Zamyšlení nad evangeliem čtvrté neděle v mezidobí- cyklus B
V městě Kafarnau vstoupil Ježíš v sobotu do synagogy a učil. Žasli nad jeho učením, protože učil jako ten, kdo má moc, a ne jako učitelé Zákona. V jejich synagoze byl právě člověk posedlý nečistým duchem. Začal křičet: „Co je ti do nás, Ježíši Nazartský! Přišel jsi nás zahubit? Vím, kdo jsi: Svatý Boží!“ Ale Ježíš mu to přísně zakázal: „Mlč a vyjdi z něho!“ Nečistý duch posedlým zalomcoval a s velkým křikem z něho vyšel. Všichni užasli a ptali se jeden druhého: „Co je to? Nové učení – a s takovou mocí! I nečistým duchům poroučí, a poslouchají ho!“ A pověst o něm se hned roznesla všude po celém galilejském kraji. (Mk 1,21-28)
Když postojíme před výkladem knihkupectví, vidíme tam knihy nejrozličnějšího obsahu. Knih vychrlí tiskařské lisy v dnešní době takové množství, že nikoho nepřekvapuje, když se objevila na německém trhu jedna s nápisem „Abschied vom Christentum“ čili „Rozloučení s křesťanstvím“, která se usiluje na 260 stranách přesvědčit čtenáře, že hodina křesťanství už uplynula, křesťanství už překročilo svou dobu a nastává doba nevěry.
Jenže tato prognóza se jeví ve světle dnešního evangelia celkem mylnou. V dnešním evangeliu totiž posluchači židovské synagogy dosvědčují, že Ježíš je a zůstane přitažlivý. Dosvědčují to věřící Židé, kteří měli ve zvyku každou sobotu poslouchat náboženskou nauku, a proto ji dobře znali. Dosvědčují, že to co říká Ježíš, je celkem jiné než nauka židovských zákoníků. Říkají: To je úžasné učení. To je mocné učení.
A takový dojem měli lidé všech časů v celých dějinách církve, když slyšeli Ježíšovo slovo.
I dnes se jeví Ježíš jako přitažlivý. Vždyť jako byste si jinak mohli vysvětlit, že na celém světě v neděli chodí tisíce a milióny lidí starých i mladých, mužů i žen poslouchat Boží slovo? Ačkoli svět jim umožňuje všelijaké jiné atrakce, ačkoliv v kostele se nedá vidět něco napínavého půvabného jako ve filmu, nedá se slyšet nic rytmického a hlučného jako na diskotéce, nedá se zažít nic veselého a opojného jako ve vinárně, nedá se tleskat na něco strhujícího a vzrušujícího jako na fotbale, nedá se pochutnat si na nějaké specialitě jako v restauraci. Navzdory tomu lidi chodí ještě i dnes do kostela za Ježíšem.
A k tomu si přimyslíme, že za 2000 roků byli lidi často pro Ježíše pronásledování týrání, mučení, zabíjení a že i v dnešní době je mnoho lidí za to diskriminováno a navzdory tomu jdou za ním.
A nebo si k tomu představme, že za 2000 roků se událo v Církvi i mnoho vnitřních odpadů a pohoršení, a to nejen u řadových věřících, ale i u kněží, a lidé navzdory tomu jdou za Ježíšem.
A nebo si nakonec k tomu přimysleme, že všechno na světě podléhá zákonu únavy, opotřebení a zevšednění, například ve strojírenství se říká, že materiál je unavený, že motor je opotřebený, že pneumatiky jsou ojeté – a tak i v duchovním světě všechny ideje, filosofie hnutí a programy se unavují, opotřebovávají, zevšedňují a upadají do zapomnění – a podívejte se, o Ježíšovi jako by to neplatilo!
I v dnešní době, ve které se vypije pohár požitků na mnoha místech až do dna a kde se na mnohých místech silně propaguje ateismus, hlásí se u mnoha lidí žízeň po Ježíšovi a co je zvlášť překvapující, že i u mladých lidí. Vždyť kdy se dostalo Ježíšovi od mládeže takového nádherného názvu jako „Ježíš super star“, čili Ježíš super hvězda jako dnes? A kdysi mládež z úcty k Ježíšovi jako dnes obula sandály, zvané kristusky, čili také sandály, jaké nosil Ježíš? A kdy bylo na světě tolik náboženských mládežnických hnutí jako dnes? Zda z toho všeho nevidíme, že Ježíš je i dnes přitažlivý?
