Pro zájemce o duchovní četbu na našich stránkách postupně uveřejňujeme textový výtah pana Bohumila Mačáka z knihy
Božský přítel (Myšlenky pro duchovní cvičení), jejímž autorem je
Josef Schryvers C. Ss. R. (do češtiny podle francouzského originálu zpracoval P. Martin Janů C. Ss. R.). Nyní
díl první - str. 13 - 41.
1. Svatost záleží v lásce k Bohu
Bůh již ve Starém zákoně člověku přikázal: … „Budeš milovat Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou duší a ze všech svých sil“ … (5.M 6/5) … Pán Ježíš to Přikázání opakuje skoro týmiž slovy a dodává, že … „je největším a prvním Přikázáním“ … (Mat 22/37) … Později to hlásali i apoštolé a zdůraznili, že … „Bůh je Láska“ … Proto: … „Kdo zůstává v lásce, zůstává v Bohu a Bůh zůstává v něm“ … (I.Jan 4/16) … a jinde: … „nade všechno mějte lásku, která je svorníkem dokonalosti“ … (Kol 3/14) … Milovat Pána Boha ze všech sil, je nejen Přikázáním, ale i jediným účelem člověka na zemi. Kdo tak činí, je svatý! … Svatost nespočívá v konání zázraků, ale v lásce k Ježíši. Nespočívá ani v bezchybném životě, ale v tom, abychom nehřešili ze zlé vůle, nemilovali své poklesky a v každém pokušení se utíkali k Ježíšovi. Svatost nespočívá ani v sebetrýzni, či úniku před lidskými zraky, ale v pokojném konání dobrých skutků a stavovských povinností s úmyslem jediným. Líbit se Pánu Ježíši a z lásky k Němu trpělivě snášet všechny životní útrapy. Ponechat Mu plnou volnost, aby mohl podle Své libosti nakládat s naší duší, tělem, zdravím i majetkem. Ježíš nežádá nic než naše srdce. Když jej milujeme, vše je v pořádku …
Pán Ježíš i z tebe chce učinit světce. Zve tě, abys konal duchovní cvičení z lásky k Němu a ke své duši. Nelekej se své slabosti a nestálosti! Ježíš je Dobrý a Mocný. V okamžení dovede napravit tvou minulost. Nikdy nepochybuj o Jeho Dobrotě! … Dokonalost člověka spočívá ve střetu dvou srdcí. Srdce Ježíšova a srdce tvého, v jediném a nevýslovném projevu lásky dvou duchovních bytostí. Boha a duše. Být dokonalým tedy znamená, milovat Ježíše a nechávat se přetvářet v Něho a skrze Něho. Znamená, žít již zde na zemi stejnou láskou, kterou Trojjediný Bůh žije v nebesích a napodobit v duši, jež je spojena s tělem Život, jaký vedou tři božské osoby: … „Ať všichni jsou jedno! Jako Ty, Otče, ve Mně a Já v Tobě, tak i oni ať jsou jedno v Nás“ … (Jan 17/21) …Takový život vytváříš vždy, kolikrát vzbudíš lásku, nebo vykonáš nějakou povinnost s úmyslem zalíbit se Bohu. Čím hlubší, čistší a přesvědčivější tvá láska je, tím hlouběji vnikáš do nejsvětější Trojice a do tebe se vtiskuje Ježíšův obraz. Ostatně i kdybys chtěl na zemi činit něco jiného, než milovat Pána Boha, nebylo by ti to dovoleno. Svatost je ideál závazný … „Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec“ … (Mat 5/48) … nebo … „Kdo není se Mnou, je proti Mně“… (Mat 12/30) …
Slyšel jsi slova apoštola, že … „si nás vyvolil ještě před stvořením světa, abychom byli před Ním svatí a neposkvrnění“ … (Ef 1/4) … Proto i kdybys odvrátil sluch a nechtěl slyšet Ježíšova Slova, nemohl bys utlumit hlas svého srdce. Spasitel Zemřel, aby si získal tvou lásku. Jaká to musí být bolest Božího Srdce, když považuje za tak důležitý projev lásky jediného ze Svých tvorů, nejposlednějšího a neznámého všem! … Čím je láska, které je člověk schopen, že nesmírný Bůh se tak snižuje a žádá si ji? … Jistě by dal v oběť tisíc světů, než by svému osudu ponechal jediného smrtelníka, který k Němu vztahuje své ruce! … Jaké nezměrné Tajemství v Sobě chová Boží svět!