Změňte katechismus. Pokud jeho nauka nekoresponduje s novým vytouženým přesvědčením, souvisejícím s homosexualitou, bude lepší, když použijete metodu Alexandra Velikého, který jediným švihem meče "rozmotal" pověstný gordický uzel - přeťal ho na dvě části.
Stejně tedy i na to, aby se akceptovala a definitivně uvolnila cesta pro homoerotickou praxi, je nezbytné
zaútočit přímo na základy, a potom už bude všechno jednodušší. Nyní, když se k homosexualitě přistupuje laxně a když se akceptuje jako přirozená varianta lidské sexuality, tak
v cestě úplnému potvrzení práv LGBT jako přísady do "křesťanské salsy" stojí už jen poslední překážka, kterou je třeba překonat -
Katechismus katolické církve.
Boj se tedy přesouvá na úroveň nauky Církve; vše se musí připravit strojeným a uklidňujícím stylem, který však zná jen určitý okruh kleriků. Jako první je třeba poslat do terénu průkopníky, kteří budou vystupovat v roli tlumočníků a mluvčích této nové linie myšlení. Budou to malé týmy teologů a kněží, několika biskupů a takzvaných pastoračních pracovníků, kteří povedou sice osamělý boj bez jakéhokoliv omezování (ze strany Magisteria Církve), ale zároveň budou na očích celé diecéze, zatímco mlčící většina bude jen pochrupovat.
Poslední rána, podle časové posloupnosti, dopadne na vytypované laiky, přesně podle naplánovaného divadélka se srdcervúcimi příběhy lidí.
Deník
La Repubblica například v tomto duchu přišel s příběhem dvou rodičů, kteří akceptují svou lesbickou dceru, a kteří se připojili k týmu
biskupa z Civitavecchia, Luigiho Marruccia, který sám patří k takzvanému křesťanskému LGBT hnutí.
"
Nejprve jsme byli přesvědčeni, že homosexualita je hřích", říkají tito rodiče. A teď? "
Modlíme se a čteme si podobenství o marnotratném synovi a konečně jsme přišli na to, že Pán akceptuje všechny bez posuzování. Martina žije v pravdě a my ji milujeme takovou, jaká je."
O jaké pravdě hovoří tito rodiče?!
Určitě ne o pravdě evangelia nebo příběhu Sodomy z Bible, a ani o pravdě podle Katechismu, na konto kterého na závěr svého příběhu prohodili pár slov:
"Problém je v Katechismu, ve kterém se píše, že homosexualita je svou vnitřní povahou nezřízená orientace."
To je ten kámen úrazu. Klíčová překážka, kterou je třeba nutně odstranit z cesty homohereze v katolickém duchu. Ty věty v předchozím příběhu ohlásili náhodně, spíše byly úmyslně naaranžované. Aby se potvrdila
neslučitelnost Katechismu, to jest katolické nauky, se světem, ve kterém musíme žít, aby se vytvářel názor na svět, založený na prožité zkušenosti, a nikoli na Božím zákoně.
Časová posloupnost pokračuje, (ti, co chtějí katolickou revoluci) musí nyní
zpochybnit pravdu o homosexualitě, jak ji učí Katechismus a jak si všiml i deník
Avvenire tady, s dobře načasovaným úvodníkem od Luciana Moiu:
"Existují takoví, kteří uznávají
katolickou tradici,
obsaženou v Katechismu,
která trvá na potřebě
prožívat život v lásce a čistotě.
Ale jsou i tací,
včetně některých biskupů a teologů,
kteří požadují,
aby se Církev důkladně zamyslela
nad smyslem
a významem sexuality,
přičemž nevylučují
ani (tolerantní) reformu
morální teologie."
Kdo má v tomto koketování s morálním relativismem pravdu? Ti druzí se v tom zjevně vyznají. Podívejte se, jak si hloubí základy k tomu,
aby mohli tvrdit, že Katechismus již není nedotknutelný; jak lidi infikují virem reformy,
jakoby pravda o člověku a o Božím plánu pro lidstvo byla jen společenským výtvorem, podléhajícím názorovým změnám.
Po článku v
Avvenire (květen 2017) se konal přísně tajný minikoncil, jehož úkolem bylo
položit základy takříkajíc budoucího odstranění článků 2357, 2358 a 2359 z Katechismu katolické církve, v nichž se říká:
"Tradice, opírajíc se o Písmo,
které představuje homosexuální vztahy
jako velmi závažnou zvrácenost,
vždy hlásala,
že homosexuální úkony
jsou svou vnitřní povahou nezřízené."
