Jmenuji se Antonija a můj muž je Mateo. Během vlastenecké války jsme oba bránili chorvatský národ. V roce 1994 můj muž těžce onemocněl, diagnostikovali mu schizofrenii, schizoafektivní poruchu, psychózu a PTSD - těžkou formu.
Během dvou let byl několikrát hospitalizován na psychiatrii, několikrát mu měnili léčbu, ale bez nějakého většího úspěchu. Bylo mu hrozně, ale rodině mnohem hůře. Bral sedm - osm tablet třikrát denně, stále měl násilné, sebevražedné myšlenky, nic pozitivního. Když uviděl strom, první myšlenkou bylo - dobrý na oběšení; balkón - dobrý na vyskočení z něj. Bál se samoty, bál se větší skupiny lidí, jedním slovem bál se všeho.
Nemohla jsem pochopit tuto nemoc. Nechápala jsem, že osoba, která má všechny končetiny, všechny orgány zdravé, může být nemocná.
Celé dny prospal a vstával jen kvůli jídlu. Během dne jsem z něj nemohla vytáhnout ani slovo, nesměla jsem ho nechat samotného, ani ho nikam vzít s sebou. Všichni přátelé nás opustili. Zůstali jsme vydáni napospas sami sobě. Jedním slovem PEKLO na zemi. Lékaři mi řekli, že celý život bude na lécích, protože ta nemoc je nevyléčitelná a když si s ním nebudu dát vědět rady, vezmou ho do zařízení pro takové nemoci.
Žádná nemoc není silnější než Bůh, a proto mu patří nesmírné díky a sláva!
Při jedné příležitosti uviděl plakát s pozváním do Medžugorje a rozhodl se tam jít hledat pomoc. Neuměl se modlit, a ani nebyl schopen. Když přišli do Medžugorje, před sochu Panny Marie, zachvátil ho křečovitý pláč, který nemohl kontrolovat. Veškerá úzkost, bolest, smutek a strach spočinuli v Mariiných rukách. V Medžugorji se už pak nic výjimečného neudálo, byla to "obyčejná" pouť. Na zpáteční cestě domů se ženy modlily růženec a také on pocítil touhu modlit se, i když se ho neuměl modlit, jen přebíral zrnka a tvářil se, že se modlí. Když se vrátil domů, poprosil mě, abych ho naučila modlit se růženec. Jelikož jsem však byla už úplně frustrovaná jeho stavem, jen jsem mu hrubě odsekla - že nebudu starého čtyřicetiletého koně učit modlit se. A dala jsem mu brožurku s návodem jak se modlit růženec. Nechala jsem ho na milost i nemilost nemoci, protože jsem měla opravdu dost i jeho i jeho nemoci. A kromě toho všeho jsem se starala i o dvě malé děti. Vzal brožurku a od toho dne se každý den modlí alespoň jeden růženec. Od té doby nevzal ani jednu tabletku. Zcela se uzdravil díky Panně Marii a modlitbě růžence.
Dnes je z něj úplně jiná osoba - je společenský, získali jsme nové přátele ve víře, je členem modlitební skupiny, dokonce je jedním z vedoucích. Stal se z něj starostlivý otec a muž. Jedním slovem, je z něj příjemný člověk.
Ani lékaři nechtěl lhát a řekl mu, že se uzdravil díky Medžugorje a modlitbě růžence. Jeho nálezy jsou zcela v pořádku, dokonce mu lékařská komise odňala status "válečný invalida". Ať je všechno na Boží a Mariinu slávu a nám k užitku. Žádná nemoc není silnější než Bůh, a proto mu patří nesmírné díky a sláva!
Sbohem, a všem přeji Boží požehnání.
Antonija, Chorvatsko
Zdroj: putevimilosti.com
Převzato z
http://svetlomariino.com/sk/,
článek z 2. 2. 2018 naleznete
zde.
