Zamyšlení nad evangeliem třetí neděle postní- cyklus B
Byly blízko židovské velikonoce a Ježíš se odebral vzhůru do Jeruzaléma. V chrámě zastihl prodavače býčků, ovcí a holubů i směnárníky, jak tam sedí. Tu si udělal z provazů důtky a vyhnal všechny z chrámu i s ovcemi a býčky, směnárníkům rozházel peníze a stoly jim zpřevracel a prodavačům holubů řekl: „Jděte s tím odtud! Nedělejte z domu mého Otce tržnici!“
Ježíšovi učedníci si vzpomněli, že je psáno: „Horlivost pro tvůj dům mě stravuje.“ Židé mu však namítli: „Jakým znamením nám dokážeš, že tohle smíš dělat?“ Ježíš jim odpověděl: „Zbořte tento chrám, a ve třech dnech jej zase postavím.“ Tu židé řekli: „Tento chrám se stavěl šestačtyřicet let – a ty, že bys ho zase postavil ve třech dnech?“ On však to řekl o chrámu svého těla. Teprve, až byl vzkříšen z mrtvých, uvědomili si jeho učedníci, co tím chtěl říci, a uvěřili Písmu i slovu, které Ježíš řekl.
Když byl v Jeruzalémě o velikonočních svátcích, mnoho jich uvěřilo v jeho jméno, když viděli znamení, která konal. Ježíš se jim však sám nesvěřoval, protože znal všechny a nepotřeboval, aby mu někdo něco o lidech vykládal. Sám totiž věděl, co je v člověku. (Jan 2,13-25)
Všichni známe radostné zvolání vánoční půlnoční mše, že se všem lidem projevila dobrota a lidumilnost našeho Boha.
Je to vyjádření naší představy o Bohu lidumilném, mírném, dobrotivém, odpouštějícím.
Představa takového Boha se nám líbí. Bereme ji jako úkol pro nás. I my se máme snažit být také takoví: mírní, odpouštějící, chápající, dobrotiví.
A do této harmonie zaznívá hněvivý křik dnešního evangelia. Ježíš se rozčílil a s provazem v ruce vyhání lid z chrámu. Je tohle možné? Jde to dohromady s naší představou milosrdného, lidumilného Ježíše, že napráská lidem v kostele, že je vyhání ven?
Ježíšův hněv měl příčinu. Boží dům je místem modlitby, ticha, meditace, a ti lidé z něj udělali tržnici, jarmark plný křiku, kšeftování.
Evangelia znají víc takových situací, kdy se Pán Ježíš rozzlobil. Ježíš nezůstává lhostejný, když lidé jednají nespravedlivě, když druhému ubližují. Ještě, že je to tak, že Pán Ježíš se dovede lidsky rozzlobit. Bylo by hrozné, kdyby jen mluvil a mluvil o dobru a ke zlu zůstával lhostejný.
Ano, naše křesťanská morálka zná nejen výzvy k mírnosti a trpělivosti, zná i výzvy ke spravedlivému hněvu.
Kde však zůstává náš spravedlivý hněv? I náš svět, i naše církev, i naše společenské poměry potřebují v mnoha ohledech vyčištění chrámu.
Každý člověk je chrámem Božím. Denně vidíme a slyšíme, jak různí handlíři a podvodníci druhé vychytrale okrádají, šidí, ničí. Děsí nás to, mrzí nás to, ale kde je náš spravedlivý hněv, který by vynutil, aby se šizuňkům jejich činnost nevyplácela?
Náš svět, naše příroda je také chrámem Božím. A jaký jarmark, jakou tržnici z něj dělají hrabiví lidé!
Nelíbí se nám to. Hubujeme na to. Ale kde zůstává náš spravedlivý hněv? Co proti tomu děláme?
Kolik křesťanů je líných a lhostejných ke zlu. Nedají si práci, aby dobře zjistili, komu mají dát hlas při volbách a volí neuváženě – nebo k volbám vůbec nejdou. Kolik křesťanů je líných účastnit se protestní akce proti zlu, podepsat podpisovou akci.
Tuhle otázku do svědomí si dnes odneseme domů z dnešní bohoslužby:
„Kde je můj spravedlivý hněv? Dokážu to, co Pán Ježíš, svou lidumilnost projevit i spravedlivým hněvem, účinnou akcí proti zlu?“
Přihlasme se dnešním krédem i k Ježíši spravedlivě rozhněvanému, proti zlu aktivně bojujícímu.
