Přinášíme dopis prefekta kongregace pro východní církve k velkopáteční sbírce na Svatou zemi, u nás nazývané na Boží hrob.
Kongregace pro východní církve
Popeleční středa 14. února 2018
Č. j. 1/2018
Excelence,
vážený otče biskupe,
prožíváme postní putování, které nás zve k výstupu do Jeruzaléma na křížovou cestu, kde Boží Syn naplňuje své poslání Spasitele. Na této pouti nás doprovází Duch Svatý, který nám zjevuje smysl Božího slova. Krom svátostí, zvláště eucharistie a zpovědi, nás posiluje půst, modlitba a almužna. Nastala doba příhodná k tomu, abychom se přiblížili Kristu tím, že uznáme své ubohosti, hříchy a a tím, že budeme společně s Božím Synem prožívat oproštění od sebe a umenšení. On, Boží Syn, „byl bohatý, ale pro vás se stal chudým, abyste vy jeho chudobou zbohatli“ (2 Kor 8,9).
Je to doba příhodná i k tomu, abychom se k ostatním lidem přiblížili skrze skutky lásky. Jsme si vědomi, že postní pouť není úkonem samotářským, nýbrž je cestou solidarity, kde každý je povolán k tomu, aby se jako milosrdný Samaritán zastavil a sklonil se k bratřím, kteří se z nejrůznějších důvodů jen s námahou pozvedají, aby pokračovali v cestě.
Také tato tradiční velkopáteční „Sbírka na Svatou zemi“ je pro věřící vhodnou příležitostí, aby se sjednotili s našimi bratry ve Svaté zemi a na Blízkém východě. Do našeho srdce odsud neustále doléhají výkřiky tisíců lidí, kteří nemají nic, dokonce mnohdy ani svou lidskou důstojnost. Vyzývají nás, abychom je objali s křesťanskou láskou, která je jistým pramenem naděje.
Bez Kristova ducha, který se „v podobě člověka ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži“ (Fil 2,7-8), zůstane bratrovo volání nevyslyšené a tváře tisíců méně šťastných lidí zůstanou bez povšimnutí.
Jaké je lepší místo pro rozjímání nad kenozí Božího Syna než svatá místa, která více než 2000 let uchovávají památku naší spásy? Mám na mysli obzvláště dva chrámy – chrám narození Páně v Betlémě, vystavěný nad jeskyní, kde se narodil Ježíš, a chrám Božího hrobu v Jeruzalémě, vystavěný na Ježíšově hrobě, který se stal skrze zmrtvýchvstání lůnem života. Oba chrámy, díky spolupráci a štědrosti mnohých lidí dobré vůle, byly restaurovány v loňském roce. Budovat církev ve Svaté zemi skrze stavby náboženské úcty a skrze živé kameny, kterými jsou věřící křesťané, je zodpovědností všech lokálních církví křesťanstva. Jsou si vědomi, že první hybnou silou křesťanské víry byla mateřská církev v Jeruzalémě.
Katolická komunita ve Svaté zemi má různorodé tváře; tvář latinská – patriarchální diecéze v Jeruzalémě, v kustodii Svaté země františkánského řádu a dalších oblastí, dále tvář východní – církev melchitská, řecko-katolická církev, koptská, maronitská, syrská katolická, chaldejská, arménská církev a řeholní rodiny a uskupení každého typu. V této různosti je specifickým posláním Svaté země prožívat víru v multikulturním, politickém, sociálním a kulturním kontextu. Farnosti, navzdory bojům a nejistotám, pokračují ve své pastorační službě se zvláštní pozorností vůči chudým; navzdory beznadějím doufáme v to, že školy, kde se setkávají křesťané a muslimové společně, budují společně budoucnost úcty a spolupráce; nemocnice a ambulance, hospice a centra setkání i nadále přijímají trpící a potřebné, uprchlíky a běžence, lidi každého věku a náboženství zasažené hrůzou války.
Nemůžeme zapomenout na tisíce rodin, dětí a mládeže, kteří utekli před násilím v Sýrii a Iráku, mnozí z nich ve školním věku; jsou apelem na naši štědrost, aby mohli pokračovat ve školní docházce, a tak snít o lepší budoucnosti.
Zvláštní vzpomínka patří na tomto místě malé křesťanské komunitě na Blízkém východě, která s pomocí svých pastýřů, řeholníků a dobrovolníků z různých zemí pokračuje v podpoře víry uprchlíků v Iráku, Sýrii a uprchlíků v Jordánsku a v Libanonu. Tváře těchto lidí se nás dotazují, jaký je smysl křesťanského života, jejich zkoušené životy nás inspirují. Svatý otec František ve svém poselství ke Světovému dni míru letošního roku píše: „V duchu milosrdenství objímáme všechny ty, kdo jsou na útěku před válkou a hladem, anebo jsou nuceni opustit své země kvůli diskriminaci, pronásledování, chudobě a zničenému životnímu prostředí.“ Dokažme jim svou blízkost zkonkretizovanou v naší nepřetržité modlitbě a v ekonomické pomoci, obzvláště po osvobození Ninivské planiny. Mnozí iráčtí křesťané, také Syřané, se chtějí vrátit do své země, kde byly zničeny jejich domovy; školy, nemocnice a kostely byly zdevastovány. Nenechme je v tom samotné.
Všichni jsme zváni k tomu, abychom znovu pořádali poutě do Svaté země. Aktivní poznávání míst naší spásy, putování po stopách Ježíše, Marie, Josefa a učedníků nám pomůže prohloubit naši víru a také pochopit podmínky, ve kterých žijí křesťané ve Svaté zemi. Poutě, kromě jiného, představují značnou podporu pro přežití tisíců rodin.
V těchto dnech přípravy na Velikonoce Vás bratrsky zvu k úsilí v modlitbě a skutcích, aby nenávist byla poražena láskou, smutek radostí, aby mír přebýval v srdci každého člověka, zvláště našich bratří ve Svaté zemi a na Blízkém východě.
Vám, kněžím, zasvěceným a věřícím, kteří pracují pro zdar sbírky, s radostí vyřizuji uznání ze strany Svatého otce Františka spolu s vděčností Kongregace pro východní církve. Přeji Vám, Vaší pastýřské službě a všem věřícím Vaší diecéze hojnost Božího požehnání a zároveň připojuji přání požehnaných a radostných Velikonoc.
S bratrským pozdravem v Ježíši Kristu
Leonardo kardinál Sandri
prefekt
Cyril Vasil´, S.I.
arcibiskup sekretář
