Přinášíme 2. část z cyklu kázání P. Jaroslava Jiráska Eschatologie – o posledních věcech člověka a lidstva, která je věnována tématu smrti ve Starém Zákoně.
Písmo v adventu často hovoří o konci pozemských skutečností a o konečném příchodu Boha, který stvoří nové nebe a novou zemi, často zaznívá slovo „naděje“. Proto můžeme dnes opět uvažovat o konci lidského života. Dominik Pecka píše, že smrt vede člověka, tedy věřícího člověka, od naděje k naději. Vede od naděje pozemské, od naděje, že budeme zdraví, že se nám bude dařit, že budeme mít někoho, kdo nás má rád apod. Tyto naděje smrt ničí. Ovšem přichází naděje daleko větší. Už ne na nedokonalé a pomíjivé věci, ale na plnost života s Bohem, který překoná všechny touhy a představy lidského srdce.
Dnes se můžeme podívat na to, jak o smrti mluví Starý Zákon. Pokud jej dobře známe, pak jistě víme, že se tam ještě mnoho nemluví o věčném životě a o vzkříšení těla. To je s plnou jasností řečeno až v Novém Zákoně, především samotným Kristem.
Starý Zákon se často vyjadřuje o pomíjivosti lidského života, o tom, že jedinou jistotou je právě smrt. Lidským údělem je být jen nakrátko na tomto světě. Známé verše žalmu (89) říkají: „
Našich let bývá sedmdesát, u toho, kdo je při síle osmdesát“. Náš život je, jak rovněž říkají žalmy, jako polní tráva, na chvíli se zazelená, ale brzy zas usychá a umírá.
Kam jde člověk po smrti, o tom nejstarší biblické texty příliš nemluví. Říká se tam, že lidé odcházejí ke svým předkům, kamsi do zapomnění, věčného spánku, do temnoty, do jakéhosi podsvětí. Z toho pak pochopíme, že v době Ježíšově část židů, tzv. saduceové ani nevěřili ve vzkříšení mrtvých a to proto, že oni kromě Tóry, pěti knih Mojžíšových, nepřijímali žádné další, mladší knihy Písma. Až v nich se totiž více dozvíme o naději na věčnost.
Nejstarší texty ještě nemluví o věčné odměně spravedlivých. Starý Zákon často říká, že těm, kdo žijí dobře, podle Boží vůle, je zaslíben dlouhý život, bezpečí, ochrana od nepřátel, velký majetek, velká stáda dobytku, šťastná rodina a mnoho dětí. Je to proto, že ty nejstarší generace vyvoleného národa by ještě nepochopily nějaká slova o věčnosti, spíš jim byla bližší zaslíbení pro tento svět. Odměnou jim mělo být to, co mohou vidět, něco, nač si mohou sáhnout. Boží výchova ale postupuje a později se tento princip zpochybňuje. Velmi
známý je příběh Joba, který spravedlivý byl, ale pozemské odměny se mu přesto nedostalo, přišel o majetek, o rodinu, dokonce i o své zdraví. V této knize už proto najdeme náznaky toho, že Boží spravedlnost se někdy nenaplní v tomto světě, ale až v budoucím. V této knize proto zaznívají slova, která často zpíváme na pohřbech (Job 19,23-27 ): „
Věřím, že můj Vykupitel žije, a že v den poslední ze země zase vstanu. A ve svém těle uvidím Boha, Spasitele svého.“
Musíme si ale nejdřív všimnout toho,
co o smrti říkají texty o stvoření a počátcích lidstva. Poprvé se mluví o smrti tehdy, když Bůh první lidi před smrtí varuje (Gn 2,17). Adamovi říká: „
Pokud budeš jíst ze stromu poznání dobrého a zlého, propadneš smrti!“ Zásadní tedy je, že
Bůh smrt nestvořil. Člověk od přirozenosti smrtelný je, ale Bůh jej na počátku obdaroval milostí nesmrtelnosti. Takže kdyby lidé nezhřešili, nesjpíš by po nějaké době zkoušky v tomto světě byli přeneseni do nebe. Jenže to se nestalo.
