Všechny čtyři evangelia se jednoznačně shodují v tom, že Ježíš zemřel v pátek a večer před svým utrpením slavil večeři, která měla výjimečný charakter z několika důvodů.
Výjimečnost Poslední večeře
Na žádném jiném místě v evangeliích se nezmiňuje, že Ježíš stoloval v noční hodině, pouze při Poslední večeři. Ačkoli Ježíš během svého veřejného působení byl často ve společnosti mnoha stolujících, v případě Poslední večeře je počet stolujících ohraničený. Evangelisté shodně hovoří jen o úzkém okruhu Ježíšových apoštolů.
Pouze během tohoto stolování Ježíš vyřkl slova nad chlebem a vínem, které reálně zpřítomňují jeho tělo a krev. Ještě předtím umyl učedníkům nohy, jako symbol pokorné služby lásky, kterou si jeho učedníci mají navzájem prokazovat. Tuto večeři Kristus slavil v Jeruzalémě, ze kterého neodešel ani po jejím skončení.
,br>
Mezi Pánovou večeří a jeho umučením ve Svatém městě během svátků Velké Noci je zřejmá souvislost. Pán Ježíš při Poslední večeři neřekl jen "
toto je moje tělo", "
toto je má krev", ale dodal: "
které se obětuje za vás ..., která se vylévá za vás," čímž
založil svátost, která zpřítomňuje jeho oběť, kterou o několik hodin později uskutečnil na dřevě kříže.
V židovském prostředí se den počítal od jednoho západu slunce po druhý. Proto z liturgického hlediska čas od obřadů Zeleného čtvrtku večer až po skončení obřadů na Velký pátek zahrnuje všechny události jednoho dne Ježiše Krista od Poslední večeře přes modlitbu a zatčení v Getsemanech, výslech před židovskou veleradou, Pilátovo odsouzení až po ukřižování a pohřbení.
Podíl na Ježíšově osudu
Podle biblické mentality jídlo během stolování sjednocuje spolusedící navzájem mezi sebou. Vytvoření jednoty během stolování je naznačeno lámáním a rozdáváním chleba. Každý, kdo jí z tohoto chleba, přijímá i požehnání, které Ježíš vyslovil nad chlebem. Podobně to platí pro slova požehnání nad kalichem, který následně Ježíš podal všem přítomným. Každý, kdo pije z tohoto kalicha, přijímá požehnání vyslovené nad kalichem.
Když tedy Ježíš vyslovil slova nad chlebem a nad vínem, které jsou jeho tělem a krví, která se obětuje za všechny, tím předává učedníkům podíl na svém vlastním osudu, dává jim podíl na vlastní vykupitelské smrti. Eucharistie nás uschopňuje mít podíl na Ježíšově životě v jeho nejintimnější formě. Eucharistie nás sjednocuje navzájem mezi sebou a vytváří z nás skutečné společenství bratří a sester.
Když Ježíš na konci večeře vyřkl slova "
To čiňte na mou památku", nejde o nostalgické vzpomínání na minulost. Pán Ježíš pozval své učedníky, aby vstoupili do Boží přítomnosti, do Božího "teď", když ti, kteří slaví Eucharistii, zpřítomňují živého Krista, který učí a koná ve společenství věřících. Chrám se stává večeřadlech a mše stolováním Pána se svými apoštoly. Eucharistie se zrodila v jeruzalémském večeřadle před 2000 lety a my si připomínáme tuto skutečnost zvláštním způsobem každý Zelený čtvrtek večer.
Rozvíjejme v sobě vědomí reálné Kristovy přítomnosti ve Svátosti Oltářní.
Centrální význam Eucharistie
Svatý papež Jana Pavel II. připomíná, že "
Eucharistie je základní a ústřední důvod existence svátosti kněžství, která se skutečně zrodila ve chvíli ustanovení Eucharistie a spolu s ní." (Ecclesia de Eucharistia, 31. bod) Proto navzdory různým aktivitám, sociálním projektům a angažovanosti ve společnosti,
pro kněze zůstává Eucharistie centrálním významem jeho života, služby a povolání. Ať je to vždy i první a hlavní očekávání všech laických bratří od nás kněží. Každá farnost a každé společenství se buduje a roste v první řadě kolem stolu Eucharistie. Proto naše duchovní akvitity musí vycházet, směřovat a vrcholit ve slavení mše svaté.
P. František Trstenský
Převzato z
www.postoj.sk,
článek z 29. 3. 2018 naleznete
zde.
(Na Fatym.com vydáno 30. 3. 2018; 31. 3. 2021 - 2601; 6. 4. 2023 - 3847 přečtení)