… Nebe i peklo pozorně pozorují každé hnutí Tvého srdce, aby vyšlo najevo jestli bude bít pro Ježíše, nebo pro Jeho nepřítele … Proto když nekonáš své dílo jen pro Krista, vše je navěky ztraceno. V opačném případě budíš v Ježíši pocit hrdosti, vidíš jak se ke tobě, nepatrnému tvoru sklání s jakousi vděčností … Chceš začít život lásky? … Následuj tedy Ježíše do samoty svého srdce, pros Ho pokorně, aby tě vedl k ideálnímu Životu … Abys byl dokonalý, postačí Ježíše milovat! … Když jej toužíš milovat, budeš jej milovat … A když jej chceš milovat vroucně, až k zapomenutí sebe, vyrovnáš se světcům, kteří zde byli před tebou! …
2. Svatost spočívá v přetvoření se v Ježíše
Milovat Ježíše upřímně, znamená následovat Ho. V sobě jej vypodobnit, ztotožnit se s jeho myšlením, náklonnostmi i city. Znamená to zříci se vlastního života, abychom žili životem novým, životem samého Ježíše. Abychom i my pak s apoštolem mohli říci, že … „pro mne život je Kristus“ … (Fil 1/21) … Čím víc duše spěje k tomu, aby dosadila Ježíše za sebe samu, tím živější, hlubší a pravdivější je následování. A vrcholu dosáhne, až Láska Boží bude v duši kralovat jediná, až se duši podaří vypudit i poslední zbytky sobectví. Dobré je proto s pokorou často opakovat prosbu, kterou nás naučil Ježíš:… „Přijď království Tvé!“ … Ať přijde a upevní se v mém srdci! … Jako šťastného můžeme označit každého, jenž Kristu postoupil nejen všechen svůj majetek, ale i tělo, duši, své touhy, myšlenky i sklony …Takového, jenž si nic nevymínil, než touhu milovat svého Pána bez výhrad a plnit jeho vůli! … Šťastný je ten, jenž vyměnil všechny své zájmy za Krista. Kdo v každém okamžiku vkládá svou bídu do jeho Srdce, aby od něho přijal všechny Jeho Zásluhy. Kdo Mu odevzdává svou vůli a schopnost lásky, aby oboje očistil, zušlechtil, takřka zbožštil a umožní Kristu, aby to obětoval Svému Otci … Taková výměna se děje pozvolna. Jakmile milost posvěcující v duši zavládne, začíná Ježíš tuto proměnu … Duše se stává údem Jeho tajemného těla, „druhým“ Ježíšem … „Žiji ovšem, ale to už nejsem já, nýbrž ve mně žije Kristus“ … (Gal 2/20)…
Když pak provádíš nějaký úkon, Bůh jej provádí s tebou. Nejen že ti pomáhá, ale skrytě vniká do tvých schopností, jimi hýbe a stává se příčinou tvé činnosti … To spojení je tak hluboké, že vzájemnou činností Tvůrce a tebe samého vzniká úkon jediný, který náleží zcela Bohu a zcela tobě. V nadpřirozeném životě Bůh působí podobně, ale ještě tajemněji a hlouběji … Je to dílo Lásky nestvořené, která se z Otce vlila do Ježíše, aby posvětila Jeho člověčenství a z něho se pak rozlévá do všech spravedlivých duší … „Boží láska je nám vylita do srdce skrze Ducha svatého, který nám byl dán“ … (Řím 5/5) … Je to tedy Kristova Milost, duch Jeho Lásky a život nadpřirozený, který proniká naši duši až do její podstaty, ji zušlechťuje, zbožšťuje a stává se spolupříčinou naší činnosti … Každý úkon nadpřirozený, ať je to úkon lásky, pokory nebo poslušnosti, je úkonem naším, ale současně Kristovým. Je celým úkonem Jeho a celým úkonem naším. My z něho získáváme celou zásluhu a Ježíš zase Slávu … Ve výsledku tvůj život a úkon zůstává tvým, ale současně i životem a úkonem Ježíšovým … Rozveď si to na svůj život, na své modlitby a přání, na své práce a starosti. Vše vychází od tebe, ale od tebe proměněné v Ježíše: … „Žiji ovšem, ale to už nejsem já, nýbrž ve mně žije Kristus“ … (Gal 2/20) … A když je tomu tak od Počátku, kdo změří hloubku důvěrnosti, jaké za tak dlouhou dobu může dosáhnout takové spojení duše s Ježíšem?…