Lidé jedli ze zapovězeného stromu, tedy si řekli, že se nebudou řídit Božím zákonem, ale že si sami budou určovat, co je pro ně dobré a co je zlé. Člověk se tak svým hříchem odvrátil od Boha a přiklonil se ke hmotě. To mělo přímý důsledek v tom, že člověk ztratil Boží milost a proto se pak lidské tělo podobně jako každá jiná hmota po určitém čase rozpadá a umírá. Člověk pak od Boha slyší (Gn 3,19): „
Jsi prach a v prach se navrátíš“. Člověk se vrací do prachu země, z níž byl vzat. Kniha Moudrosti (1-2) pak přímo vysvětluje: „
Bůh neudělal smrt a nelibuje si, když hynou živí. Ale všechno stvořil, aby to bylo; stvořené věci na světě přinášejí prospěch, jed zhouby v nich není; ani smrt na zemi nevládne. Spravedlnost smrti nepodléhá. Vždyť Bůh stvořil člověka k nesmrtelnosti, udělal ho jak obraz vlastní přirozenosti, ale ďáblovou závistí přišla smrt na svět, zakusí ji ti, kdo jsou v jeho moci.“
Přece ale v člověku zůstala nenaplněná touha po věčnosti, jak říká kniha Kazatel (3,11): "
Bůh ve svém čase učinil všechno krásné a do srdce lidí vložil touhu po věčnosti.“
Ona kniha Moudrosti a mnohé jiné texty pak svědčí o tom, že
Bůh postupně lidem ukazuje, jak zase získat naději na překonání smrti, na věčný život s Bohem. K Bohu je tedy nutné se vrátit, důvěřovat mu, odmítnout to, co vede ke smrti, tedy hřích. Člověk má žít spravedlivě, zachovávat Boží řád, zjevený především v Desateru přikázání. Opět Kniha Moudrosti, jedna z mladších starozákonních knih už píše (Mdr 3,1-9) naprosto jasně: „
Duše spravedlivých jsou v Boží ruce a nedotkne se jich utrpení. Zdáli se být mrtví v očích pošetilých, jejich smrt se pokládala za neštěstí, za záhubu jejich odchod od nás, v pokoji však přebývají. Po lehkém trestu dojdou velkých dobrodiní, vždyť Bůh je pouze zkoušel a shledal, že ho jsou hodni. V čase, kdy budou odměněni, zazáří, jako jiskry proběhnou obilnými stébly. Budou soudit pohany a ovládnou národy a Pán jim bude navěky králem. Ti, kdo v něj doufali, poznají pravdu, kdo byli věrní, setrvají u něho v lásce, protože popřává svým vyvoleným lásku a smilování.“
Nový přístup k životu je především
Boží milost a Boží dar, o který je třeba Boha prosit, jak to dělají mnohé žalmy (Žl 6): „
Obrať se, Hospodine, vysvoboď mou duši, zachraň mě pro své slitování, protože mezi mrtvými nemyslí na tebe nikdo: Kdo tě v podsvětí může chválit?“ Žalm 16. pak vyjadřuje naději na vyslyšení těchto proseb: „
Proto se raduje mé srdce, má duše plesá, i mé tělo bydlí v bezpečí, neboť nezanecháš mou duši v podsvětí, nedopustíš, aby tvůj svatý spatřil porušení. Ukážeš mi cestu k životu, u tebe je hojná radost, po tvé pravici je věčná slast.“ Kniha Píseň písní je také přesvědčena o tom, že Boží láska je silnější než smrt.
Žít navěky ale může jen ten, kdo jde cestou obrácení a pokání. Kdo má dobrou vůli, může být zbaven všech svých hříchů, jak říká Bůh skrze proroka Izajáše (1,18): „
I kdyby vaše hříchy byly jako šarlat, zbělí jako sníh, i kdyby byly rudé jako purpur, budou bílé jako vlna.“
Bůh tedy nechce, aby člověk navěky zahynul, aby propadl smrti, ale aby se obrátil, zřekl se svých hříchů a žil, jak říká prorok Ezechiel (18,33).
Jedno z nejjasnějších
svědectví o víře Izraele ve vzkříšení najdeme ve druhé knize Makabejské (2 Mak 7). Tam máme příběh o matce a jejích sedmi synech, kteří byli nuceni pod hrozbou smrti zřeknout se Boha a jeho Zákona. Oni se ale smrti nebojí, jsou přesvědčeni, že Bůh se jich, i když budou zabiti, ujme a přivede je zpět k životu. Ona matka tam říká svému synovi: „
Prosím tě, dítě, pohlédni k nebi i na zemi, na všechno, co je zde vidět, a věz, že to Bůh udělal ne z toho, co bylo, a že i lidský rod takto povstal… Stvořitel světa, který zná původ všech věcí, vám ve své milosti daruje život znovu, když teď dáváte přednost jeho zákonům před sebou samými.“ Tyranskému králi ale ona matka říká, že pro něj žádné vzkříšení nebude, že on neunikne Boží spravedlnosti.
