Na Slovensku už nějaký čas probíhá kampaň proti přijetí Istanbulské úmluvy
Zastavme zlo z Istanbulu, jejíž hlavní tváří je katolický kněz Marián Kuffa. Téměř okamžitě, jak se tato kampaň rozběhla, se stal Kuffa terčem kritiky v médiích. Vyčítají mu, že ve svých
vystoupeních šíří
lži a
konspirační teorie. Nic takového však Marián Kuffa nedělá.
Co Kuffa říká?
Pojďme však pěkně po pořádku. Konzervativcům na Istanbulské úmluvě (
Úmluvě Rady Evropy o předcházení násilí na ženách a domácímu násilí a boji proti němu) vadí zejména to, že v duchu dnes moderní gender ideologie nedefinuje rod jako biologickou, ale jako sociální kategorii. V dokumentu se píše: "
Pojmem rod se rozumí soubor společností vytvořených rolí, vzorů chování, činností a atributů, které daná společnost považuje za přiměřené pro ženy a muže."
Konzervativci sice připouštějí, že v dokumentu jsou i některá užitečná ustanovení, zároveň se však obávají, že prostřednictvím dokumentu se do našeho právního a vzdělávacího systému dostane definice rodu, která nesouvisí s biologickou realitou a stírá přirozené rozdíly mezi muži a ženami.
Vraťme se nyní ke Kuffovi. Je to nesporně kněz se silným osobním charismatem a srozumitelným, lidovým jazykem. Když ve svých vystoupeních hovoří o Istanbulské úmluvě jako o "trojském koni" gender ideologie, tak nekonspiruje, ale jen expresivnějším slovníkem a s využitím metafory upozorňuje na jeden dnes poměrně rozšířený trend.
Na to, jak se progresivní elity současnosti snaží využít mezinárodní smlouvy, nadnárodní instituce a soudní aktivismus na protlačení agendy, na jejíž prosazení by ve svých zemích nenašli dostatečnou politickou podporu.
Příkladů, které tento trend dokazují, je množství a nemusíme pro ně chodit ani daleko do minulosti. Stačí si vzpomenout na to, jak pochodily středoevropské země s odmítáním uprchlických kvót. Přestože se tento jejich postoj opíral o široký politický i společenský konsensus, v rámci struktur EU byly přehlasovány a kvóty se staly povinné. Česko, Polsko a Maďarsko kvůli jejich odmítání čelí žalobě k Soudnímu dvoru EU.
Nebo si můžeme připomenout loňské rozhodnutí rakouského Ústavního soudu, které povolilo - s odvoláním na antidiskriminační legislativu - párům stejného pohlaví uzavírat manželství. Přestože dvě nejsilnější rakouské politické strany, lidovci a Svobodní, které v ostatních volbách volila většina voličů, byly proti.
Podobnou snahu o obejití veřejnosti a politických elit v některých zemích můžeme sledovat i u Istanbulské úmluvě. Slovensko ho ještě za vlády Ivety Radičové podepsalo, ale dosud ho neratifikovalo. Na to, aby se tak stalo, v současnosti neexistuje v našem parlamentu potřebná většina.
Mezitím však už k úmluvě Rady Evropy stihla v závěru minulého roku přistoupit i Evropská unie jako celek. Brusel sice oficiálně tvrdí, že členským státům, které Istanbulskou úmluvu zatím neratifikovaly, z toho vyplývají určité povinnosti pouze v oblastech, které spadají do kompetence EU, jako je například soudní spolupráce.
Faktem však je, že
problematická definice rodu se tímto krokem již stala součástí práva EU a evropským institucím se tak otevřou dveře k její interpretaci a další aplikaci.
Přistoupením EU k Istanbulské úmluvě se samozřejmě zvýšil i tlak na ty členské státy, které tak dosud neučinily. Evropská komise je k tomu již začala
vyzývat.
Když Marián Kuffa ve svých vystoupeních hovoří o trojském koni a obcházení vůle lidu, tak jen poukazuje na jevy, které dnes kritizují zástupy akademiků a politiků. Označit to za konspiraci je směšné.
Kuffa nelže ani nekonspiruje ani tehdy, když říká, že některé organizace jsou za svůj postoj k Istanbulské úmluvě diskriminovány při získávání finančních prostředků na svou činnost.
Už v minulosti jsme i na
stránkách Postoj.sk psali o nevládních organizacích, které pro tento svůj názor nezískaly peníze z takzvaných norských fondů. "
Jednou z hlavních myšlenek Istanbulské úmluvy je, že násilí na ženách je genderově podmíněné. Pokud organizace odmítají tento koncept, tak nemohou být z toho programu podpořeny." (...) "
Pokud bychom finanční podporu těmto institucím poskytli, dopustili bychom se porušení nařízení o implementaci Norského finančního mechanismu," obhajoval tehdy v médiích toto rozhodnutí šéf odboru grantů Evropského hospodářského prostoru a Norska na Úřadu vlády.
Je třeba také říct, že
Kuffa ve svých vystoupeních násilí na ženách nijak nezlehčuje a o jeho obětech hovoří s empatií a znalostí člověka z terénu. Člověka, který se konkrétní pomoci týraným ženám či ženám, které přišly o střechu nad hlavou nebo se živily jako prostitutky, roky věnuje. Jeho pohled na vztah muže a ženy se sice někomu může zdát staromódní a jisté kruhy může iritovat, ale opět, ani to není žádný důvod k tomu, abychom ho označovali za konspirátora.
A proč je to problém?
Aby však nevznikl mylný dojem. Důvodem kritiky Marián Kuffa není jeho jazyk ani komunikační styl. Je za ní něco zcela jiného.
Dnešní progresivistické elity nemají s věřícími křesťany problém, pokud projevy jejich víry zůstávají redukovány na sakrální prostory. Nebo když se věnují charitě. Tehdy jsou jim ochotné i zatleskat. Protože to je přesně ta poloha, v níž je chtějí mít.
Jakmile však věřící křesťané vstoupí do veřejného prostoru a říkají své názory na aktuální společenská a politická témata, stávají se nepohodlnými. Třeba je zesměšnit, ocejchovat, označit za konspirátory.
A to je jediným hříchem Mariána Kuffy.
Napsal Jozef Majchrák
Převzato z
www.postoj.sk,
článek z 9. 1. 2018 naleznete
zde.