Láska, která spojuje dvě bytosti stvořené, je tajemně tak velká, že rozum ji nedokáže vystihnout. Hmota je ovšem překážkou, že nemohou dokonale splynout v jedno, ale jinak duše samy se vzájemně chápou a milují. A tím, že se chápou, jedna druhou vnímá a že se milují, vzájemně se pronikají a jedna druhé se připodobňuje. A čím je tento vztah čistší, čím víc se obě bytosti dokážou odpoutat od hmoty, tím dokonalejší, plnější a blaženější je jejich splynutí … Jestliže již ve dvou bytostech stvořených Bůh chtěl stanovit spojení tak hluboké, že jedna bytost žije v druhé, jí se připodobňuje a takřka přechází v druhou, jaké asi je spojení lidské duše s Boží? … Přirozené a nadpřirozené, láskou spojené duše, z nichž jedna je duše Ježíšova? … Chápeš nyní plně slova apoštola: … „Žiji ovšem, ale to už nejsem já, nýbrž ve mně žije Kristus?“ …
Jestliže se Ježíš tímto způsobem zmocňuje tvé duše a činnosti, neděje se to jen kvůli tobě, ubohému tvoru, ale kvůli Bohu, Původci a Dokončovateli všech věcí … Pojí se s tebou tak důvěrně, aby v tobě pokračoval ve Svém životě, v díle Vykoupení, ve Svém utrpení, ve Své smrti a ve Své vítězoslávě … Žiješ, ale už to nejsi ty, nýbrž v tobě žije Kristus. On v tobě pracuje a modlí se, trápí a raduje se, pomáhá tvým bližním a těší je. On v tobě a skrze tebe zachraňuje hříšníky, dodává důvěru a vzdělává. On mluví tvými ústy, píše tvou rukou, hledí tvýma očima, myslí tvým duchem a miluje tvým srdcem …
3. Dvojí láska - Boj
Sobectví člověka je mocným protivníkem Ježíše. Uchyluje se v duši na místo nejméně přístupné, tam se opevní a odtud vzdoruje, když se Ježíš chce zmocnit duše tím, že jí vlévá svou lásku. Sobectví vešlo do duše s dědičným hříchem a rozšířilo v ní své panství ve všech jejích schopnostech. Vůle se stala následkem toho slabou a ochotnou činit zlé. Rozum se zatemnil a obraznost uvolnila. Náruživost se vzbouřila a smysly bez ustání vzdorují zdravému rozumu. Sobectví mělo tedy dost času si během let připravit bezpečný útulek. Celá doba dětství, adolescence a mládí až k okamžiku, kdy se duše odhodlala žít jenom pro Boha, byla bohužel právě tomu věnována … Tak sobectví zapustilo hluboké kořeny ve všech schopnostech a náklonnostech a proniklo doslova celý organismus tím jedem. Všechny myšlenky, jimiž se živí rozum, představy, které se kmitají v obraznosti a všechna slova, která vycházejí z úst, jsou jím prosycena. A jakoby toho bylo málo, vše se ještě zhoršuje tím, co je kolem člověka … Neboť zásady světa, jeho příklady i řeči, nemají jiný základ než v sobectví a jím se řídí. Úsměv, potupa, urážka a pronásledování, to vše slouží k tomu, aby znechutily lásku k Bohu takové duši, která chce žít v Ježíši a s Ježíšem. A konečně je tu ďábel, Boží nepřítel, který se druží k člověku a jeho sobectví stále živí … Je to jeho taktika …
