Již tradičně přinášíme List moderátora FATYMu Vranov n. D. ke svátku Svaté Rodiny 2017.
List ke stažení zde!
Bratři a sestry,
Svatá rodina Ježíš, Maria, Josef je nedostižným vzorem pro naše rodiny, přestože v našich rodinách nikdy nebude tak svaté ovzduší, jako bylo v rodině Nazaretské. Tolikrát my kněží slyšíme: zase je u nás tichá domácnost, zase jsem mu řekla víc, než bylo neseno duchem lásky, zase jsem se zastavil až v poslední chvíli, když jsem měl chuť ji vypálit… A ve vztahu k dětem? Zvlášť k těm pubertálním a dospívajícím? Nechtějte, abych citoval, některé konkrétní případy. Nejhorší na tom je, jak to shrnula jedna dobrá paní, že: „Já vím přesně, jak bych měla reagovat, jak se vůči těm mým nejbližším zachovat, ale nedivte se, většinou to dopadne přesně naopak, než by mělo.“ Popravdě řečeno, je to pro nás zahanbující.
Náš pan děkan Mons. Jindřich Bartoš v posledních měsících často mluvil o starozákonní knize Job. Ta nám ve svém dějství poodhaluje velkou pravdu, o které tušíme, ale v praxi s ní moc nepočítáme. O co jde? V souvislosti s našimi těžkostmi, je totiž třeba počítat i s existencí neviditelného světa a ten neviditelný svět není nezúčastněný, ba naopak; Bůh nás vidí a ví, kolik sneseme a jak náročným zkouškám a situacím nás může vystavit. On je ten, kdo dává sílu. A pokud jej prosíme, tak jsme s jeho pomocí schopní v každé zkoušce obstát. Nedovolil by, abychom procházeli těžkostmi, které jsou nad naše možnosti! Jen na to nezapomenout. Pak jsou zde ještě andělé a svatí, v sportovní terminologii řečeno – ti nám fandí a mohou napomoci natolik, nakolik je o pomoc vzýváme. S dětmi říkáme: celé nebe, vidí tebe. A pak je tu ještě ten zlý a ten se právě v době našich těžkostí a zkoušek mimořádně aktivuje. Nejenže nás vhání do nesprávných řešení, ale také nám našeptává a nalhává všechno to, co může podlomit naši chuť vytrvat v dobrém, naši ochotu odpouštět a naší důvěru v milující účinnou blízkost a pomoc Boží. Ve skutečnosti se odehrává mnohem víc, než co se může jevit navenek. Je to duchovní boj. Ten se bojuje v našem srdci a jde o to, s kým chceme spolupracovat, komu chceme dělat radost. Zda Pánu nebo tomu zlému. Teď je důležité si na to zavčas vzpomenout, zastavit se a rozběhnout správný postup jednání. Shrnul bych to do sedmi bodů:
1. Uvědomit si, o co jde, s mládeží máme různé zkratky, zde bych nabídl JODB – jde o duchovní boj.
2. Zabrzdit, jak jen nejvíc jsme schopni, aby nenastala běžná reakce, která vede k neshodě, ponížení rozdělení.
3. Uvědomit si komu chci dělat radost - Pánu nebo zlému.
4. Vzývat Ducha Svatého a prosit jej o pomoc, zároveň prosit anděly strážné těch, kterých se to týká, aby mi pomohli s nimi jednat.
5. Víc naslouchat než mluvit.
6. Představit si Pána Ježíše, jak by na mém místě jednal a zachovat se tak.
7. A po každém drobném vítězství nezapomeňme hned poděkovat Pánu a nadále se modlit za své bližní.
Vím, že životní situace jsou spletité, a že už jsme si to v některých případech tak říkajíc zavařili, ale pokud se budeme učit od Nazaretské rodiny, které se sice nikdy nebudeme úplně podobat, ale ke které se můžeme blížit, pak směřujeme k vítězství. A nezapomeňte vždyť přece ve většině situací, které jsme dříve nezvládli a které se mohou opět opakovat a to nejen v rodině, platí: JODB – jde o duchovní boj a ten je možný s pomocí Boží a jen s ní, vyhrávat.
K dílčím i celkovým vítězstvím posílám našim rodinám požehnání.
P. Marek Dunda
