Sv. Mechtilda prosila našeho Pána, aby ji naučil modlit se k Panně Marii a Pán jí k tomu dal tuto dojemnou odpověď o Neposkvrněném Srdci Panny Marie:
Pokud chceš potěšiť mou Matku, pozdrav její Panenské Srdce...
Pokud chceš potěšiť mou Matku, pozdrav její Panenské Srdce v propastně hluboké hojnosti všech dober směrem k smrtelníkům. Oslav toto srdce v jeho čistotě, která inspirovala Marii, aby převzala slib věčného panenství.
Pozdrav ho v jeho pokoře, která nalezla milost u Boha a udělala ji hodnou k početí z Ducha Svatého.
Pozdrav ho ve vřelé touze, která mě vtáhla do jejího klína.
Pozdrav ho v jeho velké lásce k Bohu a k lidem.
Pozdrav ho v jeho úžasné věrnosti v zachovávání ctností a při vzpomínce na všechno, co jsem udělal a řekl během mého dětství a celého mého života.
Pozdrav ho v soužení, s nímž se podílela na všech mých utrpeních, které krutě probodly a roztrhly její duši.
Pozdrav ho v jeho odevzdání se do vůle Boží, když souhlasila, aby obětovala svého jediného milovaného Syna za spásu světa.
Pozdrav ho v jeho samotné mateřské péči, s níž se neustále modlila za dítě Církev.
A nakonec ho pozdrav v jeho nepřetržitých modlitbách, jimiž prostřednictvím svých zásluh získala pro lidstvo všechny milosti, které mu byly dány.
Pán Ježíš sestře Mechtildě, důvěrnice svého srdce:
"Všeho mám přehojně, trpím jen nedostatkem lidských srdcí (lidské lásky)."
"Nic mě tak netěší, jako lidské srdce."
"Máš možnost mě přitáhnout už pouhou vůlí; takovým způsobem nepřitáhneš ani obyčejnou nitku, ani střepy, ale mě přitáhneš každým úkonem vůle, každým povzdechem."
"Kdyby člověk věděl, kolik spásné milosti mu pramení z přijímání mého Těla, omdlel by radostí."
"Kdyby někdo zničil celý svůj život, kdyby těžkými hříchy všechno promarnil, ale chce znovu všechno napravit, ať lituje, ať přistupuje často ke Svátosti oltářní. Tato Svátost obsahuje všechna dobra, všechny poklady milostí."
"Čím častěji a hodněji někdo přistupuje ke Svátosti oltářní, tím více v jeho duši působím, tím více posvěcuji jeho skutky."
Jednoho dne, když se sv. Mechtilda modlila a pokoušela se přijít na slova, jakými by mohla vyjádřit svou lásku k Nejsvětější Panně ještě lépe než předtím, upadla do extáze.
Panna Maria se jí zjevila s andělským pozdraven napsaným zlatými písmeny na jejím srdci a řekla jí:
"Má dcero, chci, abys věděla, že nikdo mě nemůže potěšit více než tím, že mě pozdraví pozdravem, kterým mě Nejsvětější Trojice pozdravila a kterým jsem byla povýšena k důstojnosti Boží Matky."
Slovem ZDRÁVAS (AVE), kterým je jméno Eve, Eva, mi bylo zvěstováno, že mě Bůh ve své nekonečné moci zachránil před vším hříchem a utrpením, kterému byla vystavena první žena.
Jméno MARIA, což znamená paní světla, dokazuje, že sám Bůh mě naplnil moudrostí a světlem, jako zářící hvězdu, aby rozsvítil nebesa a zem.
Slova "MILOSTIPLNÁ" mi připomínají, že Duch Svatý na mě přenesl tolik milostí, že sama je mohu v hojnosti dát těm, kteří o ně prosí prostřednictvím mé přímluvy.
Když se lidé modlí "PÁN S TEBOU", obnovují mou nepopsatelnou radost, když se věčné Slovo ztělesnilo v mém lůně.
Když mi říkáš "POŽEHNANÁ JSI MEZI ŽENAMI", chválíš Boží milosrdenství, které mě vyneslo do tohoto vysokého stupně štěstí.
A na slova: "POŽEHNANÝ PLOD ŽIVOTA TVÉHO, JEŽÍŠ", se celá nebesa radují se mnou, že mohou vidět mého Syna Ježíše zbožňovaného a oslaveného za to, že zachránil lidstvo.
Benediktínka sv. Mechtilda se narodila v roce 1240 nebo 1241 na hradě v Helftě, poblíž Eisleben v Sasku jako hraběnka a sestřenice německého císaře. Zemřela v cisterciáckém klášteře v Helftě 19. listopadu 1298.
Pocházela z jedné z nejušlechtilejších a nejsilnějších durynských rodin. Její sestra byla svatá a slavná abatyše sv. Gertrude von Hackenborn. Někteří spisovatelé se domnívají, že Mechtilda von Hackeborn a Mechtilda von Wippro byly dvě odlišné osoby, ale protože baroni z rodu Hackeborn byli i pány z Wippy, bylo zvykem, že členové této rodiny si vzali obě jména.
