P. Jan ROB, SDB zemřel 3. 1. 2018 ve věku 103 let. Pohřební mši svatou sloužil Mons. Jan Baxant, biskup litoměřický 7. 1. 2018. Pamatujme v modlitbě.
Parte ke stažení zde!
P. Jan Rob – nekrolog
Salesián P. Ing. Jan Rob se narodil 17. 12. 1914 v Příbrami. Jeho otec byl učitelem. Se svými rodiči a sestrou prožil krásné mládí v Bratislavě. Po maturitě na gymnáziu odešel do Prahy. Zde studoval na Vysoké škole elektrotechnické, kterou ukončil v roce 1938 jako inženýr. Pak působil jako vyučující na průmyslové škole v Bratislavě a v Brně. Tam poznal v roce 1939 salesiány. Zamiloval si práci s mládeží a rozhodl se jít cestou Dona Boska. Noviciát prožil v Ořechově, věčné sliby složil v roce 1944. Teologické studium ukončil v Oseku u Duchcova, kde také přijal 20. června 1948 svátost kněžství z rukou litoměřického biskupa Štěpána Trochty.
Nastoupil jako katecheta do salesiánské oratoře v Brně – Žabovřeskách, ale v dubnu roku 1950 byl v rámci Akce K eskortován spolu s ostatním salesiány do soustřeďovacího kláštera v Oseku. Odtud byl odvelen na vojnu do pomocných technických praporů (PTP). Od roku 1954 pracoval u elektromontážních závodů, přitom ale tajně vedl mladé salesiány. Státní bezpečnost jeho mimopracovní aktivity odhalila, otec Jan byl zatčen a odsouzen ke třem letům vězení. Strávil je ve věznicích v Opavě a na Pankráci. Po odpykání trestu nastoupil jako dělník do výrobny léků v Roztokách u Prahy. Když se v důsledku Pražského jara 1968 uvolnily politické poměry, dostává státní souhlas a nastupuje do duchovní správy na faře v Teplicích. Zde buduje společně s dalšími spolubratry salesiánskou komunitu.
V nastupujícím období politické normalizace se však řeholní komunita musela rozejít a každý salesián byl poslán na jinou faru. Otec Jan odchází do České Kamenice, kde působí v letech 1973 – 1991. Po nabytí svobody se vrací mezi své spolubratry do Teplic, kde byla v roce 1990 založena nová salesiánská komunita. Velmi aktivně se zapojuje do pastorační práce, i když mu síly pomalu ubývají. Při oslavě 100. narozenin řekl: „Je to radost prožívat stáří mezi svými blízkými. Každý řeholník ale hledá štěstí ve vnitřním životě. Rozjímám, čtu Písmo svaté a modlím se jako všichni řeholníci. To je moje radost.“ Péči svých spolubratří přijímal s velkou pokorou a vděčností. I v posledních dnech se rád a s plným vědomím účastnil mše svaté a modlitby breviáře. Chvíli poté, co přijal Tělo Kristovo, vydechl naposledy.
.jpg "červenec 2011")
.jpg "červenec 2011")