Ďábel útočí jen zřídka přímo. Je tak ohavný, že pohled na něho by duši poděsil a navždy od něho odvrátil …Je to on, který probouzí nezřízené tělesné žádosti, podněcuje pýchu, živí ctižádost, plíží se do duševních schopností a kloní vše ke zlému. Užívá všech vnějších událostí a všech stavů duše i těla, aby dosáhl svého cíle. Užívá hroznou moc, kterou mu Bůh ponechal, aby lidi pokoušel. Využívá tisíciletých zkušeností, lsti a násilí, ke kterému je puzen nenávistí k Bohu a jeho dětem. Všechna jeho námaha má jediný cíl. Působit, aby v duši stále klíčil zárodek sobectví, který by dusil touhu po lásce Boží … Duše člověka je duch a ten je doslova zavinut do tělesného ústrojí a k němu připoután. Takže již malá tretka může v okamžení způsobit v těle zmatek, navenek sotva znatelnou změnu, která může v okamžiku rozpoutat smyslnost, zatemnit rozum a spoutat vůli. Takové prostředky má náš nepřítel k disposici v zápasu, který se odehrává v nitru duše … Ale neztrácej odvahu! Jestliže nepřítel je mocný, Ježíš je mocnější. Nejdříve si připomeň kdo tvé srdce stvořil. A pak, že jakkoli je zbědované, přece si uchovalo jakousi vznešenost, touhu po Blaženosti, Pokoji a Nesmrtelnosti a žízní po lásce, kterou žádná bytost stvořená nedovede ukojit … Jen ty musíš rozhodnout, zda a v jaké míře budeš náležet Kristu! … Jestli povedeš jen obyčejný křesťanský život, nebo se staneš duší vyvolenou. Jestli budeš dál životem vláčet okovy svého sobectví, nebo se povzneseš do výšin na perutích lásky Boží …
Když se duše konečně rozhodne poddat se vedení všemohoucího Pána, on ji už nespustí s očí. Bůh do duše spravedlivého vstoupí posvěcující Milostí a Svatá Trojice si zde postaví Svůj trůn. Ježíš se stane majitelem jejího života a protože je věrný, nikdy nedopustí, aby útoky pekla přesáhly její síly … „On nedopustí, abyste byli zkoušeni víc, než snesete“ … (I.Kor. 10/13) … Neboť Ježíš je šlechetný. Když si to duše přeje, živí ji Svou podstatou, připravuje jí lázeň Své krve, kde se může očistit od chyb a zahojit své rány. V hojnosti udílí proud svých Milostí … Vnuknutí, povzbuzení, světlo svého učení a různá upozornění. Kvůli ní je strůjcem všech příhod vnějších i vnitřních … Různých protivenství, vyprahlosti, pochybností, úzkosti svědomí a pronásledování. Svěřuje ji do ochrany knížeti Svého dvora, aby mařil všechny satanovy útoky a duši povznášel, povzbuzoval a nabádal k dobrému a také pod ochranu Své vroucně milované Matky, aby nad ní bděla něžnou, pečlivou mateřskou láskou …
V této souvislosti na mysl vytane otázka. Copak nemůže Bůh v jediném okamžiku duši povznést a přenést do stavu svatosti? Ano nepochybně. Ale jak by se potom mohl radovat z důvěrné modlitby v jeho dobrotu? A pozorovat slabou přirozenost, jak neúnavně zápasí s tolika překážkami a přitom mít oči stále upřené na Něho, ať se děje cokoli? A kam by se poděl údiv andělů a svatých, kdyby neměli na očích zápas duše s takovou vytrvalostí v slabém těle?…
4. Svatost - taktika a způsob boje
Autor žalmu konstatuje: … „Jedni se honosí vozy, jiní koňmi, ale my jménem Hospodina, svého Boha“ … (Ž 20/8) … V bojích mezi lidmi vítězí, kdo má důvěru v sebe. Ale v boji, který se vede za Boží lásku je nejlepší, kdo má mysl jako dítě, sobě nedůvěřuje a všechnu naději skládá pouze v Ježíše, který bojuje s ním. Proto udržuj v sobě stále naprostou nedůvěru v sebe a posiluj důvěru v Boha. A buď si jist, že zvítězíš! … Je potřeba, aby ses přesvědčil, že slabost lidské přirozenosti je bezmezná. Tvá vůle je tak nestálá a vrtkavá, že jsi schopen vrátit se k hříchu těžkému a třeba i k tomu nejhnusnějšímu, přestože jsi obdržel již tolik Milostí. Kdyby tě Bůh nechránil, zradil bys i Ježíše, kterého jsi dosud miloval ze všech svých sil! … Na to nikdy nezapomínej! … Protože nejstrašnější je, že se duše toho vůbec neděsí. Naopak živí v sobě domýšlivost, že už víc neklesne. Proto