Zamyšlení nad evangeliem páté neděle postní a nad svátosti smíření - cyklus B
Mezi těmi, kdo přišli do Jeruzaléma jako poutníci, aby se o svátcích zúčastnili bohoslužeb, byli i někteří pohané. Ti přišli k Filipovi, který byl z galilejské Betsaidy, a prosili ho: „Pane, rádi bychom viděli Ježíše.“ Filip šel a řekl to Ondřejovi; Ondřej a Filip pak šli a pověděli to Ježíšovi. Ježíš jim na to řekl: „Přišla hodina, kdy Syn člověka bude oslaven. Amen, amen pravím vám: Jestliže pšeničné zrno nepadne do země a neodumře, zůstane samo; odumře-li však, přinese hojný užitek. Kdo má svůj život rád, ztratí ho; kdo však svůj život na tomto světě nenávidí, uchová si ho pro život věčný. Jestliže mi kdo chce sloužit, ať mě následuje; a kde jsem já, tam bude i můj služebník. Jestliže mi kdo slouží, Otec ho zahrne poctou. Nyní je moje duše rozechvěna. Co mám říci? Otče, vysvoboď mě od té hodiny? Ale právě kvůli té hodině jsem přišel. Otče, oslav své jméno!“ Tu se ozval hlas z nebe: „Oslavil jsem a ještě oslavím.“ Lidé, kteří tam stáli a uslyšeli to, říkali, že zahřmělo. Jiní říkali: „To k němu promluvil anděl.“ Ježíš jim na to řekl: „Ten hlas se neozval kvůli mně, ale kvůli vám. Nyní nastává soud nad tímto světem, nyní bude vládce tohoto světa vypuzen. A já, až budu ze země vyvýšen, potáhnu všechny (lidi) k sobě.“ Těmi slovy chtěl naznačit, jakou smrtí zemře. (Jan 12,20-33)
Nepřeslechli jste, co to v prvním čtení volal prorok Jeremiáš? Novou smlouvu, nový život nám nabízí Hospodin, tobě, mně, každému z nás osobně. Kdo si nechá jeho zákon vložit do svého nitra, kdo si ho zapíše do srdce, tomu odpustí jeho nepravosti, na jeho hřích už nevzpomene.
Nový život slibuje Pán Ježíš těm, kdo ho chtějí následovat, kdo půjdou za ním.
Ti pohané z dnešního evangelia šli za Ježíšem, aby se s ním setkali osobně, aby ho uviděli, uslyšeli. Ale co my dnes? Jak my máme jít za Ježíšem, kam my za ním půjdeme?
Každou neděli slyšíme pozvání na schůzku s Ježíšem ve svátostném společenství lásky zde při svatém přijímání.
Dnes, na konci bohoslužby, zde uslyšíme pozvání na jinou schůzku s Ježíšem. Uslyšíme pozvání k setkání s Ježíšem jako léčitelem, uzdravovatelem. Uslyšíme pozvání k velikonoční svaté zpovědi.
Kolik má tahle svátost různých jmen – už to samo svědčí o hloubce a bohatství, které se jedním jménem ani nedá vystihnout: Svátost pokání, svatá zpověď, svátost smíření, svátost uzdravení.
My jsme zvyklí chápat zpověď spíše jako svátost odpuštění. Proto jdeme ke zpovědi, abychom dosáhli odpuštění svých hříchů. Ale nový obřad této svátosti zdůrazňuje i jiný, a to léčebný účinek.
Hřích je totiž nejen útokem na Boží lásku, urážkou Boží. Hříchem člověk zraňuje i sám sebe, bližního, celou církev.
Když rodiče hřeší tím, že zanedbávají děti, zraňují tím nejen sebe, ale i děti. Když děti hřeší tím, že opouští rodiče, zraňují sebe i rodiče.
Co se lidé naběhají po různých léčitelích, uzdravovatelích, zázračných lékařích!
Že by tato svátost vedla nejen k odpuštění hříchů, ale i k uzdravení? Ano. Je to mocný prostředek k uzdravení mysli, lidské psychiky. Je to mocný prostředek k uzdravení mezilidských vztahů. Je to i mocný prostředek k uzdravení tělesnému.
Ovšem, aby pomohl lék předepsaný lékařem, musíš ho užívat – tak jak lékař předepíše.
Aby se uvolnila léčebná síla Boží, abys došel, jak Božího usmíření, tak pokoje a uzdravení, užívej tuto svátost tak, jak tě k tomu vede církev.
Bratři a sestry, ve svátosti smíření chce Bůh nejen odpustit naše hříchy. Nabízí nám i uzdravení. Uzdravení našich vzpomínek. Uzdravení našich vztahů k lidem, k světu. Uzdravení i našich neduhů tělesných.
Dobře se tedy na letošní velikonoční svátost smíření připravme, aby Hospodin mohl s námi uzavřít novou smlouvu. Aby byl opravdu naším Bohem a my opravdu Božím lidem.
