Kardinál Dominik Duka se v rozhovoru vyjadřuje k aktuální situaci.
25. ledna 2018
Vaše eminence, dostáváme dotazy, zda jste už podal demisi….
To je dnes velmi užívané slovo, proto možná lidé nevědí, že v církvi je to trochu jinak. Podle kodexu církevního práva musí biskup rezignovat na svůj úřad po dovršení 75. roku věku. Takže mne to čeká koncem dubna. Napíši rezignační dopis na úřad pražského arcibiskupa a pošlu jej Svatému otci Františkovi.
Co se bude dít potom?
Dopis samozřejmě nehodím do schránky na Hradčanech, ale předám jej papežskému velvyslanci, tedy panu nunciovi. On jej doprovodí vlastním vyjádřením a diplomatickou poštou pošle do Vatikánu. Svatý otec pak biskupa, který takto podle předpisů práva rezignoval, buď pověří, aby ještě zůstal ve funkci, nebo rezignaci přijme.
Co hraje v rozhodování Svatého otce roli?
Většinou se hledí na zdravotní stav biskupa a na potřeby diecéze, dává se mu čas, aby například dokončil ještě nějaké záležitosti. Roli jistě hraje i vyjádření nuncia a doporučení kongregace pro biskupy, to je vlastně jakési „ministerstvo“, kde mají tyto otázky na starosti.
V jednom rozhovoru jste se vyjádřil, že nebudete žádat o prodloužení svého působení, vím také, že jste o toto místo neusiloval.
Upřímně řečeno stále více chápu, že ta hranice 75 let je dobrá. Člověku opravdu ubývá sil, i když je zdravý. Nároky úřadu znamenají neustálé cestování, jednání, řešení sporů, rozhodování, je to opravdu služba. Přijmu tedy rozhodnutí papeže ať bude jakékoliv.
Budete nějak hodnotit své působení?
Už několik let se nad ním zamýšlím a snažím se v poslední době vybrat priority, na kterých mi skutečně záleží, například vyučování náboženství, církevní školství. Pochopitelně, že až přijde okamžik odchodu, důkladně s odstupem vše zhodnotím a budu se snažit pravdivě a upřímně vidět i okamžiky neúspěchů a selhání. Byla tady, jsem jen člověk.
Lidé si nejen pletou demisi s rezignací, ale mají představu o církvi jako o zájmové skupině, skoro jako o nějaké politické straně. Hodně požadavků zaznívá v tomto smyslu při volbách, aktuálně při volbě prezidenta republiky. Kdo vlastně mluví u nás za církev?
Za církev u nás mluví Svatý otec František. Pokud se jedná o místní biskupy, oslovuje každý věřící jen ve své diecézi, chceme-li oslovit celou zem, musí na to mít od ostatních biskupů sdružených v biskupské konferenci její předseda, kterým jsem momentálně já, souhlas.
Doporučujete nějakého kandidáta?
Volby nejsou církevní aktivitou, ale občanskou aktivitou, proto nejsme kompetentní oslovovat spoluobčany jako církev. Z toho plyne, že biskupové či kněží nevstupují do předvolebních kampaní.
Podle církevních předpisů máme vyzývat laiky k účasti na volbách, připomenout kriteria výběru, ale nemáme nikoho konkrétně jmenovat. Jde i o to, že lidé jsou přece dospělí, když mají voličské právo a dokáží se rozhodnout podle svého nejlepšího svědomí. Ani jako předseda ČBK nejsem kompetentní ve věci, kde jsou lidé občané a ne jen věřící. Jako biskup bych neměl říkat volte Františka nebo Jana, jsou mi milí, jsou z té dobré strany a podobně. Můžu možná říci, koho volím já, ale rozhodně nemohu nikoho z občanů k ničemu vyzývat. Já se zdržuji i onoho osobního vyjádření, abych nebyl obviněn ze zasahování do oblasti, která mi nenáleží.
Popravdě řečeno bylo by hodně těžké odlišit, kde mluvím jako biskup v této funkci, a kde se vyjadřuji jako běžný občan.
Biskupové vyzvali k účasti na volbách, mnozí napsali i svým věřícím v diecézi o kriteriích výběru.
Co je pro Vás nejdůležitější?
Myslím, že důležité je modlit se za dobrou volbu prezidenta. A také umět přijmout, když nebude zvolen kandidát mého srdce. A neodsuzovat lidi kolem, když mají jiný názor a jinou volbu, než já sám. To, že někdo bude zvolen přece neznamená, že je lepší, než ten nezvolený. Hraje tam roli řada okolností. Říká se „Sláva vítězům, čest poraženým“. Kéž bychom to s pomocí Boží dokázali i u nás.
Převzato z
www.dominikduka.cz,
článek z 25. 1. 2018 naleznete
zde.
