval jsem dobrovolně o některé pravdě víry?*
5. Nestyděl jsem se přiznat před ostatními ke katolické víře? Využívám příležitostí k vydávání svědectví
o Bohu, Kristu a Církvi?
6. Naslouchal jsem s potěšením řečem proti víře?*
7. Vzdělávám se aktivně ve víře? Čtu si katechismus, Bibli a dobrou duchovní literaturu?
8. Nepohyboval jsem se ve společnosti víře nepřátelské
(satanistické koncerty, spiritistické kroužky, zednářské nebo obdobné tajné spolky, komunistická
strana)? Nebyl jsem jejich členem?*
9. Hledal jsem pomoc ve východních náboženstvích a jiných duchovních naukách (mantry, čakry, reiki,…)?*
Věřil jsem v učení o reinkarnaci?*
10. Neúčastnil jsem se ze zvědavosti duchovních obřadů nekatolického vyznání? Toužím po jednotě všech křesťanů v lásce, ve víře a v jedné Církvi?
11. Věřil jsem ve věštby, vykládání karet, snáře?* Přijímal jsem magii, okultismus?* Sledoval jsem horoskopy? Přikládal jsem důležitost pověrám? Nevyvolával jsem duchy*, nenosil talismany nebo amulety?
12. Nevyužil jsem služeb léčitele, který léčí nedovoleným
způsobem (na základě více či méně skrytého
doptávání se duchů a v návaznosti na bludné
nauky)?
13. Byli pro mne přátelé, zábava, peníze, diskotéka,
televize, počítač, tělo, city, pochvala a uznání,…
důležitější než Bůh?
14. Zanedbával jsem denní modlitby, zvláště ráno a večer,
před jídlem a večerní zpytování svědomí?
15. Zoufal jsem si? Spoléhal jsem opovážlivě na
vlastní síly či na Boží milosrdenství?
16. Nepropadal jsem smutku a sebelítosti?
17. Nebyl jsem vůči Bohu a svatým věcem lhostejný?
Nebyl jsem na Boha nazlobený?
18. Snažím se co nejlépe opětovat Boží lásku?
19. Mám rád katolickou Církev? Uznávám její učitelský
úřad? Nebyl jsem pyšný?
II. Nebudeš brát jméno Boží nadarmo
1. Zesměšňoval jsem svaté věci?* Zesměšňoval
jsem zbožnost svých bližních?
2. Vyslovoval jsem svatá jména ( Ježíše, Marie,
Boha) bezmyšlenkovitě, v hněvu,* při zábavě
nebo v žertu?
3. Přísahal jsem zbytečně nebo křivě*?
4. Splnil jsem vždy co jsem slíbil (kmotr, svatba...)?
5. Zaštiťoval jsem se Bohem při prosazování sebe
sama?
6. Snažím se mluvit o Bohu a o záchraně v Kristu
s druhými?
III. Pamatuj, abys den sváteční světil
1. Zanedbal jsem vlastní vinou Mši svatou v neděli
a zasvěcené svátky?*
2. Přišel jsem vlastní vinou na Mši svatou pozdě?
3. Zachovávám eucharistický půst? Nezneuctil jsem
Eucharistii?*
4. Choval jsem se v kostele neuctivě, rozptyloval
druhé, překážel, pohoršoval se, pohoršoval jiné?
Chodím do kostela přiměřeně oblečen(a)?
5. Prožívám neděli jako den zaměřený k Boží oslavě?
6. Naslouchám při Mši svaté pozorně Božímu slovu
a prožívám svátostné setkání s Pánem jako vrcholný
okamžik a pramen posily pro vlastní život
a službu v novém týdnu?
7. Pokračoval jsem v neděli v práci, kterou vykonávám
celý týden? Pracoval jsem v neděli dobrovolně
ze zištných důvodů? Neplánoval jsem na
neděle práce pro sebe a druhé, které nebyly neodkladné?
8. Nakupoval jsem z pohodlnosti v neděli? Užíval
jsem bez rozumného důvodu služeb nutící druhé
být v zaměstnání v neděli?
