Nemůžeme si říkat: "
to se nedá, to už lepší nebude" nebo "
já mám vždy takovou smůlu." Takovými řečmi dávám "zelenou" zlému a jeho cílem je škodit a zabíjet. Je proto důležité každý den říkat verše zPísma svatého a prohlašovat je pro sebe a pro své různé oblasti v životě a s vírou čekat na změnu. Všechny modlitby jsou vyslyšeny, musíme se jen modlit s vírou. A tak děkuji Bohu za jeho lásku, milosrdenství a oddanost.
Během studia na vysoké škole jsem často snila o tom, že budu mít dobrou práci, že budu pracovat na super pozici a že mě bude práce naplňovat a těšit. Byla jsem v předposledním ročníku, v prvním semestru, kdy nám vedení univerzity oznámilo, že škola nemá akreditaci, že jim byla zkrátka odebrána. Najednou jsem se ocitla v situaci strachu a obav, zda vůbec dokončím studium. Od státnic mě dělily už jen tři semestry. Situace s akreditací na univerzitě se komplikovala a já byla přinucena podat si přihlášku na jinou univerzitu.
Vůbec jsem nerozuměla této situaci, nechápala jsem proč se to děje a proč mi Bůh nepomáhá. Věřila jsem však, že smysl toho všeho uvidím později.
V posledním ročníku jsem se ocitla už na nové škole. Bylo velmi těžké zvyknout si na nové prostředí, nový systém výuky a na několikahodinové cestování za výukou. Studium na nové škole bylo náročné, protože jsem si musela splnit i povinnosti z předešlého ročníku. Během toho, jak jsem začala psát diplomovou práci a učit se na státnice, jsem začala pociťovat silné bolesti nohy, které byly nejhorší v noci a postupně i přes den. Neřešila jsem to, protože jsem se soustředila na státnice a veškeré úsilí a pozornost jsem věnovala tomu. Zhoršovalo se to až tak, že jsem byla nucena vyhledat pomoc. Byla jsem u různých masérů i lidových "napravovačů", ale nic nepomáhalo. Udělala jsem státnice, za co jsem byla Bohu velmi vděčná, že i navzdory přestupu na jinou školu jsem to zvládla a že mi pomáhal a přenesl mě přes všechny těžké dny a zkoušky. Nadšená z ukončení studia jsem si začala hledat práci, ale moje situace s nohou se zkomplikovala ještě více a musela jsem vyhledat neurologa. Následovaly léky, procedury, infuze, rehabilitace - vše bez výsledků.
Opět následovaly rtg, ct, magnetická rezonance a ozónové injekce. Léčili mě na vyhřezlou ploténku, která měla tlačit na nerv, ale mně žádná léčba nepomáhala.
Blížily se Vánoční svátky a já byla na silných lécích, které i tak nepomáhaly. Často jsem plakala a žila v beznaději.
V beznaději jsem se i modlila k Bohu. Ale byla to modlitba ze zoufalství, nevěřila jsem, že se může něco změnit. Termín naší svatby se přibližoval a já byla bez práce, bez peněz, se zdravotním problémem, který nikdo neuměl vyléčit a s pocitem nepotřebnosti, bezcennosti. Můj snoubenec mi velmi pomáhal, i když i jeho tato situace již vyčerpávala.
Čas plynul a já jsem se měla vdávat za dva měsíce. Jeden večer jsem se ocitla u dobrých známých, kteří žijí s Bohem a řekli mi, že
potřebuji litovat všechny hříchy (zvláště spojené s okultismem) a zříci se zlého. Vysvětlili mi, že modlit se musíme v naději a v jistotě, že Bůh situaci změní a že s ní něco udělá a že musíme vždy každý den prohlašovat požehnání a Boží slovo do každé oblasti našeho života. Od tehdy se začalo měnit mnoho. Ani jsem nevěděla, jak může Bůh tak rychle jednat. Kamarádka mi poradila jednu rehabilitační doktorku, která mi okamžitě identifikovala můj zdravotní problém a nastavila cviky tak, že jsem v prvním měsíci cvičení začala pociťovat úlevu, to už byl měsíc do svatby a my jsme měli nádherné přípravy a ještě hezčí svatební den.
Po svatbě koncem léta jsem si začala hledat práci a zde bylo vidět také jak úžasně a rychle Bůh koná, byla jsem na třech pohovorech v Mercedesu, Peugeotu a Mitsubishi, byla jsem přesvědčená, že chci dělat v tomto odvětví na pozici jako recepce nebo prodej a myslela jsem si, že to chce i Bůh.
Ale stále jsem z toho byla taková rozrušená, věděla jsem, že to chci, ale pocity jsem z toho neměla dobré, tak jsem to promodlila. V Mercedesu mi tedy už přislíbili nástup od začátku listopadu, to bylo ještě hodně daleko, ale řekla jsem si, že počkám.
Až jeden večer na sociální síť, na skupinu, která byla vytvořena za účelem studijních oznámení, pověsila jedna dívka příspěvek o tom, že na Univerzitě, na níž jsem ukončila definitivně své studium, hledají studijní referentku - sekretářku. Napsala jsem, byla jsem zavolána na pohovor, vybrali si mě a já jsem od října tam.
Lepší práci mi Bůh nemohl vybrat, neboť jen on ví, co je pro nás nejlepší. S odstupem času mohu říci, že Bůh má náš život vždy pevně v rukou, pokud mu to dovolíme, umí proměnit i špatné věci, které se nám dějí ve prospěch nás a na dobré věci.
Nemůžeme si říkat: "
to se nedá, to už lepší nebude " nebo "
já mám vždy takovou smůlu. " Takovými řečmi dáváme "zelenou" zlému a jeho cílem je škodit a zabíjet. Je proto důležité každý den říkat verše z Písma svatého a prohlašovat je pro sebe a pro své různé oblasti v životě a s vírou čekat na změnu. Všechny modlitby jsou vyslyšeny, musíme se jen modlit s vírou. A tak děkuji Bohu za jeho lásku, milosrdenství a oddanost.
Faustyna
Oslovilo Vás toto svědectví? Sdílejte ho s ostatními.
Máte svědectví ze svého života, ktoré by mohlo povzbudit ostatní? Pošlete nám ho do redakcie na
info@mojakomunita.sk
napísal Redakcia MK 9.1.2018
Převzato z www.mojakomunita.sk,
článek z 9. 1. 2018 naleznete
zde.
