Dávat si postní předsevzetí? Nekouřit nebo se raději více modlit? A má to všechno vůbec smysl?
Postní doba je pro mnohé ponurý a prázdný čas. Vánoce jsou dávno za námi, Velikonoce daleko před námi. K tomu sychravé počasí, které na náladě nepřidá a prospívá akorát tak šíření viróz a nemocí. Popeleční středa jakoby to všechno umocňovala a zkoncentrovala do jednoho dne.
Ani Valentýn, olympijský hokej či osmifinále Ligy mistrů nemohl člověk kvůli přísnému půstu prožívat naplno.
Mnozí jsou rádi, že "škaredou" středu mají za sebou, mohou se opět pořádně najíst a na půst si opět vzpomenou až na Velký pátek.
Ale jsou i tací, kteří cítí, že postní doba má nëco do sebe, rádi by ho smysluplně přežili, ale nevědí jak na to.
Častou - nejednou jedinou - změnou je postní předsevzetí. Ale stejně jako při novoročních závazcích po několika dnech selžeme a zbytkem půstu už jen plaveme nespokojeni sami se sebou.
Tento text není zaručeně úspěšným návodem na ideální prožití půstu, neboť takový ani neexistuje, ale nabízí několik užitečných tipů, jak začínající půst prožít o něco lépe než po minulé roky.
Půst neobjevili křesťané ani židé
Základem úspěchu každé aktivity je uvědomit si její smysluplnost a záslužnost. Na začátek si proto musíme položit jednoduchou, ale o to důležitější otázku:
proč se vlastně postíme? Odpovědi mohou být různé.
Někdo se postí, protože se chce přiblížit k Bohu. Jiný chce půstem posílit své modlitby, například za uzdravení nebo za duchovní obrácení. Další se postí proto, aby se zbavil nějaké otrocké závislosti - odpírá si cigarety, alkohol, sledování televize a podobně. A někdo se vedle zmíněných důvodech postí i proto, že cítí, že to prospívá jeho tělu.
Každá z těchto odpovědí má nëco do sebe a odráží to, proč vlastně půst vznikl. Nejde o objev křesťanství, ba ani židovství. Nejrůznější formy půstu se objevovaly na celém tehdejším Středním východě, jakož i v řecko-římském světě.
Aniž bychom je blíže popisovali, zůstaňme jen u konstatování známého benediktinského mnicha Anselma Grüna, že křesťanský půst nelze "chemicky očistit" od pohanských a obecně lidských prvků, což dokazují i spisy starokřesťanských církevních otců.
Křesťanské pojetí půstu má však zcela přirozeně nejblíže k židovské praxi. Ve Starém zákoně najdeme nejen postní přikázání a výzvy proroků k půstu a pokání, ale i celé příběhy, v nichž hraje půst důležitou roli.
Zřejmě nejznámější je vyprávění o proroku Jonášovi, kterého Bůh poslal do Ninive. Když jsme byli malí, v paměti nám tento příběh utkvěl zejména kvůli velrybě, v jejíž útrobách musel neposlušný prorok strávit tři dny.
Podstata příběhu je však jiná - a mluví právě o podstatě půstu. "
Ninivané vnějším půstem demonstrovali vnitřní úmysl odvrátit se od svého špatného jednání. I náš půst by měl být především projevem metanoie, tedy změny smýšlení," říká katolický kněz Matúš Imrich, který studuje na Papežském biblickém institutu v Římě.
"
Tento příběh není jen o obrácení obyvatel Ninive, ale také o obrácení samotného Jonáše, který se musel naučit přijmout Boží dobrotu a jeho milosrdenství s hříšníky," vysvětluje Imrich.
"
Paradoxem je, že Ninive nebylo židovské město a lidé, kteří neznali Hospodina, se obrátili právě na výzvu neposlušného proroka, který přednesl zřejmě nejkratší kázání v dějinách lidstva: ještě čtyřicet dní a Ninive bude vyvráceno," přidává další postřeh biblista Róbert Lapka, který je moderátorem Centra pro studium biblického a blízkovýchodního světa.
.........
Nepostili se však jen Ninivané, ale i prorok Eliáš, královna Ester, Jan Křtitel či samotný Ježíš. Známý je nejen jeho čtyřicetidenní pobyt na poušti a otevřená konfrontace s ďáblem, ale i řeč na hoře, kde představuje účinnost duchovního "
trojboje" - modlitby, půstu a almužny.
"
V Bibli, ale i ve vyprávění církevních otců existuje propojení mezi postem a pouští. Na poušti člověk nežije z chleba, který nemá, ale uvědomuje si závislost na Bohu. V prázdnotě pouště se stává mnohem vnímavější na jeho slovo," říká biblista Lapka, který připomíná, že právě toto jsou důvody, které vedly ke vzniku fenoménu pouštních otců.
"
Půst a poušť k sobě patří," píše v knize
Půst. Modlitba tělem i duší (Karmelitánské nakladatelství 2016) benediktin Grün. "
Obojí nás konfrontuje s naší nahotou. Obojí z nás snímá roušku, pod kterou skrýváme své vlastní přání a myšlenky. Na poušti není nic, za co bychom se mohli skrýt. A půst nás dělá v této bezbrannosti ještě zranitelnější."