IV. Cti otce svého i matku svou
1. Vážím si rodičů, učitelů, zaměstnavatele, církevních
autorit?
2. Modlím se za ně, poslouchám je, pomáhám jim,
nezlobím je? Vyjadřuji se o nich dobře a nestydím
se za ně?
3. Chovám se dobře ke starším lidem: na ulici, v obchodě,
na cestách?
4. Jsem vlídný ke svým nejbližším doma, ve škole,
v zaměstnání?
5. Byl jsem nevděčný a nevyjádřil vděčnost za přijaté
dobrodiní?
6. Nesvěřoval jsem bezdůvodně výchovu dětí cizím
lidem?
7. Zajímám se o to, jak jsou děti ve škole a v jiných
institucích formované?
8. Jdu příkladem dětem ve víře a v životě s Bohem?
Modlím se s nimi?
9. Nezanedbával jsem poučení a vzdělání svých dětí
v katolické víře?
10. Starám se o své nemohoucí rodiče?* Neodložil
jsem je někam?
11. Věnuji dostatek času rodině a nejbližším?
12. Modlím se za vládu a politiky místo kritizování?
Mám odvahu vystoupit proti nespravedlivým zákonům
ve své vlasti?
V. Nezabiješ
1. Nebil jsem druhé? Neubližoval jim? Nezranil
jsem někoho?
2. Nemanipuloval jsem s někým? Nevydíral jsem někoho
(a to i citově)?
3. Měl jsem zalíbení v násilí (i např. filmy a počítačové
hry)?
4. Nenadával jsem jiným? Nevysmíval jsem se jim?
Nepřál jsem jim něco zlého? Neproklínal jsem?*
5. Nepodléhal jsem nenávisti*, vzteku? Nehádal
jsem se neústupně?
6. Nechoval jsem proti jiným v srdci zášť nebo pomstu?*
7. Nepoškozoval jsem si zdraví drogami, cigaretami,
alkoholem, narkotiky, dopingovými prostředky,
zbytečným užíváním léků?
8. Neužívala jsem prostředky schopné usmrtit vyvíjející
se počaté dítě (hormonální antikoncepci,
postkoitální prostředky, nitroděložní tělíska)?*
9. Nesváděl jsem druhé k těmto prostředkům?* Varoval
jsem před nimi?
10. Nepodstoupila jsem vyšetření se záměrem ukončit
těhotenství, kdyby se ukázalo, že je dítě postižené?*
11. Nepodstoupila jsem umělý potrat?* Ani ze zdravotních
důvodů?*
12. Nepodílel jsem se na zlu potratů, eutanazie,
umělého oplození – výkonem, radou, spoluprací,
financováním, nucením či mlčením?*
13. Měl jsem možnost vystoupit veřejně na obhajobu
lidského života a neučinil tak?
14. Neriskoval jsem nepřiměřeně při sportech, jízdě
autem nebo jindy?
15. Nepečoval jsem nepřiměřeně o tělo na úkor duše?
16. Nebyl jsem nestřídmý v jídle, mlsný a nenasytný?
17. Nezmrzačil jsem své tělo sterilizací?* Nepoškozoval
jsem se? Neměl jsem sebevražedné myšlenky
a pokusy?* Nevyhrožoval jsem sebevraždou?
18. Zastávám se nebo pomáhám těm, kdo jsou nespravedlivě
napadeni? Jsem připraven i fyzicky
bránit rodinu a vlast, pokud by došlo k napadení
nespravedlivým agresorem?*
19. Nebyl jsem lhostejný k přímému* nebo nepřímému
šikanování druhých?
20. Nepohrdal jsem druhými? Nehněval jsem se na
druhé a nevytvářel sváry?
21. Snažím se mít všechny lidi rád?
22. Neopomněl jsem nějakého potřebného starého
nebo nemocného člověka ve svém okolí?
23. Nesympatizoval jsem s lidmi používající násilí vůči
nějaké skupině osob k prosazení svých zájmů?
