Nejbližší neděle je poslední před začátkem postního období. Evangelijní úryvek (Mk 1,40-45) hovoří o uzdravení malomocného. Za tělesným uzdravením je mnohem více. Ježíš přišel, aby nám daroval plný život.
Uzdravit hluboké rány
Mojžíšův zákon chápal malomocenství jako nakažlivou nemoc. Kromě toho malomocenství bylo považováno za formu kultovní nečistoty. Proto malomocný byl vyloučen ze společenství, ze vztahů a z účasti na kultu. Aby se zabránilo kontaktu s ním, měl volat "
nečistý, nečistý", jak to přikazuje starozákonní Leviticus 13,46.
Z toho důvodu se malomocenství jistým způsobem ztotožňovalo se smrtí a uzdravení z něj se vzkříšením. Ve Starém zákoně Bůh potrestal malomocenstvím Miriam, když se postavila proti svému bratrovi Mojžíšovi (srov. Nm 12,10-15). Na přímluvu Mojžíše ji Bůh uzdravil.
Snad nejznámějším uzdravením z malomocenství je starozákonní příběh syrského Námana, který byl uzdraven po sedminásobném ponoření do řeky Jordán (srov. 2 kr 5).
V našem úryvku se Ježíš dotýká malomocného. Tím podle židovského zákona se sám stal obřadně nečistým. Jde o mesiášské gesto, kterým se naplňuje proroctví Izaiáše: "On nesl naše nemoci a našimi bolestmi se obtížil". (Iz 53,4)
Autor nonozákonného listu Židům uvádí: "
A protože sám prošel zkouškou utrpení, může pomáhat těm, kteří jsou zkoušeni."(Žid 2,18)
Kristus uzdravením vrací malomocnému nejen zdraví, ale ho znovu začleňuje do společenského a náboženského života. Kristus se dotýká i našich ran. Bere na sebe naše zranění, bolesti, utrpení. Nejednou jde o hluboké duševní a duchovní rány, rozbité vztahy, nepřijetí, hříchy. Pán Ježíš nám dává pravý život.
Malomocný přišel k Ježíšovi, poklekl před ním a prosil o očištění. Toto gesto je
vyznáním víry v božství Ježíše Krista. Jedinečným prostředkem uzdravení je svátost zmierania. Nestyďme se kleknout si před milosrdným Pánem. Tato svátost má v sobě i sociální rozměr, což znamená smíření se s bližním a vzájemné odpuštění v našich rodinách.
Přinést oběť
V již zmíněném starozákonním příběhu Náman přišel nejdříve s prosbou o uzdravení před izraelského krále, který zareagoval slovy: "
Jsem snad já Bůh, abych mohl dávat smrt a život ..., abych člověka osvobodil od malomocenství?" (2 Kr 5,7 )
Když se novozákonní evangelia zmiňují o tom, že Ježíš uzdravoval i z malomocenství,
vyjadřují Ježíšovu identitu: Ježíš je Bůh.
Podle Mojžíšova zákona se měl uzdravený nejdříve ukázat knězi, který zkontroloval, zda skutečně nastalo vyléčení. V jeruzalémském chrámu byla dokonce k tomuto účelu vyhrazená zvláštní místnost. Pak měl v chrámu přinést oběť. Bylo to vyjádřením díků všemohoucímu Bohu.
Výraz "jim na svědectví" bylo Ježíšovým odkazem pro kněze, že je tu někdo, kdo koná skutky, které dokáže pouze Bůh.
Naše účast na Eucharistii, což v překladu znamená "díkůvzdání", je chválou Bohu, je naší obětí za uzdravení.
Chci, buď čistý!
Evangelista Marek na více místech svého spisu zachoval i Ježíšův "vnitřní" svět, čímž nám jeho osobu dělá bližší z hlediska jeho lidské přirozenosti pravého člověka. Jsou to výrazy např. "
S hněvem si je změřil"; "
Zarmoucen řekl"; "
Přísně mu pohrozil"; "
Rozmrzelý jim řekl"; "Pohleděl na něho s láskou" atd.
V našem úryvku je to výraz "
slitoval se nad ním". Řecké sloveso "
splanchnízomai" označuje pohyb vnitřností. V přeneseném významu vyjadřuje pohyb nitra, tzn. slitování a soucit. Marek do centra celého příběhu vkládá
Ježíšův soucit s člověkem.
Radostné poselství pro člověka je, že Bůh se o člověka zajímá.
Boží Syn chce, aby člověk byl čistý, aby byl svatý, jak je On svatý. Nesnižujme v sobě tento Boží ideál. Ježíšův soucit je příkladem pro nás.
Odstraňujme nebo alespoň zmírňujme zranění a bolesti jiných.
P. František Trstenský
Převzato z
www.postoj.sk,
článek z 9. 2. 2018 naleznete
zde.