Podle Lapka
i křesťan v 21. století by měl během půstu vyjít na pomyslnou poušť, což znamená opustit zaběhané koleje každodenního života.
"
Přestali jsme slyšet Boha, protože jsme napojeni na všechny možné informační kanály a sociální sítě. Potřebujeme se od nich odpojit, odstřihnout, být offline a takto si nově vybudovat citlivost pro Boha," míní kněz Lapka.
Jaké předsevzetí si dávat
Na vypadnutí z každodennosti a narušení životních stereotypů slouží právě postní předsevzetí. "
Církev nabízí dostatečně širokou škálu postních prostředků, ze kterých si člověk může vybrat. Nikdo se nemůže vymlouvat na to, že nemá k dispozici možnosti na dobré prožití půstu," říká Lapkův kolega z Centra pro studium biblického a blízkovýchodního světa Juraj Fenik.
Důležité je nepřehánět to s velikostí předsevzetí. "
Lepší je dát si menší předsevzetí, které dokážu dodržet, než velké, při kterém selžu již po několika dnech," radí kněz Imrich.
Pokud vím, že bez kávy, cigaret či čokolády čtyřicet dní nevydržím, mohu se jich zříci alespoň ve středy a v pátky, což byly postní dny prvních křesťanů. Když si facebook nedokážu zakázat úplně, můžu si ho odinstalovat alespoň z mobilu, abych omezil neustále "četování". Nebo si umíním, že televizi budu sledovat jen v přesně vymezeném čase.
Možností nejsou jen zakazující, ale také
pozitivně orientovaná předsevzetí, například pravidelnější návštěva bohoslužeb, každodenní čtení z Písma svatého či modlitba křížové cesty.
Podle kněží, které jsme oslovili, je častá polemika o tom, zda je vhodnější první nebo druhý typ přikázání, nesmyslná. Zároveň však platí, že
každé předsevzetí by nás mělo nëco stát, měli bychom ho pocítit.
"
Dobrým příkladem je almužna - je to pozitivní předsevzetí, které mě zároveň nëco stojí," míní Lapka, podle kterého je tento způsob pokání u nás velmi zanedbáván.
Vzpomíná si na zkušenost s dvěma americkými rodinami v Košicích, které si "adoptovaly" sociálně slabší rodiny, kterým finančně pomáhaly. Uhradily jim celoroční inkaso a se svými dětmi jim nakoupily nezbytné věci do domácnosti. "
Důležitým bylo právě to, že děti viděly své rodiče pomáhat druhým. Dokonce, když jsem o této zkušenosti vyprávěl dalším rodinám, přidali se i oni. Jednoduše, příklady přitahují."
Podobnou zkušenost má i kněz Juraj Fenik. Během pobytu v USA před několika lety navštívil farnost nedaleko Clevelandu, kde farníci během celého půstu pekli pirohy a utržené peníze potom věnovali jedné nemocnici v Mexiku.
"
Půst spojoval křesťany do jednoho společenství. Nebylo to nějaké soukromé asketické dílo, ale určitá forma společného bdění a modlitby," připomíná Grün raně křesťanskou praxi.
------
Oslovení kněží se shodují v tom, že z našeho půstu by nějaký užitek měli mít i lidé kolem. "
Postit se třeba nejen pro naše osobní dobro, ale i pro dobro našich bratří a sester," konstatuje kněz Imrich, podle kterého lze peníze ušetřené nekupovaním cigaret či alkoholu odložit stranou a před Velikonocemi je darovat na dobročinné účely.
Stejně bychom podle Grüna měli hospodařit s ušetřeným časem. Minuty, které získáme nesledovaných televize nebo nesedením před počítačem, bychom neměli prošustrovat, ale investovat do duchovních nebo charitativních aktivit.
Co po skončení půstu
Někteří si nyní určitě říkají: "
Všechno je to hezké, ale co z toho, když se půst skončí a já se vrátím do starých kolejí?"
"
Odříkání je dobré minimálně proto, abychom zjistili, zda jsme ještě svobodní. Pokud někdo dokáže vydržet čtyřicet dní bez alkoholu, cigaret či televize, je to důkaz, že ještě není otrokem," míní Lapka.
Podle Imricha by výsledkem postní metanoie mělo být právě to, že člověk se sice vrátí k původním věcem, ale už rozumnějším a svobodnějším způsobem.
A co v případě, že v postním předsevzetí selžu ještě během samotného půstu? "
Selhání je vždy šancí dozvědět se více o sobě samém. A především by mě mělo vést k větší laskavosti k druhým. Nebudu je už posuzovat tak tvrdě," míní Grün.
Výsledkem půstu by tak měly být dva zdánlivě opačné postoje.
Prvním je
mírnost v jídle a pití, v postojích k druhým či ve využívání všech dober, které zpříjemňují a usnadňují náš život.
Druhým postojem je radikálnost vědomí, že lidské
nitro je tak hluboké, že ho nezaplníme ničím jiným jen nejvyšším dobrem.
Imrich Gazda
Převzato z
www.postoj.sk,
článek z 15. 2. 2018 naleznete
zde.
