Srdce člověka jako místo setkání s Bohem
Srdce se stalo pro svět symbolem lásky i příjemných citů. Mluvíme o srdci na pravém místě, přesto, že srdce máme uložené na levé straně. Je to paradox. Avšak tady se mluví o pravém místě jako o skutečnosti, která dělá člověka člověkem a ne o poloze srdce.
Srdce je životně důležitý orgán, možná proto je charakterizované jako nenahraditelné. Jaké je srdce člověka? Tvrdé? Nechápavé? Bázlivé? .. nebo je pokládáme za něco jiného?
Srdce, které otupělo ...
(Srov. Mt 13, 15; Mt 15, 8; Mk 6, 52; Mk 7, 6; Mk 8, 17 )
Pochopení věcí, které touží člověka přivést k pravdě brání strnulé a zahlušené srdce, které je ponořeno do svých zájmů, kvůli kterým se uši brání poslouchat, kvůli kterým se oči brání před světlem.
Srdce je střetem mocností dobra a zla každého člověka.
Existuje
vnější zbožnost, která sestává ze slov, modliteb a rituálů, které jsou stále přesnější a slavnostnější, ale je v těchto úkonech i naše srdce? Každá jedna liturgie zaměřuje člověka na Boha slovy "
Vzhůru srdce." Je snad toto rozhodnutí potřeba udělat jen jednou? Je to velkým tajemstvím a výzvou v křesťanské liturgií. Skutečná zbožnost pochází ze srdce, které miluje Boha a bližního, jinak je tato zbožnost nástrojem ovládání druhých - vnějším nátěrem hrobu plného smrti.
Tvrdé srdce učedníků, kamenné a nepřípustné na Slovo je největším nebezpečím a zlem, které má za následek smrt. Srdce z kamene brání učedníkům poznat Ježíše v rozmnožení chlebů a během bouře na moři Ježíše pokládají zpočátku právě oni za přízrak, až když přišel blíž - k jejich očím a srdcím, zjišťují, že je to Ježíš.
Tvrdá srdce posluchačů křičela na Pilátovu nádvoří slova: "Ukřižuj ho!" A Ježíš, bere na ramena kříž, na jehož dřevě se stává
milosrdným pokrmem pro mnohé.
Srdce, které nechápe …
(Porov. Mt 13, 15; Lk 24, 32; Jn 12, 40)
Jidášovo srdce bylo naplněno zradou. Zlý často dává před naše oči lživé představy, on svou lží vzdálil naše uši od Slova života tím, že zaslepil oči a zastřel uši všech. Je to on, který předložil ďábelský obraz Otce.
Jako kdysi v hořícím keře, Bůh zjevuje a zvěstuje nám Jeho i naše
pravé jméno. Spolu se skrytou manou, nám byl dán i bílý kamínek, na kterém je napsáno nové jméno; jeho
otcovské jméno v nás, dětech jeho Syna. Bůh se nezjevuje mimo nás, ale v nás jako Život.
Srdce, které se bojí …
(Srov. Jn 14, 1; Jn 14, 27; Jn 16, 6)
Ježíš považuje za samozřejmé, že jsou jeho učedníci zděšeni a vystrašení. Přichází proto, aby je uklidnil a dal jim jistotu. Podobné ujištění dává před smrtí Mojžíš svému lidu, který vysvobodil z otroctví lži egyptských bohů. Ježíš sám zakouší rozechvění srdce u hrobu jeho přítele Lazara, tváří v tvář smrti a Jidášově zradě.
Rozechvění srdce je dobou zkoušky, příležitostí růstu ve víře, ale také příležitostí k pádu do nedůvěry.
Srdce učedníků, zápasící s protikladnými pocity, se stává novým srdcem, podle nového zákona, který přináší Ježíš, král přícházející na oslátku. Učedníci se stávají být ochotnými stejné bezmezné lásky, kterou jsou sami milováni.
Strach a víra v nás žije pospolu, ale v nepřímé úměrnosti:
strach je prázdnota, kterou víra postupně naplňuje. Učedníci prožívali strach, když jejich Mistr byl souzeni, když kráčel na Golgotu, když umíral na kříži, ba ani po jeho uložení do hrobu nepřicházel pokoj. Nacházeli se ve stavu zmatení, které bude stále postihovat Boží lid. Kříž se může jevit pro tento svět jako symbol ztroskotání všech našich nadějí. Ježíšův výstup na nebesa po sobě nezanechává prázdnotu a skleslost. Dědictví, které nám tu zanechává je dědictví pokoje v očekávání Utěšitele.
Srdce jako poklad
(Srov. Mt 6, 21; Lk 12, 34; Jn 16, 22)
Člověk bývá tam, kde je více srdcem než tělem.
Pokud miluješ časné věci, jdeš do záhuby,
pokud však miluješ věčného Boha, tvůj život dostává smysl a tvé srdce nevyčíslitelnou hodnotu.
Hledat poklad, kde je i naše srdce činí z každého člověka, který je žákem smrti, osobu pozvanou k tomu, aby se stala učedníkem Života. Láska, která pochází z kříže, je nepřemožitelná a bezmezná, je to radost a život, který vítězí nad nenávistí a smrtí.
Zdroje: Silvano Fusti: Nad evangeliem podle Matouše; Silvano Fusti: Nad evangeliem podle Marka; Silvano Fusti: Nad evangeliem podle Lukáše; Silvano Fusti: Nad evangeliem podle Jana;
Ondrej Miškovič
Převzato z
www.postoj.sk,
článek z 1. 1. 2018 naleznete
zde.