Toto setkání uspořádal jeden z jezuitů, který je dost úzce spjat s prací na uvolňování cesty pro homosexualitu, jistý páter
Pino Piva, který měl svého času nejvíce "posluchačů" - alespoň v Itálii - mezi homosexuály, kteří se sice přiznávali ke katolicismu, ale
odmítali cestu čistoty, požadovanou v takovém případě Katechismem, jakož i dopisem o Pastorační péči o homosexuální osoby, který napsal v roce 1986 tehdejší kardinál Joseph Ratzinger.
Páter Piva, nejnověji přestěhován do jezuitského domu v Bologni, shromažďuje skupiny LGBT křesťanů a "specialistů", kteří poslední roky pracovali v různých diecézích a plnili specifické programy, pomocí kterých
se snažili zajistit, aby se nikdo nezúčastnil modlitby, nabízené týmem Courage (Odvaha) nebo skupinou s názvem "Lot", pod vedením Lucu di Tolva,
kteří se věrně přidržují nauky o homosexualitě podle Magisteria Církve.
Na těchto setkáních vypomáhá i biskup, ale nezasahuje do nich. Mohou se jich účastnit LGBT věřící a kněží, kteří se k nim připojili v prožívání těch "nejrozmanitějších" životních stylů aniž by se jejich usilovali napravit.
Namísto toho se snaží
zavést motiv homosexuality do života Církve. Znají pouze jednoho společného jmenovatele: být kritický vůči Katechismu, který se nyní považuje za hlavní překážku plnému otevření se gayům a homoerotické praxi.
Výrazy jako
"hřích"? Zastaralé.
"Přijetí"? Pouze pokud akceptujete homosexualitu jako přirozenou variantu sexuality.
"Láska"? Pouze jako směs pocitů, a ne jako plán, který má pro náš život připraven Bůh.
O tom, co se na těchto setkáních odehrává, víme jen málo, něco však přece proniklo ven prostřednictvím
blogu pátra Maura Leonardiho, dalšího podporovatele homoerotických kauz, který byl dlouho ve hře; až do rozhovoru s Vladimirem Luxuriem (italskou "transgender" celebritou, která jako komunistický politik, byl prvním "transgender" členem parlamentu v Evropě), přičemž vůbec neprodiskutoval, ani nezpochybnil její (jeho ??) smýšlení. Leonardi na svém blogu trousí samé perly, jako například:
"Pokud je i jen jeden
z množství homosexuálů přesvědčen,
že jeho homosexualita je
přirozená a Bohem chtěná,
může jedinou odpovědí Církve být:
'Když se nepřidržíte Katechismu
(a mimochodem Katechismus není evangelium),
nemůžete přijímat svátosti?'
Je vůbec možné vyznat hříchy,
o kterých je svědomí dotyčného člověka
přesvědčeno, že hříchy nejsou?"
Suma sumárum, pokud eliminujeme všechny objektivní údaje o lidské přirozenosti a o Božím pořádku, vyjde nám, že homosexualita není ničím jiným, než záležitostí názoru jedince. A jako taková musí být akceptována a podporována. Leonardi cituje biskupa ze setkání v Boloni, když říká: "
Neříkám vám, abyste drželi Katechismu. Říkám: Církev stále nemá odpověď."
Objektivně je třeba říci, že
je alarmující, když biskup podporuje vzpouru proti Katechismu, který nereprezentuje jen obyčejné zákony posbírané kdesi z ulice, ale vytváří přímo architektonickou stavbu, na níž je založena víra. Stejně
znepokojující je i to, když biskup tvrdí, že 'Cirkev stále nemá odpoveď'. Ve skutečnosti však odpověď existuje, je jí jednota milosrdné lásky a pravdy, s úctou k čistotě, ke které jsou povoláni i homosexuálové, jak dokazuje i zkušenost týmu
Courage. Rukavice je však již hozen a křížová výprava proti Katechismu musí pokračovat.
Jak chtějí pokračovat? Brousí si zbraně, aby mohli použít svou strategii: inspirují se z "reformy" Katechismu, navrhované papežem Františkem kvůli trestu smrti, jakož i jeho prohlášeními k nauce Církve v minulosti, týkající se zrušení otroctví. Jsou to sice absolutně odlišné argumenty, ale užitečné pro posouzení metody "rozkladu" Katechismu, které se mohou hodit pro zmíněné homoerotické kauzy.
autorka: Andrea Zambrano
Zdroj:
https://onepeterfive.com, 24. 1. 2018
Převzato z
www.lifenews.sk,
článek z 11. 2. 2018 naleznete
zde.
