Po protinábožensky zaměřeném dětství a dospívání, plný nenávisti k Církvi, objevil páter
Juan José Martínez že "
Bůh existuje a chce mě za svého kněze".
"V neděli ráno jsem stával na balkoně našeho domu a plival jsem na lidi, kteří tudy chodívali na mši. Říkal jsem jim, že Církev je jen sekta, která z nich vytahuje peníze", vysvětluje kněz, který nyní slouží v diecézi Almeria, ve Španělsku.
Rodiče pátera Juana nebyli věřící, a on nedostal žádnou náboženskou formaci, nikdy ho však nevedli k nesnášenlivosti vůči druhým lidem. Říká, že ve skutečnosti neví odkud měl všechny tyto názory, protože o Bohu a o Církvi si myslel, že je to "
multinacionální korporace s chapadly, kterými od každého jen tahá peníze, podobně jako sekta".
"
Byl jsem absolutně proti náboženství; byl jsem dokonce první student naší školy, dokonce i celého Carboneras v provincii Almeria, který se nikdy neučil náboženství. Jako 8 nebo 9-letý jsem si totiž vybral místo náboženství etiku. Další roky jsem pak trávil tím, že jsem přesvědčoval kamarády, aby přestoupili z náboženství na etiku. Celá naše třída nakonec skončila na etice a v náboženství nezůstal nikdo."
Juana však tehdy ani nenapadlo, že po celý svůj život v dospělosti bude zase pomáhat těmto svým přátelům vrátit se k víře. Páter Juan José si velmi dobře pamatuje den, kdy poprvé vstoupil do katolického kostela: "
Jel jsem tam, abych si dělal legraci z těch, co mě tam pozvali a abych je zesměšnil."
"
V lednu 1995 mě přátelé ze školy pozvali na setkání modlitební skupiny katolické charismatické obnovy ve farnosti. Řekl jsem jim, jako vždy, že tam nepůjdu, protože nechci, aby mi vymyli mozek. Celý měsíc mě přesvědčovali. Nakonec jsem to vzdal a některý únorový čtvrtek roku 1995 jsem poprvé vstoupil do katolického kostela "
Zlatá skříňka
V kostele bylo mnoho Juanových přátel. Překvapilo ho, že "
všichni hleděli na jakousi zlatou skříňku vzadu v kostele. Nevěděl jsem co to je, pomyslel jsem si, že tam asi farář ukládá peníze."
Zlatá skříňka byl svatostánek.
Páter Juan José říká, že do kostela šel proto, aby zesměšnil ty, kteří ho pozvali, protože "
jsem si myslel, že se zbláznili. Ve svém nitru jsem se jim smál, ale navenek jsem byl zdvořilý a skryl jsem to. Rozhodl jsem se, že přijdu i příští čtvrtek, abych se jim vysmíval ještě víc."
Takto plynul čtvrtek za čtvrtkem a páter Juan se postupně zbavoval předsudků vůči Církvi a náboženství a Bůh mu svou láskou pomalu pronikal srdce. Pro CNA řekl:
"
Kněz se mi jevil jako velice moudrý muž, který pomáhá lidem. Jako 15-letý jsem začal zpívat na mši, což však znamenalo, že jsem chodil na mši v sobotu. Velmi rád jsem se zdržoval před svatostánkem a postupně jsem si uvědomoval, že Bůh existuje a že mě miluje. Jeho lásku jsem přímo cítil. Lidé z charismatické obnovy, ze kterých jsem si původně chtěl utahovat, mi velmi pomohli. Otevřely se mi oči a já jsem si uvědomil, že Bůh není žádnou pohádkovou postavou pro slabochy, ale že existuje, že mi je oporou a že mě vede. Zažil jsem že mě miluje natolik, že mě chce pro sebe, že mě povolává stát se kněze."
'Jsem Tvůj ve všem, v čem potrebuješ'
Páter Juan José byl pokřtěn a měl první svaté přijímání, protože si to přáli jeho prarodiče, k Bohu však neměl žádný vztah.
"
Svátost biřmování jsem přijímal uprostřed svého obrácení, a to byl pro mě ten pravý dar. V ten den jsem řekl Pánu 'Jsem Tvůj ve všem, v čem potrebuješ'. Moje máma přišla, ale otec ne. Prožíval jsem neopakovatelný okamžik svého života - přijal jsem Ducha Svatého a vložil jsem svou důvěru v Pána."
Mladý Juan José celé měsíce odolával povolání za kněze: "
Řekl jsem Pánu, že nechci žádné hádky a ať se se mnou přestane bavit. ... dokud jsem se "nemusel" rozhodnout následovat Ho a stát se knězem."
V jedno sobotní odpoledne řekl 17-letý Juan svému otci, že chce jít do semináře. Otec ho zbil a řekl, že "
knězem se stane jen přes jeho mrtvolu".
"
Nechápali, jak se mohu já chtít stát knězem. Otec mi dokonce nabídl, že mi zaplatí univerzitu ve Spojených státech, ale že za seminář nezaplatí nikdy."
Páter Juan José vzpomíná, že v této těžké chvíli mu sjela na um modlitba sv. Terezie z Avily: "
Nevzrušuj se a nestrachuj. Vše co potřebuješ, je Bůh." Když ho otec přestal napomínat, mladík ho objal a řekl mu: "
Věděl jsem, že budeš takto reagovat, ale vím i to, že to jednoho dne pochopíš."
Vítej
Juanův otec zašel ve skutečnosti tak daleko, že vyhrožoval knězi, že ho udá na policii, pokud bude i nadále pomáhat jeho synovi s rozlišováním povolání. "
Můj otec zkusil všechno, ale Pán je mocnější", řekl Juan.
Z poslušnosti voči otcovi páter Juan nenastúpil do seminára; začal študovať učiteľstvo na University of Almeria. Trpezlivo a verne čakal, kedy bude môcť naplniť svoje povolanie ku kňazstvu. Spomína, ako mu jedného dňa v máji 1999 mama povedala, že hovorila s otcom a že mu už dovoľuje vstúpiť do seminára: „Rozplakal som sa a nevedel som prestať. Pamätám si, ako mi náš kňaz povedal ´Vitaj´ a silno ma objal.“
V septembri roku 2000 konečne nastúpil do seminára.
V roce 2006 byl páter Juan José vysvěcen na kněze v almerijské katedrále. Této slavnosti se zúčastnil i jeho otec.
"
Nikdy nechtěl abych se stal knězem, ale viděl, že jsem šťastný a i přesto, že byl naprosto protinábožensky založen, rozhodl se, že štěstí jeho syna pro něj znamená víc než jeho ideologie; že pokud jsem já šťastný, i když tomu nerozumí, akceptuje to."
Páter Juan vzpomíná, jak
"otec před svou smrtí přijal Pomazání nemocných. Výsluhoval jsem mu ho já."
"Když mi někdo řekne, že nevěří v Boha, já mu vždy odpovím, že ani já jsem nevěřil, ale že jsem se mýlil, protože jsem objevil pravé a nefalšované štěstí, které mi dává Ježíš. Pokud se necítíte zcela šťastní, poproste Pána, aby vám pomohl, protože pouze On vám může dát radost a štěstí, po kterém prahne vaše srdce."
Zdroj:
www.catholicnewsagency.com, 27. 12. 2017
Převzato z
www.lifenews.sk,
článek z 29. 12. 2017 naleznete
zde.