24. Netrápil jsem či zbytečně nezabil zvířata?
25. Neznečišťoval a nepoškozoval jsem životní prostředí?
VI. a IX. Nesesmilníš, nepožádáš ženy
bližního svého
1. Nemyslel jsem dobrovolně na něco nečistého?
2. Nechtěl jsem dobrovolně něco necudného vidět,
slyšet nebo činit?*
3. Díval jsem se, četl, poslouchal dobrovolně něco
z oblasti erotiky či pornografie (časopisy, knihy,
video, internet, vtipy, písně)?* Šířil jsem to dále?*
4. Činil jsem něco nečistého? Ukájel jsem se?* Sám
nebo s jinými?* Proti přírodě (homosexuální jednání)?*
5. Neodhaloval jsem se před ostatními (např. na
pláži, focení...)? Je mé vystupování na internetu
a všude jinde čisté?
6. Neprohlížel(a) jsem si osoby druhého pohlaví tak,
že to ve mně vyvolávalo hříšnou žádostivost?
7. Žil jsem sexuálním životem před svatbou (např.
petting, necking...)?*
8. Mlčel jsem k nemravnostem ve svém okolí?
9. Chovám se uctivě k osobám druhého pohlaví
(nečiním narážky, nekoketuji, nesvádím)?
10. Nenavazoval jsem vztah jen pro zábavu?
11. Oblékám se diskrétně, abych nevzbuzovala žádostivost?
12. Nepoužíval jsem antikoncepci (ani pod záminkou
zdravotních důvodů)?* Nedopouštěl jsem se přerušované
soulože?*
13. Vynucoval jsem si bezohledně sex v manželství?* Neodmítal
jsem manželský styk bez vážného důvodu?*
14. Vyhýbal jsem se početí dítěte bez vážného důvodu?*
15. Podstoupila jsem umělé oplození?* Měl jsem nějakou
účast na umělém oplození (výkon, rada, nátlak,
spolupráce, mlčení)?* Prodával či daroval jsem své
pohlavní buňky pro účely umělého oplození?*
16. Odmítal jsem se seznámit s metodami přirozeného
plánování rodičovství?
17. Dopustil jsem se smilstva nebo manželské nevěry
(s osobou svobodnou, vázanou manželstvím, či
zasvěcenou)?*
18. Porušil jsem manželský slib a rozvedl se?* Žil
jsem intimně v neplatném manželství?*
19. Schvaloval jsem sexuální život nesezdaných párů
anebo osob stejného pohlaví?* Mlčel jsem k takovémuto
jednání v mé rodině a tím vzbuzoval
dojem, že souhlasím?
VII. a X. Nepokradeš, nepožádáš statku
bližního svého
1. Neukradl jsem něco (bližnímu, v obchodě, v zaměstnání
nebo ze státního)? Co a kolik? Nahradil
jsem zcizenou věc?
2. Neobohacoval jsem se na úkor druhých (nespravedlivá
cena či mzda, lichva, úplatky, podvod,
tunelování*, …)?
3. Nechal jsem si něco vypůjčeného nebo nějakou
nalezenou cennost?
4. Nepoškodil jsem cizí věc? Neničil jsem veřejný majetek?
Nebyl jsem škodolibý?
5. Nepřijal jsem něco ukradeného? Nechtěl jsem
něco ukrást?
6. Plýtval jsem volným časem a schopnostmi (televize,
internet, hry, ...)?
7. Pomáhám nezištně druhým?
8. Záviděl jsem? Nebažil jsem po majetku a penězích?
Nebyl jsem závislý na věcech?
9. Nehrál jsem hazard nebo nesázel jsem velké peníze?*
Nehrál jsem na automatech?
10. Platím spravedlivé daně? Nezneužívám své funkce
k nespravedlivému obohacení?
11. Pamatuji na chudé? Nebyl jsem lakomý?
12. Neplýtval jsem jídlem, energiemi a přírodními
zdroji?