Plné poznání věčné spásy ovšem Starý Zákon ještě nemá, protože mluví o věcech, které se v této době ještě nenaplnily. Proroci, jak dobře víme, na mnoha místech mluví o tom, že
Bůh, až se naplní čas, pošle Mesiáše, Spasitele Izraele i celého světa. Teprve on přinese opravdové řešení problému smrti. On zaplatí vysokou cenu za naše osvobození, on ponese, jak říká prorok Izajáš, naše bolesti, jeho rány nás uzdraví. Jeho smrt přinese člověku život. Tomu, kdo přijme víru v Krista a jeho evangelium. Kniha Daniel (7,13) pak hovoří o příchodu Syna člověka (tedy Božího Syna Ježíše Krista) na konci věků, jeho vláda bude věčná, jeho království nebude zničeno. Do tohoto království budou pozváni ti, kdo přijali vládu tohoto Mesiáše. Pro ně pak budou platit Danielova slova (Dan 12,3): „
Moudří se budou skvít jako zář oblohy, a ti, kteří mnohé přivedli ke spravedlnosti, budou zářit jako hvězdy na věčné časy.“
Jak tohoto všeho dosáhnout, říká Starý Zákon jasně.
Je nutné vrátit se ze smrti do života, od hříchu k milosti, od bezbožnosti k životu s Bohem. Máme udělat opačné rozhodnutí než první lidé, kteří ztratili Boží přátelství a Boží život. My
máme Bohu důvěřovat, že všechno, co nám říká, každé jeho přikázání, každé jeho slovo je k našemu prospěchu. Bůh nás nechce nějak svévolně omezovat či spoutávat, ale ukazuje nám cestu k pravému a dokonce věčnému štěstí. Nechce, abychom zemřeli, ale abychom žili. Abychom navždy žili s ním. Krásně to říká skrze Mojžíše (Dt 30,19): „
Hle, dnes ti předkládám život a štěstí, smrt a neštěstí. Budeš-li poslouchat přikázání Hospodina, svého Boha, která ti dnes předepisuji, a budeš-li milovat Hospodina, svého Boha, budeš žít. Odvrátí-li se však tvé srdce, dáš-li se svést, aby ses klaněl jiným bohům, určitě zahynete… Dnes kladu před tebe život a smrt, požehnání, anebo prokletí. Vyvol si tedy život, abys byl živ ty i tvé potomstvo...“
P. Mgr. Jaroslav Jirásek, kněz Královéhradecké diecéze, 7. 12. 2014
(Na Fatym.com vydáno 4. 4. 2018)
Z cyklu promluv již vyšlo:
Eschatologie - o posledních věcech 1. - Stáří a smrt z pohledu filosofie
Eschatologie - o posledních věcech 2. - Smrt ve Starém Zákoně.
Eschatologie - o posledních věcech 3. - Smrt v Novém Zákoně
Eschatologie - o posledních věcech 4. - Smrt a osobní soud
Eschatologie – o posledních věcech člověka a lidstva 5: Nebe
Eschatologie – o posledních věcech člověka a lidstva 6 - peklo
Eschatologie – o posledních věcech člověka a lidstva 7 - očistec
Eschatologie – o posledních věcech člověka a lidstva 8 - události před koncem světa
Eschatologie – o posledních věcech člověka a lidstva 9 - Církev na konci časů
Eschatologie – o posledních věcech člověka a lidstva 10 - Antikrist
Eschatologie – o posledních věcech člověka a lidstva 11 - Fatimské zjevení a závěr dějin část 1)
Eschatologie – o posledních věcech člověka a lidstva 11 - Fatimské zjevení a závěr dějin část 2a)
Eschatologie – o posledních věcech člověka a lidstva 11 - Fatimské zjevení a závěr dějin část 2b)
Eschatologie – o posledních věcech člověka a lidstva 11 - Fatimské zjevení a závěr dějin část 3.
Eschatologie – o posledních věcech člověka a lidstva 12 - Druhý Kristův příchod a poslední soud
Eschatologie – o posledních věcech člověka a lidstva 13. - Nové nebe a nová země
Eschatologie – o posledních věcech člověka a lidstva 14. - Reinkarnace
