Biskup Thomas Paprocki ze Springfieldu vydal v červnu 2017 vyhlášku
o „manželství“ osob stejného pohlaví, v níž zopakoval tradiční katolickou nauku o manželství. Vyhláška se setkala s velkým ohlasem, ale i ostrou kritikou.
12. června vydal biskup Thomas Paprocki ze Springfieldu v Illinois vyhlášku o „manželství“ osob stejného pohlaví a „souvisejících pastoračních otázkách“. V ní
zopakoval tradiční katolickou nauku, že manželství může být „smlouvou pouze mezi jedním mužem a jednou ženou...“ a vyhlásil diecézní pravidla týkající se „manželství“ homosexuálů. K těmto pravidlům patří i to, že členům duchovenstva a zaměstnancům diecéze není dovoleno účastnit se obřadů uzavírání „manželství“ homosexuálů a k těmto obřadům a obřadům nesmí být používán církevní majetek.
Osoby žijící v takovém „manželství“ nesmí přijímat eucharistii, a jestliže se ocitnou v nebezpečí smrti, nesmí dostat svaté přijímání jako viaticum, pokud nevyjádří lítost nad svým životním stylem.
Dále osoby žijící v „manželství“ homosexuálů nemohou mít katolický pohřeb, pokud před smrtí neprojevily určité známky pokání, a nemohou sloužit jako lektoři nebo mimořádní udělovatelé svatého
přijímání při mši. Děti rodičů žijících v „manželství“ homosexuálů mohou přijímat svátosti a chodit do katolických škol. Tito rodiče by si však měli uvědomit, že se jejich děti budou vzdělávat
v plnosti katolického učení.
V následném prohlášení vydaném 23. června biskup Paprocki dodal, že „
Církev má nejen pravomoc, ale i závažnou povinnost potvrdit své autentické učení o manželství a zachovávat a podporovat posvátnou hodnotu manželského stavu“
Zatímco někteří katoličtí komentátoři a odborníci vyhlášku uvítali, jiní ji zase podrobili ostré kritice.
Michael Sean Winters z listu
National Catholic Reporter napsal, že by biskup měl být „
vyhozen“ a že tato vyhláška je „
v naprostém rozporu se směrem, kterým se papež František snaží Církev vést “.
Christopher Pett, nastupující prezident organizace
DignityUSA označil vyhlášku jako „
extrémně zlomyslnou a zraňující. Systematicky a opovržlivě nás a naše vztahy znevažuje. Popírá naši plnou účast na životě Církve, k níž nás opravňuje náš křest a to, že jsme byli stvořeni k Božímu obrazu.“
P. James Martin SJ, který často komentuje záležitosti týkající se vztahů osob stejného pohlaví, uvedl, že „
zaměřovat se pouze na LGBT osoby, aniž bychom se podobně zaměřili na mravní a sexuální jednání heterosexuálů, je, řečeno slovy katechismu 'náznakem nespravedlivé diskriminace‘“.
Biskup Paprocki, který poskytl
Catholic World Report rozhovor v prosinci 2016, s CWR hovořil o své nedávné vyhlášce a o kontroverzi, jež následovala.
Co vás vedlo k vydání této vyhlášky týkající se „manželství“ osob stejného pohlaví?
Tato pravidla ohledně „manželství“ homosexuálů a souvisejících pastoračních otázek vznikla kvůli změnám v zákonech a v naší kultuře, pokud jde o tyto záležitosti. Samotný Ježíš Kristus potvrdil
privilegované místo manželství v lidské a křesťanské společnosti tím, že je povýšil na svátost. V důsledku toho
Církev má nejen pravomoc, ale i závažnou povinnost potvrdit své autentické učení
o manželství a zachovávat a podporovat posvátnou hodnotu manželského stavu.
Překvapil vás velký mediální ohlas, kterého se vaší vyhlášce u nás dostalo?
Do jisté míry ano, protože
vyhláška je pouze přímou aplikací stávajícího církevního učení a kanonického práva. Katolická církev po dva tisíce let velmi jasně učí, že je pro nás „manželství“ osob stejného pohlaví nepřijatelné, přesto se mnoho lidí domnívá, že se Církev musí jednoduše podvolit současné populární kultuře, která „manželství“ homosexuálů v občanském právu legalizovala.
Z pastoračního hlediska je dosti znepokojující vidět, že tolik katolíků zjevně přejímá politicky korektní názory na „manželství“ osob stejného pohlaví. To jen ukazuje, kolik práce je třeba vykonat, abychom poskytli solidní formaci, pokud jde o chápání manželství.
P. James Martin SJ si (na své facebookové stránce) postěžoval, že tato vyhláška „diskriminuje“ lidi s homosexuální orientací, protože nezahrnuje heterosexuály, kteří hřeší, byť třeba ne v oblasti sexuality. Dále ohledně podávání eucharistie lidem žijícím v homosexuálním „manželství“ nedávno řekl v rozhovoru pro The New York Times, že „téměř každý žije nemravným životním stylem“. Jak na to odpovíte?
Otec Martin se v těchto výrocích velice mýlí. Každý je hříšník, ale ne každý žije nemravným životním stylem. Protože jsme všichni hříšníci, jsme voláni k obrácení a pokání. Ve vyhlášce
přehlédl klíčovou větu, že církevní pohřeb má být odepřen osobám žijícím v homosexuálním „manželství“, „pokud před smrtí neprojevily nějaké známky kajícnosti“. To je přesná citace kánonu 1184 Kodexu kanonického práva, která je určena jako výzva k pokání. Ježíš začal svou veřejnou službu hlásání evangelia těmito slovy:„
Naplnil se čas a přiblížilo se království Boží. Čiňte pokání a věřte evangeliu.“ (Mk 1,15) Aplikujeme-li toto biblické učení na konkrétní problematiku pohřebních obřadů, pak
osoby, které žily veřejně v homosexuálním „manželství“, stejně jako další zjevní hříšníci, kteří vzbuzují veřejné pohoršení, mohou mít církevní pohřeb, pouze když před smrtí projeví určité známky pokání.