Narodila se jako velmi slabé dítě, takže služky se bály, že by mohla hned zemřít. Vzali ji okamžitě ke knězi, který se právě připravoval na mši. Byl to člověk s pověstí velké svatosti a po křtu dítěte řekl tato prorocká slova: "
Co se bojíte? Toto dítě určitě nezemře, ale stane se svatou řeholnicí, přes kterou bude Bůh dělat mnoho zázraků a její dny skončí ve vysokém věku.".
Když měla sedm let, vzala ji matka na výchovu do kláštera ke starší sestře Gertrudě, v té době řeholnici v klášteře Rodardsdorf. Mechtilda byla tak okouzlená klášterem, že naléhala na rodiče, aby jí dovolili do něj vstoupit. Rodiče na toto velké naléhání ustoupili. Intelektově i tělesně obdařená, udělala Mechtilda pozoruhodný pokrok v ctnostech a studiích.
O deset let později (1258) tedy následovala svou sestru v duchovním povolání, která nyní působila jako abatyše v klášteře v Helftě, který získala jako majetek od bratrů Louise a Alberta. Mechtilda už jako řeholnice byla typická svojí pokorou, horlivostí a extrémní laskavostí, která ji charakterizovala již od dětství a která, jako i zbožnost, se zdála být dědičná v jejím rodě. Ještě jako velmi mladá stala se cennou pomocnicí Gertrudy, která ji pověřila dirigováním sboru. Mechtilda byla na tento úkol plně připravena, když ji v roce 1261 Bůh povolal k péči o toto pětičlenné dítě - sbor, který byl předurčen k tomu, aby klášter v Helftě proslavil. Nadaná Mechtilda s krásným hlasem byla známá zvláštním hudebním talentem, což jí přineslo přívlastek "Domna cantrix." Celý svůj život zastávala tento post, přičemž vedla sbor s neúnavnou horlivostí. Božská chvála byla skutečností jejího života, jako je její kniha. V tomto nikdy nebyla unavená, navzdory svému trvalému a vážnému fyzickému utrpení.
V jejích zjeveních ji Kristus označuje jako "svého slavíka". Mechtilda byla přirozeně i nadpřirozeně bohatá, vždy milostivá, milá ke všem, kteří přišli do okruhu její svatosti a okouzlující osobnosti. Není divu, že tato panna se snažila skrývat svůj zázračný život. Duše, které hledaly útěchu nebo cestu za světlem, vyhledávaly její rady. Učení Dominikáni s ní konzultovali různé duchovní záležitosti.
Až ve svých padesátých letech se sv. Mechtilda dozvěděla, že dvě spolusestry, kterým se svěřovala, odhalily její obdarování, a navíc, že svatá Gertruda už téměř dokončila knihu o jejích vizích Pána. V té chvíli ji tato situace znepokojila a jako obvykle se nejprve v této věci obrátila na Pána prostřednictvím modlitby.
Měla vizi Krista, který v ruce držel knihu jejích zjevení a řekl: "Toto všechno se mělo napsat podle mé vůle a inspirace a proto nemáš důvod, aby ses trápila. Také jí řekl, že jak on byl velkorysý vůči ní, ona mu musí zadostučinit tak, že rozšiřováním těchto zjevení rozšíří i lásku k Němu. Rovněž si přál, aby se tato kniha jmenovala "
Kniha zvláštních milostí," protože tento název se u mnoha potvrdí. Když světice pochopila, že kniha bude směřovat k Boží slávě, přestala být znepokojena a dokonce sama opravila rukopis.
Ihned po její smrti se kniha zveřejnila a rychle se rozmnožila, zejména v důsledku rozšířeného vlivu bratří kazatelů. Boccaccio říká, že několik let po smrti Mechtildy byla kniha jejích zjevení přinesena do Florencie a popularizovaná pod názvem "
La Laude di donna Matelda". S tím se pojí i legenda o tom, že Florentínci byli zvyklí denně před svými posvátnými obrázky odříkat chvály, které se naučili právě z knihy sv. Mechtildy.
Svatá Gertruda, jíž děkujeme za knihu "
Posel božské lásky" prohlásila: "
Nikdy se v našem klášteře nenašla taková jako ona, bohužel! Obávám se, zda se někdy objeví někdo jiný takový!"
Když sv. Mechtilda umírala, modlila se velmi horlivě k Marii za klášter a sestry jejího společenství a tehdy si Panna Maria vzala její ruku do své, přičemž naznačila, že od ní přijala prosbu o péči o klášter. Náš Pán dal Mechtildě náhrdelník nádherné krásy se třpytícími se drahokamy, který představoval slávu věčnosti v Jeho Nebeském Království. Tělo svaté Mechtildy se nachází stále v Helftě, ačkoli přesné místo není známo. Památka na tuto světici se slaví 19. listopadu.
Převzato z
http://modlitba.sk,
článek z 30.12.2017 naleznete
zde.
