-ostrizeno.jpg "Tocháček (cs.wikipedia.org)")
Farnost Lančov se může honosit působením příkladného faráře Emanuela Tocháčka, který se stal známým pro svůj pokrokový přínos včelařství v českých zemích.
Narodil se 8. prosince 1889 v Křtěnově u Olešnice v početné mlynářské rodině. Jeho otec ho zaučil do včelaření a s touto činností byl celý jeho život už od dětství těsně spjat. Po studiích na klasickém gymnáziu v Brně se v roce 1910 rozhodl vstoupit do brněnského kněžského semináře. 5. července 1914 pak přijal kněžské svěcení. Deset let zastával funkci kaplana v různých českých a německých farnostech Brněnské diecéze. Podmínky k samostatnému včelaření mu poskytla až fara v Trstěnicích u Znojma. Na další působiště Hrádek u Znojma s ním putovalo už dvaadvacet včelstev. Představený si ho oblíbil, i protože mu neušlo, že svůj volný čas jeho kaplan naplňuje ušlechtile - u včel. V roce 1924 získává otec Tocháček samostatné místo, když je ustanoven farářem v tehdy německé obci Lančov u Vranova nad Dyjí.
„Ve světě máte soužení. Ale vzchopte se, já jsem přemohl svět.“ (Jan 16,33b)
V roce 1915, kdy za dob svého kaplanování působil v Lulči u Vyškova, onemocněl otec Tocháček poprvé plicní chorobou. Od té doby ho pronásledovaly zdravotní těžkosti. Ve třicátých letech se znovu ozvaly churavé plíce a na zdraví mu nepřidal ani další politický vývoj. Nacisté v Lančově hrozili lidovým hlasováním proti jeho osobě. Po záboru sudet nacistickým Německem v roce 1938 se přestěhoval na faru do Divák a později v roce 1941 do Radkovic u Hrotovic. Návrat do Lančova po osvobození nebyl jednoduchý. Vrácení včelína se musel domáhat právní cestou. Teprve po třech letech od osvobození na základě restitučních zákonů dosáhl navrácení pro něj tak důležitého majetku. Pro poválečné období zejména v etapě budování reálného socialismu bylo příznačné, že kněží i duchovní byli pokládaní za osoby pro veřejný život nežádoucí. V poválečných letech tedy nenalézala jeho šlechtitelská práce odezvu u oficiálních míst. I přes nepřízeň doby se však ke své šlechtitelské práci vrátil.
Další překážkou v rozšiřování jeho včelařských objevů bylo také to, že šlechtil kraňskou rasu včely medonosné - kmen populární na "nepřátelském západě". Kraňská včela byla totiž uznávaná nejen ve Slovinsku, odkud pochází, ale především v Rakousku a Německu. Už v ovzduší poválečných let, kdy myšlenky vlastenectví a nacionalismu také často vítězily nad racionalitou, mu pomohla německá hospodyně Agnes Merklová, která ještě než byla odsunuta, propašovala z Rakouska několik včelích matek "kraňky" a on tak mohl pokračovat v práci. K plemennému materiálu kraňky by se jinou cestou dostal jen stěží.
V době Tocháčkových včelařských začátků byl v českých zemích rozšířen chov původní středo a severoevropské rasy tzv. včely tmavé. Po kruté zimě 1928/1929 přišel o třetinu svých včelstev. Při obnově svého chovu se rozhodl pro jediný typ – včelu kraňskou kmene Sklenar 47. Zkušenosti, které při dalším šlechtění získával, ho vedly k přesvědčení, že pro naše podmínky se kraňka zdá být nejvhodnější pro svoje charakteristické vlastnosti, jež se naplno uplatňují v našich podmínkách - užitkovost, vitalita při přezimování, mírnost, malá rojivost.
Ještě před Únorem 1948 publikoval především v časopise Milotický hospodář. V r. 1947 společně s předními moravskými odborníky Ing. Jiřím Savvinem a Václavem Škvařilem vydal v Miloticích nad Bečvou publikaci
O včelách a včelařích. Ani po roce 1948 přes nepřátelství oficiální moci vůči němu osobně jako knězi, nebyla spolupráce odborné veřejnosti přerušena. To jen svědčí o jeho odborných kvalitách. Podílel se jako spoluautor na vzniku a vydání
Včelařské encyklopedie (BERÁNEK, GEISLER, LYSÍ. Praha: SZN, 1956.) – publikace celostátního významu vydané v r 1956. Pro výše zmiňované důvody jeho jméno jako spoluautora už nesmělo být uvedeno. Přesto se jeho jméno stalo známým po celé zemi. Byly organizovány exkurze do jeho včelína a neděli co neděli přijížděly celé autobusové zájezdy zájemců o včelaření ze všech koutů Československa. Pro závěr jeho života lze použít klasického obratu: "Zesnul tak, jak žil." – 16. ledna 1973 při práci na úlových rámcích v Letovicích. Pohřbu se účastnilo velké množství lidí. Rozloučit s ním se přišlo na 70 kněží a ve velké míře také vděčná včelařská veřejnost. Je pohřben na letovickém hřbitově.
Dnes je kraňka jediným plemenem včely medonosné, které je povoleno chovat na území celé České republiky.
P. Emanuel Tocháček je také autorem románu
Amerikánka (1944, 400 stran) a kratší prózy
Povídka o Petru Rysovi (1943, 138 stran).
Zdroj životopisu: wikipedia.org
-ostrizeno.jpg "Tocháček (cs.wikipedia.org)")
.jpg "P. Emanuel Tocháček (cs.wikipedia.org)")