13. Nebyl jsem lenivý k práci, učení a modlitbě?
14. Nejezdil jsem veřejnými dopravními prostředky
na černo?
15. Nedopouštěl jsem se internetového pirátství?
VIII. Nepromluvíš křivého svědectví
1. Nelhal jsem? Neuškodil jsem svou lží jiným?
2. Nevymýšlel jsem si chyby o druhých (pomluva)?
3. Neroznášel jsem chyby jiných bez příčiny (nactiutrhání)?
4. Obviňoval jsem druhé, abych unikl důsledkům?
5. Nemlčel jsem, když jsem mohl hájit pravdu anebo
čest druhého?
6. Zachoval jsem svěřená tajemství?
7. Neodsuzoval jsem bližního?
8. Odvolal jsem pomluvu? Dokázal jsem se omluvit
a nabídnout smír?
9. Neprosazoval jsem pravdu násilně? Respektoval
jsem svobodu myšlení, svědomí a vyznání druhého?
10. Byl jsem vždy upřímný?
Církevní přikázání
1. Zachovávám v pátek půst od masa nebo jej nahrazuji
jiným skutkem sebezáporu, zbožnosti či
blíženské lásky? Zachovávám charakter postní
doby a půst v předepsaných dnech?*
2. Nezanedbal jsem povinnou svatou zpověď (alespoň
jednou za rok) a svaté přijímání (alespoň
o Velikonocích)?*
3. Přispívám na potřeby Církve?
Vzbuzení lítosti a přijetí předsevzetí
Nyní je třeba se od všech poznaných hříchů jasně
oddělit, úkonem vůle je od sebe s odporem odvrhnout
a umínit si, že v nich již nechci pokračovat
z lásky k Bohu a abych neohrozil svou věčnou spásu.
Takové rozhodnutí je pravou lítostí.
S opravdovou lítostí je spojeno i konkrétní předsevzetí
ohledně hlavní chyby (nejčastější či největší
hřích), abych ji s pomocí Boží překonal.
Proč je v důležitých životních rozhodnutích
a těžkostech potřebné hledat radu u věřícího
a zvláště u kněze?
Rada může velmi ovlivnit naše rozhodnutí. Každé naše
rozhodnutí by mělo být v souladu s Božím zákonem.
Tak půjdeme správným směrem a nemineme věčný
cíl. Je proto mylné hledat pro tyto případy pomoc
jinde. Pokud je totiž někdo sám nevěřící nebo podle
Božího zákona v některých oblastech svého života nejedná,
jak pak můžeme čekat, že nám správně poradí?
Proč se nedoporučuje uzavírat sňatek
s nekatolíkem?
Manželství je jednota a ta předpokládá soulad pokud
možno ve všech oblastech. Živá katolická víra
je náročná a rozpory v této oblasti zpravidla vedou
ke značným obtížím. Nejednota se s příchodem dětí
často bolestně projevuje při jejich výchově.
Co dělat, když není možné obnovit platné
manželství a do neplatného již přišly další děti?
Hřích vždy vede k bolesti a někdy i nenapravitelné.
Aby mohl přistupovat ke svátostem ten, kdo žije v neplatném
manželství, musí se vzdát intimního soužití.
Například lze složit faráři slib čistoty. Pro zabránění
pohoršení ve farnosti je důležité, aby se o tomto
řešení vědělo. Tak se zlo a utrpení může proměnit
v mnohem větší dobro skrze přijatou oběť. (srov. Familiaris
Consortio 84, Sacramentum Caritatis 29)
I ti, kteří se k slibu čistoty zatím nemohou odhodlat,
jsou povzbuzováni účastnit se života Církve (bez přijímání
svátostí) a vyprošovat si k tomu sílu.
Proč je hříchem intimní život před svatbou?
Proč nelze vyzkoušet život s partnerem?
Sex není zábava, ale je tělesným naplněním vztahu
lásky a výrazem úplného a bezvýhradného vzájemného
sebedarování muže a ženy. Aby tomu tak skutečně
bylo, musí předcházet uvážené a svobodné
rozhodnutí přijmout druhého a odevzdat se mu na
celý život – veřejný manželský slib.
