Evangelijní úryvek Čtvrté postní neděle (Jan 3,14-21) nabízí setkání Ježíše s Nikodémem. Kristus nabízí tehdejšímu odborníkovi na Hospodinův zákon nový pohled na tajemství Boha a člověka. Nechme se i my vždy znovu překvapit Božím Synem, který je naplněním Zákona.
Kryptoučedník
O Nikodémovi můžeme říci, že je takový "kryptovaný" Ježíšův učedník. Bojí se, že se prozradí. Patří do náboženské skupiny farizeů, je členem židovské velerady, dokonce učitelem Božího zákona, požívá úctu mezi svými kolegy a ve společnosti.
Pokud by se přidal k Ježíšovi veřejně, přišel by o toto postavení a výsady. A přece v jeho nitru hoří obrovská touha setkat se s učitelem, o kterém je přesvědčen, že přišel od Boha (srov. Jan 3,2). Najde si cestu - způsob, aby s a s ním setkal, aby mu kladl otázky, které mu leží na srdci a aby pozorně poslouchal odpovědi a přemýšlel o nich.
I v našem prostředí žijí "kryptokřesťané". Sympatizují s křesťanstvím, možná jsou i pokřtěni, ale obávají se přiznat se ke Kristu veřejně. Obávají se posměchu rodiny, kolegů, okolí, nebo je to pro ně prostě pohodlnější. Ze svých příbytků se dívají v nedělní ráno přes záclonu na věřící, kteří kráčejí do kostela na mši sv. Na Vánoce přijdou na půlnoční mši, protože si bez ní neumí představit Vánoce. Sledují náboženské programy v rádiu a televizi a občas si přečtou na internetu duchovní zamyšlení.
Ježíš neodhání Nikodéma, když přijde za ním, byť i uprostřed noci. Vypráví si s ním a trpělivě vysvětluje. Mluví s ním s úctou, oslovuje ho "učiteli".
Papež František ve své exhortaci Radost evangelia vyzdvihuje důležitost věnovat pozornost i těmto kategoriím lidí: "
Nemůžeme více zůstat klidní, pouze v pasivním očekávání, uvnitř našich kostelů. Je nezbytné přejít od pastorace jednoduchého udržování k pastoraci rozhodně misijní." (Srov. 15. bod)
Mluvme o víře
Poselství biblického úryvku není v Nikodémově utajení. Příběh Nikodéma nekončí ve 3. kapitole. Evangelista Jan se znovu zmiňuje o Nikodémovi v samotném závěru svého spisu. Po Ježíšově smrti přichází spolu s Josefem z Arimatie za Pilátem, od kterého žádají Ježíšovo tělo, protože ho chtějí důstojně pohřbít (srov. Jan 19,39). Nikodém nyní přichází během dne, už nebojácně a otevřeně. Vychází z temnoty anonymity do světla svědectví o Kristu. Prošel procesem růstu víry. Přiznává se ke Kristu. V setkání Nikodéma s Ježíšem vidíme, že i rozhovor může přivést k víře. Při rozhovoru s Nikodémem Ježíš neudělá žádný zázrak,
"jen" se s ním mluví. Jde o dialog úcty a touhy po pravdě.
Naše rozhovory o víře jsou důležité, neboť zapalují plamen pro osvětlení cesty, po které přichází do srdce druhého člověka Bůh. Možná jsme zapomněli v našich rodinách a přátelstvích mluvit o víře, o Bohu, o duchovních věcech, o smyslu života.
Klíčové poselství
Díky rozhovoru Nikodéma s Ježíšem nám evangelista Jan odevzdal větu, kterou mnozí otcové duchovního života považují za
hlavní poselství celého působení Božího Syna, Ježíše Krista: "Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby nezahynul nikdo, kdo v něho věří, ale měl život věčný." (Jan 3,16) Nyní ještě Nikodém všemu nerozumí.
Víra není o jednom zážitku nebo o jednom rozhovoru, ale i jeden rozhovor, jedno setkání, může zapálit světélko, které potřebuje dále růst. Platí to i pro nás. Nezůstaňme při jednom, byť velmi hlubokém modlitebním setkání, pouti, aktivitě. Kolikrát jsme se vrátili z nějaké duchovní akce, byli jsme nadšeni, plní odhodlání a doma to vše jakoby zhaslo.
Svátosti, modlitba, čtení Božího slova, to jsou uhlíky, aby oheň našeho duchovního života stále rostl, protože představuje setkání s Božím Synem.
P. František Trstenský
Převzato z
www.postoj.sk,
článek z 8. 3. 2018 naleznete
zde.