máme prosit, aby nám Bůh ukázal naši slabost a nenechal nás padnout do propasti hříchu … Bůh chce, abychom věděli, že síla modlitby závisí jen na jeho zaslíbení. Čím jsme ubožejší, tím ochotněji a ve větší míře následuje Jeho Pomoc, když ve své nouzi k němu voláme. Jen si vzpomeň na všechno, co pro tebe Bůh již učinil, aby Jeho Dobrota udělala na tebe mocnější dojem. A co by neučinil teď, když Ho miluješ a obracíš se k němu celým srdcem? … Připomeň si, že jediná touha a úkol Boha je, odpustit všechny tvé chyby a vést tě ke svatosti, po které toužíš … Ježíš má na tom veliký zájem. Jsi údem Jeho Těla, takže tvá sláva je Jeho Slávou a tvá nedokonalost je jeho nectí …
Proto když Boha prosíš za své posvěcení, nejsi to ty, kdo prosí, ale Ježíš, který prosí v tobě a skrze tebe. Může být tedy Ježíšova prosba nevyslyšena? … Ponoř se do propasti své nicoty, představ si všechnu svou ohyzdnost před tváří svatého Boha a pak s dětskou důvěrou řekni: … „Ježíši, toužím dosáhnout toho, abych tě miloval, jako největší světci§“ … Pros bez ustání, aby ve tvém srdci zachoval tuto touhu a odňal všechnu klamnou sebedůvěru. Spíše pomine nebe i země než Kristovo slovo: … „oč budete prosit v Mém Jménu, to všechno udělám“ … (Jan 14/13) … Proto ať tě pronikne naprostá důvěra v Boha ve tvé snaze po dokonalosti a v ní se řiď spíše láskou než bázní. Láska srdce rozšiřuje a posiluje, bázeň naopak šněruje a ochromuje. Když hledíš jen na své slabosti, zmocňuje se tvého srdce bázeň. Když se obrátíš k Ježíši, jenž je tak dobrý a mocný, uchvátí tě láska … Dej se proto přitáhnout úžeji Ježíšem, nedovol strachu a nedůvěře, aby rmoutily tvé srdce. Zažeň každou myšlenku, která tě znepokojuje a trýzní, každou představu, která tě děsí i pocit smutku a veškeré malomyslnosti. V této činnosti jednej klidně a nenásilně. Násilí jen ničí, vyvrací, rozbíjí, ale nic nenapravuje a nevede k životu vzornému. Je to síla prchavá a povrchní. Oproti tomu Klid je trvalý, sestupuje až do hlubin srdce, kde se rodí náklonnosti, dojmy a předsevzetí. Je léčivým olejem, který tiší, hojí a sílí. Je opravdovým Lékem na všechny rány srdce …
Užívej této rady ve styku se svým bližním a především v řízení svého vlastního života. Pokoř se před Ježíšem, pros za odpuštění svých hříchů a věř, že ti bude odpuštěno a že ti pomůže. Přitom je nutné spoléhat více na trpělivost než na spěch, když chceš úspěšně postupovat na dráze ctností. A toto poznání by tebe mělo provázet až k hrobu. Přílišný spěch způsobuje jen únavu a malomyslnost. Cíle dochází jen ten, kdo po každé chybě v klidu povstane a kráčí dál. Čím víc duše šetří své síly, mírní svou prudkost a přílišnou horlivost, tím dál dojde. Buď tedy rázný a pevný, ale nikdy ne ukvapený! Buď bdělý, ale oproštěn od všech předsudků. Přesvědči se o tom, že Bůh víc hledí na tvou snahu, než na dokonalost tvých skutků … Snaž se dosáhnout svých předsevzetí a usiluj o ně tak, jakoby všechno záleželo jen na tobě. Ale přitom se bez trpkosti přiznej, že jsi neučinil vůbec nic. Měj velké záměry, ale Ježíši svěřuj jejich provedení.
Když budou k Jeho Cti a Slávě, provede je skrze tebe, nebo skrze jiného ještě menšího než jsi ty … Bůh nepotřebuje tvé skutky. On jen chce, abys byl odhodlán provést vždy to, co od tebe žádá … Proto se vzdej veškeré důvěry v sebe samého, z celého srdce miluj Ježíše, skryj se v Jeho božském Srdci a plně se spolehni na Něho a věř, že tě učiní jednou svatým …