Tak se nám zdá, že lidé, kteří zakusí, jak chutná myšlenkový a mravní chaos a jak chutnají bludy a neřesti, nenacházejí v tom uspokojení, a proto se obracejí k nádhernému a mocnému Ježíši.
Vždyť právě v dnešním čase jsme svědky podivného jevu, že mnozí lidé zanechávají bezduchého konzumismu a obracejí se k Ježíšovi.
Svědčí o tom například trojsvazková kniha švýcarského autora Bruna Schafera s názvem: „O těch, co přijali Ježíšův hlas.“ Jsou v ní shromážděny případy vynikajících myslitelů, vědců a intelektuálů ze všech krajin světa, kteří se v naší moderní době rozhodli pro Ježíšovu nauku.
Podívejme se v krátkosti jen na jeden případ psychiatra dr. Rafaela Simona.
Byl původně židem. Studoval univerzitu v Berlíně a v Chicagu a stal se vynikajícím lékařem, takže si otevřel vlastní kliniku v New Yorku. Jeden pacient mu dal darem nádherné zhotovení Písma Svatého. Doktor ho začal číst. Přiznal se, že už dávno hledal, co je smyslem lidského života. Sám svým rozumem usoudil, že jídlo a byt a oblečení a bohatství, to jsou jen prostředky pro tělesnou pohodu, ale nemohou být cílem člověka.
V evangeliu sv. Matouše však našel tuto větu: „Hledejte nejprve Boží království a jeho spravedlnost a všechno ostatní vám bude přidáno.“ (Mt 6,32). V této větě našel odpověď na svoje otázky a program pro svůj život. Rozhodl se, že už nebude hledat cíl života v sobě, ve své sebelásce, ve své pýše a slávě, ale v Bohu. A rozhodl se, že každý den si vyhradí chvíli na čtení Písma Svatého. A potom opravdu kousek po kousku za několik měsíců přečetl evangelia.
Byl velmi dojatý slovy a skutky Ježíše Krista. Ježíšova moudrost, krása a důstojnost převyšovala všechno, co mu doposud poskytovala světská literatura a umění. Připravil se na křest a v 28 letech se dal pokřtít. Stal se členem katolické církve. V církvi našel to, co mu chybělo v moderním židovství: přebývání Boha uprostřed svého lidu.
Píše o tom takto: Když jsem se zúčastňoval mší svatých, vždy mě pojala bázeň, jakou cítili kdysi Židé v jeruzalémském chrámě. A když se zpívalo Sanktus na začátku eucharistické modlitby, zažil jsem tak svatou chvíli, která se v židovství dala zažít jen jednou do roka, když velekněz vstoupil do svatyně a obětoval krev beránka za hříchy izraelského národa. – A když bylo pozdvihování, prožil jsem tu pravou oběť předobrazenou ve Starém zákoně, v nichž beránek Boží, ukřižovaný Ježíš vykonal náhradu za hříchy celého lidstva.“
Čím hlouběji prožíval mši svatou, tím víc poznával, že jediným rozumným ideálem jeho života musí být úplné sjednocení se s Bohem. Proto zatoužil celý se odevzdat Bohu. A podívejte se, co udělal.
Zanechal svoji lékařskou praxi, zavřel svoji kliniku, byť byla výnosná a vstoupil do kláštera. Jeho duše se celá zasnoubila s Bohem. Dnes žije tento bývalý židovský lékař jako mnich v cisterciáckém klášteře ve Valley v ustavičné modlitbě a v rozjímání a v ustavičné radosti z toho, že ho Ježíš povolal do Církve a do kláštera.
Hle, takto přitažlivý je Ježíš i dnes v 21. století. Nebojte se nějaké knihy o rozloučení s křesťanstvím. Nebojte se, že nastává doba nevěry. Proti takovéto knize stojí deset i sto jiných knih, které svědčí o tom, že Ježíš je přitažlivý i dnes. A zejména proti takové knize stojí Ježíšova slova:
„Já jsem s vámi až do konce světa.“ Zapamatujme si toto Ježíšovo prohlášení, abychom měli jistotu, že on nikdy neoslábne, neselže. Jen my křesťani můžeme oslábnout, zklamat a selhat, když se staneme malomyslnými.
Bratři a sestry, kéž nás dnešní evangelium uchrání před malomyslností. Kéž nám vloží hluboko do srdce, že Ježíšovo učení je mocné. A potom navzdory všem nepříznivým věcem budeme v duši volat s apoštolem Petrem: „Pane, ke komu půjdeme? Ty máš slova života věčného.