Nejbližší neděle je svátkem Pánova křtu. Z liturgického hlediska touto nedělí končí vánoční období. Ježíšův křest je v Markově evangeliu (Mk 1,7-11) první Ježíšovou událostí ještě dříve, než něco řekne. Evangelista Marek nepodává popis Ježíšova dětství, proto křest plní úlohu počátku jeho činnosti.
Otevřené nebe, Duch a hlas z nebe
Otevření nebe v Písmu svatém znamená Boží zjevení. Nebe je Božím příbytkem. Můžeme říci, že nad Jordánem šlo o jistý druh povolání, neboť Ježíš začíná své veřejné účinkování. Evangelista říká, že nebe se roztrhlo, přičemž používá sloveso
schízo. Toto sloveso Nový zákon používá i tehdy, když říká, že chrámová opona se roztrhla (srov. Mk 15,38). Evangelista Marek tak vyjadřuje, že nejde o lidské, ale o Boží jednání.
Už církevní otcové obraz holubice spojovali s příběhem o potopě světa. Holubice přinesla Noemovi čerstvou olivovou ratolest jako symbol života a nového začátku (srov Gn 8,11). Jako holubice nad vodami potopy přinesla zvěst o pokoji a o novém začátku, tak i Ježíšův křest je zvěstováním nového začátku - Ježíšova ohlašování příchodu Božího království. Interpretace obrazu Ducha svatého vidí i podobnost se stvořením, když Duch Boží spočíval nad vodami (Gn 1,2). I v tomto případě jde o myšlenku nového začátku. Křest se tak stává symbolem nového stvoření. Současná liturgie křtu to zdůrazňuje, když o pokřtěných říká, že se stali novým stvořením a oblékli se v Krista.
Ve Starém zákoně otevřené nebe a hlas z nebe jsou znaky Božího zjevení a povolání. Scéna Ježíšova křtu má za úkol představit Ježíše. Křtem začíná jeho veřejné účinkování, které je od počátku doprovázeno Boží mocí. Ježíš naplňuje Otcův plán. Křest v Jordánu není okamžikem, v němž Ježíš synovství přijímá, ale ve kterém je veřejně potvrzen v tom, co mu náleží od věčnosti - Boží synovství.
Zjevení Božího synovství
Samotná událost není ani tak vyprávěním o Ježíšově křtu, ale
jde o prohlášení Ježíše Krista jako Božího Syna, Mesiáše a Spasitele. Jinými slovy není správné zastavit se pouze při popisu křtu, ale číst teologický jazyk a způsob, kterým je událost u Jordánu podána. U Jordánu se totiž zjevuje, kdo je Ježíš Kristus a jaká je jeho činnost, kterou koná v síle Ducha Svatého.
Už v rané křesťanské interpretaci se Ježíšův křest stal předobrazem křesťanské svátosti křtu. Pokřtěný člověk se stává Božím adoptivním synem a dcerou. Křest v životě každého člověka je vykročením na cestu plnění Boží vůle. Je to nesmazatelné znamení, že patříme Kristu. Obnovme v tento den své křestní předsevzetí chránit se zlého a žít ve světě jako učedníci Ježíše Krista.
P. František Trstenský
Převzato z
www.postoj.sk,
článek z 5. 1. 2018 naleznete
zde.
(Na Fatym.com vydáno 6. 1. 2018; 7. 1. 2024 - 5756 přečtení)
