Evangelijní úryvek První postní neděle (Mk 1,12-15) nabízí dva krátké příběhy: Ježíšovo pokoušení a začátek jeho veřejného působení. Biblické texty této neděle je třeba vnímat jako duchovní program pro celé postní období.
Obrana před zlým
Ježíšovu pokušení předchází jeho křest, ve kterém je prohlášen za Božího Syna. Při křtu na něj sestoupil Duch Svatý, který ho nyní vede na poušť.
Evangelista jasně uvádí, že tím, kdo Ježíše pokouší, je satan. Jde o hebrejský výraz a v překladu znamená protivník. Satan se vždy staví proti Boží vůli.
Ježíš ve svém podobenství O rozsévači nás upozorňuje, že satan přichází a obírá nás o Boží slovo, které je do nás zaseto (srov. Mk 4,15).
Existuje obrana před zlým duchem? Blahoslavený papež Pavel VI. během generální audience 15. listopadu 1972 na toto téma řekl: "
Vše, co nás chrání před hříchem, nás chrání i před tímto neviditelným nepřítelem. Jednoznačnou ochranou je milost posvěcující. Kdo žije v Boží milosti, je oblečen do pancíře, proti kterému je ďábel bezmocný."
Bohužel, dnes jsme se stali lhostejnými vůči hříchu. Žít v milosti posvěcující bereme jako folklór, kterému věnujeme pár hodin na Vánoce a Velikonoce. Zničující důsledky jsou viditelné. Nepořádek ve vztazích a ve společnosti má svůj původ v nepořádku v našich duších.
Život v souladu s Božím slovem
Evangelista Marek podává jen velmi krátkou zmínku o tom, že Ježíš byl pokoušen. Další dva evangelisté Matouš a Lukáš upřesňují, že při Ježíšově pokoušeni jde o charakter jeho Božího synovství: "
Jestliže jsi Boží Syn ..." Je to pokušení na využití Kristova božského postavení. Ježíš odmítá uchýlit se k jednoduchému a divadelnímu divotvorstvu. Odmítá používat zázraky, které by se zaměňovaly s magií, odmítá zneužít Boží moc.
Ježíš v odpovědích, které zachytili Matouš a Lukáš, používá
citace ze starozákonní knihy Deuteronomium (8,3; 6,16; 6,13). Tato kniha je reflexí nad putováním izraelského národa po poušti, kde národ zažil nevěru v Boží přítomnost, modloslužbu uctíváním zlatého telete, ale na druhé straně i Boží ochranu, pomoc, odpuštění a slitování (vysvobození z Egypta, dar many, vody, křepelek apod.
Kniha Deuteronomium zve národ, aby přijal Boží přikázání a zachovával je bez toho, aby zkoušel Boha. Ježíš oživuje tuto zkušenost Božího lidu. Strávil na poušti 40 dní, jako kdysi izraelský národ na poušti 40 let. Ježíš překonává krizi a slabost lidu a vyjadřuje úplné přijetí Božího slova.
Udělat Boha centrem našeho života
Ústředním tématem Ježíšova účinkování je
Boží království. V době Ježíše Krista měli lidé různé představy o Božím království.
Zelóti věřili v zavedení pozemského království, které chtěli dosáhnout použitím násilí a zbraní.
Farizeové pod Božím královstvím chápali přísné a přesné dodržování předpisů Mojžíšova zákona.
Apokalyptici ohlašovali novou zemi a nové nebesa.
Co tedy je Boží království v Ježíšově hlásání? Není to prostor vlády na způsob pozemské říše. Je to osoba.
Je to Kristus sám. On je Boží přítomností. V Ježíši Kristu vstoupil do našich dějin Bůh.
Kdo prosí v modlitbě Otčenáš "přijď království tvé", prosí o Boží blízkost ve svém životě. Svět bude skutečně lidským pouze tehdy, když přijme Boha za svého Krále.
Proto
Ježíšova výzva "obraťte se a věřte evangeliu" je pozváním, aby On byl znovu středem našeho života.
Tato slova jsou aktuální hlavně teď, když jsme vstoupili do postního období.
Ježíš nás vyzývá: "Hledejte tedy nejprve Boží království a jeho spravedlnost ..." (Mt 6,33)
To je duchovní program pro postní období.
P. František Trstenský
Převzato z
www.postoj.sk,
článek z 16. 2. 2018 naleznete
zde.
