Spolu s Marií medituji nad Andělským pozdravením. Vždyť se v něm hovoří o lásce a oddanosti. Zdrávas totiž hovoří o oddanosti Boha vůči nám lidem. Maria je novým stvořením, první věřící v Krista, z jejího nitra vyrazily prameny živé vody, z její bytosti vyzařuje Boží Duch.
Maria je Archou Nového zákona, z jejího těla a krve si vzal své tělo a krev Ježíš. A v tomto jeho těle byla uzavřena Nová smlouva. Tato nová smlouva byla uzavřena Vtělením, kdy se Bůh stal člověkem v těle své matky. Kniha Zjevení klade vizi Panny Marie bezprostředně za vizí Starozákonní archy, aby naznačila jejich zjevnou souvislost.
Růženec je jakési "chození v kruhu," procházíme po zrnkách v uzavřeném řetězu. Zdá se to podobné, jako když Židé vstupovali do Zaslíbené země a narazili na nedobytné Jericho. Na Boží pokyn chodili s archou dokola, dokud zdi města nespadly. Prvotní církev tvrdila o Marii, že je pro ďábla hroznější než válečný vůz, než bojový šik.
Modlit se tedy růženec znamená spolu s Marií dobývat nová území pro Krista. Když se modlíme růženec, jako bychom jeho řetízkem spoutávali ďábla.
Náš Bůh je a sám se představuje jako Bůh Abrahama, Izáka a Jakuba. Spravedlivý a svatý život je oslavou Boha a Bůh sám se neostýchá nazývat se jménem svých svatých služebníků. Člověk je totiž určen k tomu, aby byl Božím obrazem. Svatí tento Boží záměr realizovali. Dali ve svém životě prostor Bohu, který se chtěl zjevit. A Panna Maria je bránou, přes kterou se Bůh zjevil nejautentičtěji. Náš Bůh je i Bohem Mariiným. Bůh nežárlí na skutečné hodnoty, žárlí jen na modly - nehodnoty, které jsme si postavili na jeho místo.
Svět, ve kterém žijeme, potřebuje modlitbu. Velmi. Kdo se modlí, ten je silný z Boha. Modlete se růženec, nebojte se chodit a obcházet mocnosti temnosti s touto novozákonní archou. Tak, jako kdysi v roce 1571 zvítězili křesťané zásluhou této modlitby nad přesilou mohamedánů u Lepanta, tak zmůžeme i dnes hodně, když se budeme modlit.
Modlitba "
Zdrávas Maria" (Raduj se Maria) začíná pozdravem anděla Gabriela. Jeho prostřednictvím pozdravuje Marii sám Bůh. Naše modlitba se odvažuje opakovat Marii tento pozdrav s pohledem, s jakým na svou poníženou služebnici shlédl Bůh a zajásat radostí, kterou On nachází v ní.
"
Milosti plná, Pán s tebou," - obě části andělova pozdravu se navzájem objasňují, protože Pán je s ní. Milost, kterou je naplněna, je přítomnost toho, který je pramenem každé milosti: "
Plesej... dcero Jeruzaléma ... uprostřed tebe je Pán" (Sof 3,14.17).
Maria, do které přichází bydlet sám Pán, je sama dcerou Sionu, archou úmluvy, místem, kde přebývá Hospodinova sláva; je "
Božím stánkem mezi lidmi" (Zj 21,3). Plná milosti je zcela předána tomu, který přichází přebývat v ní a jehož ona dává světu.
"
Požehnaná jsi mezi ženami a požehnaný plod života tvého, Ježíš". Po andělově pozdravu si osvojujeme i Alžbětin pozdrav. Alžběta "
naplněna Duchem Svatým" (Lk 1,41) je první v dlouhé řadě pokolení, které budou Marii blahoslavit.
"
Blahoslavená, která uvěřila ..." (Lk 1,45); Maria je "
požehnaná mezi ženami", protože uvěřila, že se slovo Páně splní. Abrahám se pro svou víru stal "
požehnáním pro všechny národy země." (Gn 12,3). Maria se pro svou víru stala Matkou věřících, díky níž všechny národy země dostávají toho, který je Boží požehnání samo, požehnaný plod jejího života.
"
Svatá Maria, Matko Boží, pros za nás ..." S Alžbětou se divíme: "
Čím jsem si zasloužila, že Matka mého Pána přichází ke mně?" (Lk 1,43). Maria je Matka Boží i naše Matka, neboť nám dala Ježíše, svého Syna;
Můžeme jí svěřovat všechny své starosti a prosby;
Prosí za nás, jako prosila za sebe: "
Ať se mi stane podle tvého slova" (Lk 1,38). Když se svěřujeme její modlitbě, předáváme se s ní do Boží vůle: "
Buď vůle Tvá".
"
Pros za nás hříšné nyní i v hodinu smrti naší". Když žádáme Pannu Marii, aby za nás prosila, uznáváme, že jsme ubozí hříšníci a obracíme se na "
Matku milosrdenství", na tu, která je celá svatá. Svěřujeme se jí "
nyní", v dnešku našeho života. A naše důvěra se rozšiřuje natolik, že jí už nyní svěřujeme "
hodinu naší smrti"; ať je při ní přítomna, jako byla přítomna při smrti svého Syna na kříži a ať nás v hodině našeho přechodu do věčnosti přijme jako naše Matka, aby nás přivedla ke svému Synu Ježíši do ráje.
V ovzduší středověké zbožnosti na Západě vznikla modlitba růžence jako lidová náhrada za liturgii hodin. Na Východě litaniová forma "Akatistu" a "Paraklézy" zůstala bližší chórovému oficiu byzantských církví, zatímco arménská, koptská a syrská tradice dala přednost chvalozpěvům a lidovým písním k Matce Boží. Ale v modlitbě Zdrávas Maria a v teotokiích a v hymnech svatého Efréma nebo svatého
Řehoře z Nareku je tradice mariánské modlitby podstatně stejná.
Maria je dokonalá "orantka" (modlící se žena), obraz Církve. Když se k ní modlíme, spolu s ní souhlasíme s plánem Otce, který posílá svého Syna, aby spasil všechny lidi. Jako milovaný učedník Jan, bereme si k sobě Ježíšovu Matku, která se stala Matkou všech žijících. Můžeme se modlit s ní a k ní. Modlitba Církve je jakoby podpírána Mariinou modlitbou, se kterou je spojena naděje.
Vycházeje z této jedinečné Mariiny spolupráce s působením Ducha Sv., křesťanské církve postupně vytvořily modlitbu ke svaté Matce Boží, přičemž ji soustředily na Kristovu osobu, jak se projevila ve svých tajemstvích. V nesčetných hymnech a antifonách, ve kterých se tato modlitba vyjadřuje, se obvykle střídají dvě zaměření: jedno velebí Pána za "
veliké věci", které udělal své pokorné služebnice a jejím prostřednictvím všem lidem, druhé zvěstuje Ježíšově Matce prosby a chvály Božích dětí, protože ona nyní zná lidstvo, které si v ní zasnoubil Boží Syn.
zdroj: františkáni.sk
Převzato z
https://doverujem-a-verim.blogspot.cz/,
článek ze 4. 11. 2017 naleznete
zde.