Podobně jakou u lidského jedince mají řídící schopnosti
rozumu a vůle ovládat schopnosti nižší (emoce,
vášně a pudy), tak i v partnerském vztahu má
svobodný slib, který pečetí snoubeneckou lásku,
předcházet tělesnému odevzdání se. Sex před manželstvím
je tedy něco rozporného (náležím ti a přece
nenáležím) a proto neslouží k růstu vztahu, ale
naopak vede k růstu sobectví a k narušení vztahu.
Věrnost na celý život a skutečné sebedarování se nedají
vyzkoušet.
Když jsem propadl sebeukájení, pornografii, ...
a nejsem schopen se toho zbavit, co mohu dělat?
Důležité je vyhýbat se příležitostem. Počítač dát do
místnosti, kde neustále někdo je (např. kuchyň),
pouštět ho jen, je-li někdo doma, anebo si stanovit
přísná pravidla pro jeho užívání. Odstranit televizi
z pokoje, z bytu. Snažit se vydržet a ovládnout se jen
tuto hodinu, jen tento den a nehledět daleko dopředu.
Mít promyšlené různé dobré náhradní činnosti
pro chvíli, kdy přijde pokušení. V osobní modlitbě
si pro tuto oblast vyprošovat Boží posilu a milost.
Také Pánu děkovat a radovat se z každého dílčího
vítězství. Svěřovat se do ochrany a přímluvám Neposkvrněné
Panny Marie. Při pádu jít co nejdříve ke
svaté zpovědi.
Postupně dojde k posilování vůle a intervaly mezi
pády se budou prodlužovat, až se člověk s pomocí
Boží stane pánem svého života. Zdravě silná vůle
a schopnost sebeovládání se projeví pozitivně v celku
života a zvláště v manželství.
Co máme dělat, když nám lékař diagnostikoval
neplodnost?
S rozšířením reprodukčních center se stává, že někteří
gynekologové jdou nejjednodušší cestou: odesílají
páry, u nichž se nepodaří základními testy odhalit příčinu
neplodnosti, k umělému oplození. Přitom praxe
symptotermální metody umožňuje jednak rozpoznání
nejvhodnější doby pro početí a také určení diagnózy
při některých poruchách plodnosti. Informujte se proto
na níže uvedených kontaktech.
Co když ani přesto se nám nepodaří počít dítě?
„U Boha není nic nemožné“ (Lk 1, 37). Dopouští-li Pán, aby se manželé, kteří se mají upřímně rádi, nedočkali
vlastních dětí, třeba je volá k jiné formě rodičovství,
např. adopci. V každém případě je správné
vytrvat v důvěře v Boha a v modlitbě.
Proč je umělé oplození těžkým hříchem?
Umělé oplození je těžkým hříchem proti pátému přikázání,
protože při současných technikách umělé re39
produkce dochází prakticky vždy k výrobě nadpočetných
lidských embryí, která jsou následně zneužívána
k pokusům, nebo zmražena (se značným rizikem
smrti), nebo rovnou usmrcena.
Umělé oplození je těžkým hříchem i proti šestému přikázání,
neboť při něm dochází k nedůstojnému a nepřirozenému
početí dítěte mimo manželský akt. Dítě
má právo být počato z manželského láskyplného objetí
a ne být vyrobeno a testováno na Petriho misce.
Je možné podstoupit umělé oplození, když máme
genetické riziko početí postiženého dítěte?
Není – viz výše. Při technikách umělého oplození z tohoto
důvodu jsou z počatých embryí vybírána jen ta,
která vyhovují testům, a ostatní záměrně usmrcena.
Proč je antikoncepce těžkým hříchem a proč
zraňuje lásku?