Komentáře otce Martina naznačují důležitou věc ohledně stavu těžkého hříchu a přijímání eucharistie. Má pravdu, že se toto církevní učení týká nejen osob žijících v homosexuálním „manželství“.
Podle kánonu 916 všichni ti, kdo se dopustili těžkého hříchu, nemohou přijímat eucharistii bez předchozího přijetí svátosti smíření. Obvykle nejde o otázku upírání svatého přijímání, ale o samotné lidi, kteří se zdržují přijetí eucharistie, jsou-li si „vědomi těžkého hříchu“.
Ačkoli nikdo
nemůže znát něčí subjektivní hříšnost před Bohem, Církev může a musí učit o objektivní skutečnosti těžkého hříchu. Objektivně lze například říci, že všichni ti, kdo mají sexuální vztah mimo platné
manželství, ať už jsou to heterosexuálové, nebo homosexuálové, by neměli přijímat eucharistii, dokud nevykonají pokání, nevyzpovídají se a nezmění svůj život. To platí i pro rozvedené, kteří uzavřeli nový sňatek, aniž by jejich předchozí manželství bylo anulováno, jak je velmi dobře známo ze všech zpráv v médiích o této záležitosti.
Francis DeBernardo, ředitel organizace New Ways Ministry, řekl, že tato vyhláška vyžene lidi s homosexuální orientací pryč z Církve. Jak byste na to odpověděl?
Skutečným problémem není, kolik lidí bude chodit do kostela, ale jak se stát svatým.
Církev je prostřednicí na cestě ke svatosti. Ježíš nás učí, abychom byli svatí, ale ne každý jeho učení přijímá – například bohatý mládenec, který celý smutný od Ježíše odešel, protože nechtěl prodat svůj majetek, aby mohl Ježíše následovat (Mt 19,16–22).
Lidé mají svobodu odmítnout nebo přijmout učení Církve, stejně tak mají svobodu přijmout nebo odmítnout samotného Ježíše. Je pro nás zklamáním, když lidé opouštějí Církev, stejně jako jistě musel být zklamaný Ježíš, když od něj lidé odcházeli.
Když v médiích čtete zprávy o této vyhlášce, vidíte v nich nějaké obecné neporozumění
nebo dezinterpretace?
Zdá se, že mnoho
lidí vůbec nechápe smysl toho, proč jsme voláni k pokání a obrácení. Vypadá to, že se domnívají, že tato vyhláška je čirým odsouzením lidí, kteří jsou gayi nebo lesbičkami. Tak to ale není. Má vyhláška se nezaměřuje na „LGBT osoby“, ale na takzvané „manželství“ osob stejného pohlaví, což je občanskoprávní status. Nikomu nejsou upírány svátosti nebo křesťanský pohřeb jen proto, že má homosexuální orientaci. Dokonce i ten, kdo vstoupil do homosexuálního „manželství“, může přijímat svátosti a mít církevní pohřeb, pokud bude činit pokání a zřekne se svého „manželství“.
Jaké ohlasy na tuto vyhlášku dostáváte soukromě? Hovořili o ní s vámi soukromě vaši spolubratři biskupové (pokud ano, co říkali)?
Dostal jsem spoustu vyjádření podpory a ujištění o modlitbách.
Jak reagovali kněží ve vaší diecézi? Myslím, že mnozí vám musí být vděční, že jste z nich sňal těžké břemeno. Pokud by například člověk žijící v homosexuálním „manželství“ přistoupil ke svatému přijímání nebo požádal o katolický pohřeb pro zesnulého a (nekajícího) milence, kněz může prostě říct: „Je mi líto, jsem pod autoritou diecéze a jejího biskupa a diecézní pravidla mi neumožňují toto udělat.“
Dostávám pozitivní ohlasy od svých kněží na vyjasnění církevního učení a vyjádření vděčnosti za poskytnutí vedení ohledně toho, jak reagovat na takovéto situace, které mohou nastat.
Domníváte se, že podobné vyhlášky vydají i další diecéze?
Věřím, že některé to již udělaly, ale z nějakého důvodu se jim dostalo jen málo publicity, nebo dokonce vůbec žádná.
Byl negativní tlak na vaši osobu pro vás osobně těžký, nebo jste si uvědomoval, že
to patří k výkonu úřadu, který zastáváte?
Dovolím si na tuto otázku odpovědět citátem mého patrona, svatého Thomase Morea, který řekl: „
Nestarám se o to, co o mně lidé říkají, pokud Bůh mé jednání schvaluje.“
Dodáte ještě nějaké postřehy?
Homosexuální aktivisté obtěžují mé zaměstnance i mě obscénními telefonáty, e-maily a dopisy, v nichž používají sprosté výrazy a nadávky, pravděpodobně ve jménu lásky a tolerance. Je mi líto, že lidé kolem mě jsou vystaveni takovým nenávistným a zlomyslným projevům.
Jim Graves
http://www.catholicworldreport.com
Přeložil Pavel Štička
Převzato z časopisu MONITOR č. 3 (11. 2. 2018), str. 7-9
V pdf najdete na adrese:
https://rcmonitor.cz/download/MONITOR-2018-3.pdf
