V římském obřadu se od roku 1969 s prvním dnem nového občanského roku spojuje slavnost Panny Marie Bohorodičky.
Už starověká církev na Efezském koncilu v roce 431 oficiálně schválila pro Pannu Marii, matku Ježíše Krista, titul Bohorodička (
Theotokos).
Tento titul není nesporný. V novověku bylo hlavně z protestantské strany opakovaně slyšet tvrzení, že řeč o Boží Matce dokladuje vliv pohanských představ o matkách bohů a tím zpohanšťování křesťanské víry. Právě definice
Theotokos v Efezu, centru pohanského uctívání bohyně Artemis, dosvědčuje prožívání pohanského kultu bohyň v mariánském kultu.
Katolický dogmatik Antona Ziegenaus k tomu poznamenal, že opakované tvrzení o závislosti mariánského na pohanském kultu nenahradí chybějící důkaz o své pravdivosti. Titul Bohorodička nevznikl v Efezu a nebyl tam ani velmi častý. V Efezu byl tento velmi rozšířený titul pouze schválený jako dogma.
Pojem Theotokos
Pojem Theotokos je jasně prokazatelný až u Alexandrijském arcibiskupovi Alexandrovi v jednom listu z roku 325. Od té doby se v náboženské lituratuře vyskytuje stále častěji. Věroučná definice nicejského koncilu z roku 325, že Ježíš Kristus je pravý Bůh a pravý člověk, podnítila zjevně i mariologickou reflexi. U Alexandrijského arcibiskupa Atanáše († 373), neúnavném obhájci věroučných rozhodnutí prvního ekumenického koncilu, se tento pojem objevuje často.
Postupně se prosazuje dvojité označení: Panna Maria Bohorodička (řecky
Parthenos Theotokos Maria). Podobně jako později Chalcedonský koncil (451) již Atanáš vyjádří božsko-lidskou konstituci Spasitele dvojitým narozením "téhož": "Neboť Logos, který se zrodil nevyjádřitelným způsobem nahoru z Otce, se tentýž narodil v době dolů z Panny, Bohorodičky. ... Matku tedy má jen na zemi."
Pod tvou ochranu
Zdá se, že titul
Theotokos, doložený současně pro Alexandrii a Antiochii, byl rozšířen i v lidové zbožnosti, jak to dokazuje na papyru objevená nejstarší mariánská modlitba pocházející z 3./4. století, a je proto staršího původu.
Tato modlitba, na Západě známá se začátkem: "Pod tvou ochranu", zní: "Pod tvou milost se utíkáme, panenská Bohorodičko. Prosbami našimi nepohrdej v našich potřebách, ale vysvoboď nás z každého nebezpečí, jediná čistá a požehnaná."
Idiomatické komunikace
Řehoř Naziánzský († kolem 390) ukázal ve svém prvním listě knězi Cledoniovi oprávnění titulu
Theotokos na základě tzv. idiomatické komunikace (
idioma = osobitost).
Idiomatické komunikace znamená, že to, co lze říci jen o jedné z obou přirozeností v Kristu (například, že jen člověk se může narodit ze ženy nebo může být zabit na kříži nebo jen Bohu se smíme klanět), lze říci i o druhé přirozenosti (například, že Boží Syn se narodil ze ženy nebo byl ukřižován lidmi a že člověku Ježíšovi je možné se klanět), a to ne proto, že to odpovídá nebo patří této druhé přirozenosti, ale na základě hluboké jednoty obou v jednom já, v jedné osobě. Na základě hluboké jednoty obou přirozeností, na základě hypostatické unie, musí být Maria nazývána Bohorodičkou.
Idiomatická komunikace předpokládá takový model přijetí lidské přirozenosti, ve kterém její osobitost není absorbována božskou přirozeností, ale zůstává zachována. Řehoř Naziánzský hovoří o
synkrasis - o vzájemném pronikání: [Přirozenosti a jména] "se navzájem pronikají podle principu vnitřní jednoty". Kvůli tomuto vzájemnému pronikání a jednotě obou přirozeností v "stejném" se dá říci, že Ježíš sestoupil z nebe (aniž by si musel s sebou přinést nebeské tělo), že mu patří poklona, že Bůh byl zabit a že existuje jen jeden Syn.
Na základě idiomatické komunikace může Řehoř Naziánzský konstatovat:
"Když někdo nepřijímá svatou Marii jako Bohorodičku, je odloučený od Boha."
Použitá literatúra:
Anton Ziegenaus,
Maria in der Heilsgeschichte. Mariologie. MM Verlag 1998
Otec Ján Krupa
Převzato z
www.postoj.sk,
článek z 1. 1. 2018 naleznete
zde.
(Na Fatym.com vydáno 1. 1. 2018; 31. 12. 2018 - 1245; 6. 1. 2020 - 2378 přečtení)