Do přirozenosti intimního styku je nedělitelně vepsán
dar plodnosti a dar jednoty. Při použití antikoncepce
odmítají manželé plodnost druhého, která v daném
okamžiku nedílně patří k jeho identitě. Tím ničí bezvýhradné
darování se, ničí jednotu v nejintimnějším momentu
a tak se do vztahu vkrádá lež, rivalita, sobectví.
Antikoncepce je vnímána jako ochrana. Ale chráníme
se vždy jen před nepřítelem, před zlem. Manžel,
plodnost a dítě nejsou zlem ani nepřítelem.
Co vše spadá do antikoncepčního jednání?
Z mravního hlediska je to jakékoli jednání s úmyslem oddělit
v daném okamžiku plodnost, bez ohledu na efektivnost:
přerušovaný styk, prezervativ, hormonální antikoncepce
v pilulkách, injekcích, náplastech, tělískách...
Proč není využití metod rozpoznávání plodnosti
„katolickou antikoncepcí“?
Při intimním styku v neplodném období se manželé
přijímají a darují v plnosti a bez výhrad tak, jak
v daném okamžiku jsou – bez daru plodnosti. Nijak
proto nenarušují bezvýhradné sebedarování, neodmítají
žádnou schopnost toho druhého a neničí tak
vzájemnou jednotu.
Je těžkým hříchem brát antikoncepci, když by
otěhotnění znamenalo riziko smrti? Například po
rakovině prsu?
Je to hřích, protože použití antikoncepce nelze
ospravedlnit ani poukazem na menší zlo, když existuje i mravně dobrá cesta – abstinence. Navíc jestli skutečně hrozí riziko smrti, pak i používání antikoncepce
znamená ohrožení života, neboť žádná antikoncepce
není stoprocentní. Strana, která si intimní soužití vynucuje,
hřeší proti pátému přikázání. Existuje ještě
možnost používat zpřísněnou verzi symptotermální
metody. Zde je však nutné důkladné proškolení.
Lékař mi předepsal hormonální antikoncepci ze
zdravotních důvodů. Je mravné ji používat?
Pokud užíváte hormonální antikoncepci jako léčebný
prostředek, je nutné se vyhnout pohlavnímu styku,
neboť každá hormonální antikoncepce má jako jeden
z účinků zabránění uhnízdění cca pětidenního embrya
a tím jeho usmrcení. Hormonální antikoncepce
je navíc prostředek s vícero negativními dopady na
zdraví a trvalou plodnost. Proto je třeba zvážit, zda je
pro užívání dostatečný důvod. Často je hormonální
antikoncepce nasazována gynekologem automaticky,
místo aby se odstranila příčina problémů (např.
dozrání pohlavních orgánů u dívek, porucha štítné
žlázy, ...).
I když antikoncepce aktuálně subjektivně pomůže,
dlouhodobě zdravotně uškodí. Gynekoložka MUDr.
Xenie Preiningerová: „Během posledních deseti let
jsem nemusela ani jednou nasadit hormonální antikoncepci, ale vše jsem řešila vhodnějšími prostředky.“
Informujte se proto při nejasnostech na níže
uvedených kontaktech.
Co mám dělat, když si (nevěřící) manžel vynucuje
styk s antikoncepcí?
Není hříchem nezaviněně trpět zlo a antikoncepce je
zlem, které ničí jednotu manželů. Je třeba dát zcela
jasně najevo nesouhlas s touto praxí, sama žádnou
antikoncepci neaplikovat a s pomocí Boží se snažit
vhodně a postupně manželovi ukázat krásu dokonalého
spojení.
Jak změnit sexuální život v manželství, když si
manželé zvykli užívat bariérovou antikoncepci?
Změna určitě není jednoduchá a může se jednat
o běh na delší trať. To však nic nemění na tom, že ke
změně je třeba jasných rozhodnutí a konkrétních pevných
kroků (např. kontaktování organizací věnujících
se metodám rozpoznávání plodnosti). Přirozený způsob
manželského soužití bez bariérové antikoncepce
je nejen jedinou volbou, kterou mají muž a žena,
když chtějí žít podle Božích přikázání, ale také cestou
opravdového sebedarování, bez kterého člověk nemůže
žít šťastně ve vztahu k Bohu a k bližnímu. Opakované přijetí svátosti smíření je v takových případech
účinný lék, stejně jako duchovní doprovázení.
