Evangelijní úryvek nejbližší neděle (Mk 14,1-15,47), která se nazývá také Květnou nedělí, nabízí pašijový příběh, tzn. popis Ježíšova umučení. Svatý týden, do kterého Květnou nedělí vstupujeme, je pozváním v tichu rozjímat nad tajemstvím oběti Božího Syna pro záchranu člověka.
Nejstarší popis umučení
Příběh o Ježíšově umučení, jeho uložení do hrobu a vzkříšení je největším literárním blokem ve všech evangeliích. Tím je vyjádřena i jeho důležitost. Pravděpodobně nejdříve mezi křesťany kolovala ústní a potom i písemná podoba popisu Ježíšova umučení, kterou jako první zpracoval evangelista Marek kolem roku 70 po Kr. Jeho evangelium sloužilo jako základní materiál pro Matouše, Lukáše a Jana, kteří k němu přidali ještě další témata. Markovo evangelium se někdy nazývá "
evangeliem umučení s dlouhým úvodem."
Marek třikrát vzpomíná rozhodnutí židovských autorit zabít Ježíše. (3,6; 11,18 a 12,12) a stejně třikrát uvádí Ježíšovu předpověď o svém utrpení (8,31; 9,30-32; 10,32-34). Ježíš tedy jde vstříc plánu, který mu určil Bůh Otec. Bezprostřední drama umučení začíná Ježíšovým příchodem do Jeruzaléma a vyčištěním chrámu. V této chvíli pomazání ženy v Betanii je přípravou na smrt. Jeho umučením a smrtí se uskutečňuje Boží království na zemi. Na kříži se ukazuje, kdo byl Ježíš, když římský setník říká: "
Tento člověk byl opravdu Boží Syn."
Tělesné a duševní bolesti
Popis umučení slouží i na to, aby Marek křesťanským komunitám ukázal, kdo je Ježíš a že cesta jeho následovníků musí být cestou, po níž kráčel samotný Ježíš. Marek jako jediný zmiňuje, že Šimon z Kyrény, který pomohl Ježíšovi nést kříž, byl otcem Alexandra a Rufuse (Mk 15,21). Byl asi známý křesťanskému společenství, kterému psal evangelium.
V Markově pohledu učedníci nepochopili Ježíšovu cestu utrpení.
Ježíš je až tragicky sám a opuštěný, když všichni se rozutekli (Mk 14,27). Tato opuštěnost se ještě stupňuje v osobě mladíka, který při Ježíšově zatýkání raději uteče nahý, jakoby ho měli chytit. Nahý učedník je symbolem prchajícího učedníka, který nechává Ježíše samotného.
První učedníci jsou povoláni, aby zanechali všechno a šli za Ježíšem. Tento učedník však nechává vše, aby od něho utekl. Mějme na zřeteli nejen Ježíšovy tělesné bolesti, ale i duševní, jakým bylo zapření, zrada, odmítnutí ze strany vlastního národa, útěk jeho nejbližších, výsměch a ponižování na kříži.
Markův popis Ježíšova utrpení je třeba číst i na pozadí Starého zákona. Smrt je jistým zlem, které bylo uloženo Adamovi a Evě po hříchu a toto
zlo je třeba vidět v odcizení se člověka Bohu. Smrt je pokřivením původního Božího plánu.
Ježíš Kristus prokazuje poslušnost Otcově vůli a důvěru, kterou si poslušnost vyžaduje. Marek zobrazuje Ježíše před židovskou veleradou, kde falešní svědci říkají, že zbourá chrám rukou zhotovený a postaví jiný, ne rukou zhotovený (14,58). Tuto poznámku má pouze Marek. Ukazuje na nové společenství, které se rodí z kříže, které není sjednocené kultem jeruzalémského chrámu, ale kolem Ježíše.
Učedníkem skrze kříž
Při Ježíšově ukřižovaní je trojnásobný výsměch: kolemjdoucí se mu rouhají (15,29), pak jsou to starší a zákoníci (15,31) a nakonec zločinci ukřižovaní spolu s ním (15,32). Opuštěnost pokračuje. Zdálo by se, že Ježíš je opuštěný i Bohem ("
Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?").
Boží odpověď přichází v momentě jeho smrti. Chrámová opona se roztrhne. Jde o symbol naplnění Ježíšových slov "
Zbořte tento chrám a já ho za tři dny postavím".
Kristus je novým chrámem a prvním, kdo do něj vstupuje, je setník pod křížem, který vyznává Ježíšovo božství. Ježíšova smrt má tedy ovoce prvních učedníků. Dále přichází Josef z Arimatie. Začíná se ukazovat první odvaha tam, kde před smrtí se ztratila. Skutečným Kristovým učedníkem je možné stát se skrze umučení a přijetí kříže.
P. František Trstenský
Převzato z
www.postoj.sk,
článek z 22. 3. 2018 naleznete
zde.
