Evangelijní úryvek Druhé postní neděle (Mk 9,2-10) přináší příběh o Pánově proměnění. Učedníci, kteří budou pokračovat po jeho nanebevstoupení v hlásání evangelia, jsou nyní postupně vtahováni do tajemství Kristova poslání.
Symbolika hory
V biblickém pojetí je hora blízko nebe, a proto je privilegovaným místem setkání člověka s Bohem. Pro Starý zákon je ve zvláštní pozornosti hora Sinaj, na kterém dal Bůh prostřednictvím Mojžíše přikázání izraelskému národu. Na této hoře Eliáš zažil Pánovu slávu. Své důležité místo ve Starém zákoně má i hora Gerizim, Nebo nebo pohoří Karmel.
Novozákonní evangelia hovoří o hoře, na které Ježíš přednesl svá blahoslavenství; na Olivové hoře vyřkl svou eschatologickou řeč a odtud i vystoupil do nebe. Ježíš zemřel na vyvýšeném místě - na Golgotě.
V našem úryvku Ježíš bere své učedníky na vysokou horu, aby byli sami. Hora vyjadřuje stálost, samotu a blízkost Boha. Proto je postní období pro nás výzvou, abychom i my vystoupili na svoji horu. Jsou to místa a chvíle, které uděláme privilegovanými pro naše setkání s Pánem.
Zasvětit svátky
Mnozí odborníci se shodují v mínění, že Ježíšovo proměnění se událo během židovského Svátku stánků, hebrejsky Sukot. Naznačuje to i Petrův návrh udělat tři stany.
Svátek stánků spolu s Velikonocemi a Svátkem týdnů patřil mezi tři nejdůležitější židovské svátky. Nazývaly se i poutními svátky, neboť každý dospělý muž měl podle starozákonní Knihy Exodus povinnost putovat na tyto svátky do chrámu v Jeruzalémě. Izraelský národ během tohoto svátku děkoval za celoroční úrodu. Výraz "Sukot" v překladu znamená - "stany". Židé si z náboženského hlediska připomínali Boží ochranu během 40 letého putování po poušti, kdy bydleli ve stanech. Svátek se stal předobrazem i věčného přebývání s Bohem v nebeských příbytcích. Liturgie a svátky měly nezastupitelný význam pro židovský národ.
Přemýšlejme, jakým způsobem my slavíme liturgické svátky, zvlášť neděli, která je dnem zasvěceným Pánu. Ať každá naše účast na liturgii je pro nás svátkem, nejkrásnější chvílí dne.
Ježíšova pravá identita
Celá scéna proměnění nese podobnosti s Ježíšovým křtem a s jeho umučením. Tyto tři události
vytvářejí základní kostru Markova evangelia a nabízejí odpověď o identitě Ježíše z Nazareta. Ve všech třech příbězích je v centru pozornosti
Ježíšovo božství. On je Syn Boha. Při křtu a při proměňování zazní hlas z nebe, při smrti je to vyznání římského setníka: "
Tento člověk byl opravdu Boží Syn." (Mk 15,39)
Zjevení slávy Ježíše jako Božího Syna je tedy propojené s jeho umučením. Bílý oděv Krista je oděvem vzkříšení. V Janově apokalypse se uvádí, že ti, kteří prošli velkým soužením pro Krista, vyprali si roucha doběla v Beránkově krvi (srov. Zj 7,14). Ke Kristově slávě se jde přes naši spoluúčast s jeho utrpením.
Na kříži se zjevuje pravá identita Ježíšovy osoby. I my jsme pozváni znát tuto identitu, tzn. mít účast na jeho utrpení.
Descendentibus
Při čtení Písma svatého je nutná trpělivost. Je třeba dočíst úryvek až do konce. Příběh Pánova proměnění nekončí na hoře. Evangelista uvádí, že když sestupovali (latinsky
"
descendentibus", srov. Mk 9,9) z hory, Pán Ježíš podává učedníkům vysvětlení celé události. Učedníci ještě neznají hlavní tajemství, kterým je Ježíšovo vzkříšení. Zmrtvýchvstání naučí apoštoly rozumět Písmu v novém světle Ducha Svatého.
Cesta z vrchu Proměnění je i pro nás sestoupením do každodenního následování ukřižovaného Krista.
P. František Trstenský
Převzato z
www.postoj.sk,
článek z 22. 2. 2018 naleznete
zde.