Je hříšné použít prezervativ v neplodném období
jako pojistky přirozených metod regulace početí?
Ano, je to hříšné. Rozhodující je úmysl roztrhnout jednotu
plodivého a pojivého aspektu manželského styku.
Co mají manželé dělat, když není rozumné počít dítě?
Pokud manželé nemohou v daný čas přijmout dítě,
mohou využít periodickou neplodnost, kterou Stvořitel
vložil do lidské přirozenosti a intimně žít jen v neplodném
období.
Jak poznají manželé, že se nacházejí v neplodném
období?
Manželé to poznají z tělesných příznaků, například
prostřednictvím tzv. symptotermální metody.
Kde lze nalézt informace o přirozeném plánování
rodičovství?
Například na adrese Ligy pár páru – www.lpp.cz
nebo sdružení Cenap – www.cenap.cz.
Proč je vhodné absolvovat kurz a nestačí se
s principy seznámit z literatury?
Přestože principy přirozených metod nejsou složité,
je to obdobné jako u řízení auta, kde se vyžaduje autoškola
k praktickému osvojení zkušeností.
Každé lidské tělo je jedinečné a je proto vhodnější
mít z počátku někoho, s kým lze konzultovat příznaky,
aby zvláště při nepravidelných cyklech, směnném
provozu atp. nedošlo k omylu. I lékař se musí učit
poznávat příznaky lidského těla nejen z knih, ale
hlavně praxí.
Poradna Aqua vitae
www.linkapomoci.cz, tel: 800 108 000
Poradenství a pomoc nečekaně těhotným, při podezření
na vývojovou vadu dítěte, psychických problémech
po potratu, zprostředkování kontaktů na důvěryhodná
gynekologická pracoviště.
CENAP
www.cenap.cz, tel: 543 254 891
Poradenství a pomoc v souvislosti s těhotenstvím,
mateřstvím a rodičovstvím.
Liga pár páru
www.lpp.cz, tel: 312 686 642
Poradenství a kurzy metod rozpoznávání plodnosti
pro snoubence a manželské páry.
Gynekologická ambulance
MUDr. Xenie Preiningerová, tel: 568 440 385
Komenského 30, 675 51 Jaroměřice nad Rokytnou
Asociace center pro rodinu
www.acer.uvadi.cz
Centra pro rodinu při jednotlivých biskupstvích nabízejí
pomoc ve složitých životních situacích rodin.
Kněží a další zájemci si mohou objednat tuto publikaci i ve
větším množství také na adrese
A.M.I.M.S.,
Náměstí 20, 671 03 Vranov nad Dyjí nebo mailu apostolat@fatym.com
Tu k němu učitelé Zákona a farizeové přivedli ženu přistiženou při cizoložství.
Postavili ji doprostřed a řekli mu: „Mistře, tato žena byla dopadena v cizoložství při
činu. Mojžíš nám v Zákoně nařídil takové ženy ukamenovat. Co říkáš ty?“ Tou otázkou
ho chtěli přivézt do úzkých, aby ho měli z čeho obžalovat. Ježíš se však sehnul a psal
prstem na zem. Když na něj nepřestávali dotírat otázkami, vzpřímil se a řekl jim: „Kdo
z vás je bez hříchu, ať po ní hodí kamenem první!“ A sehnul se opět a psal na zem. Když
to uslyšeli, jeden za druhým se vytráceli, starší napřed, až zůstal on sám a žena před
ním. Ježíš se vzpřímil a řekl jí: „Ženo, kam se poděli? Nikdo tě neodsoudil?“ Odpověděla:
„Nikdo, Pane.“ Ježíš řekl: „Ani já tě neodsuzuji. Jdi a od nynějška už nehřeš!“ Jan 8, 3–11
