Zamyšlení nad svátkem svaté Rodiny Ježíše, Marie a Josefa
Když nadešel čas očišťování podle Mojžíšova Zákona, přinesli Ježíše do Jeruzaléma, aby ho představili Pánu, jak je psáno v Zákoně Páně: „Všechno prvorozené mužského rodu, ať je zasvěceno Pánu.“ Přitom chtěli také podat oběť, jak je to nařízeno v Zákoně Páně: pár hrdliček nebo dvě holoubata. Tehdy žil v Jeruzalémě jeden člověk, jmenoval se Simeon: byl to člověk spravedlivý a bohabojný a očekával potěšení Izraele a byl v něm Duch svatý. Od Ducha svatého mu bylo zjeveno, že neuzří smrt, dokud neuvidí Pánova Mesiáše. Z vnuknutí Ducha přišel do chrámu, právě když rodiče přinesli dítě Ježíše, aby s ním vykonali co bylo obvyklé podle Zákona. Vzal ho do náruči a takto velebil Boha: „Nyní můžeš, Hospodine, podle svého slova propustit svého služebníka v pokoji, neboť moje oči uviděli spásu, kterou jsi připravil pro všechny národy: světlo k osvícení pohanům a k slávě tvého izraelského lidu.“ Jeho otec i matka byli plni údivu nad slovy, která o něm slyšeli. Simeon jim požehnal a jeho matce Marii prohlásil: „On je ustanoven k pádu a k povstání mnohých v Izraeli a jako znamení, kterému se bude odporovat – i tvou vlastní duší pronikne meč – aby vyšlo najevo smýšlení mnoha srdcí.“ Také tam byla prorokyně Anna, dcera Fanuelova la z Aserova kmene. Byla značně pokročilého věku:mladá se vdala a žila sedm roků v manželství, potom sama jako vdova – bylo ji už čtyřiaosmdesát let. Nevycházela z chrámu a sloužila Bohu posty a modlitbami ve dne v noci.
Přišla tam právě v tu chvíli, velebila Boha a mluvila o tom dítěti všem, kdo očekávali vykoupení Jeruzaléma. Když vykonali všechno podle Zákona Páně, vrátili se do Galileje do svého města Nazareta. Dítě rostlo a sílilo, bylo plné moudrosti a milost Boží byla s ním. (Lk 2,22-40)
Církev jako moudrá matka zařazuje do doby vánoční svátek Svaté Rodiny. Vánoční období je příležitostí, aby se rodina setkala a prožila společně sváteční chvíle. Všichni se snaží projevit si navzájem více lásky a štědře se obdarovat. Je tu snaha vytvářet pěkný domov jako stálé a pevné zázemí pro všechny, kdo tu přebývají.
Tato pěkná atmosféra domova trvá bohužel mnohdy jen těch pár vánočních dnů. Proč asi? Někdy tu schází dobrá vůle uskutečnit domov podle vzoru Svaté Rodiny a je malá touha, aby Josef, Maria a Ježíš byli trvale přítomni v otci, matce a dětech.
Dnešní modlitba vyjadřuje jistě přání nás všech: - Bože, ve Svaté Rodině jsi nám dal zářivý příklad. Posiluj nás, prosíme, ať ji následujeme v ctnosti všedních dnů a svůj pozemský domov naplňujeme společenstvím lásky.
Na všech v domě záleží, otec, matka i děti, všichni jsou zodpovědni jeden za druhého. Všechno, co nás v domě obklopuje, má rozměr lásky, protože to bylo vykoupeno láskou a obětí pro dobro všech.
Máme-li před sebou obraz Svaté Rodiny, pak
otec může neustále čerpat svou sílu z osobnosti sv. Josefa. Jako muži spravedlivému a věrnému mu byla svěřena Svatá Rodiny. Byl pohotovým ochráncem a dělníkem, který se staral o potřeby rodiny nazaretské. Byl si vědom, že být blízko Ježíše znamená být blízko tajemství kříže.
Z tajemství Svaté Rodiny může čerpat sílu
matka při pohledu na pokornou služebnici Marii, rozjímající nad posláním Ježíšovým, přimlouvající se za všechny potřebné, zpívající vděčně svůj Magnificat nejen u Alžběty, ale po celý život.
A Ježíš? Přichází na svět skrze rodinu, je rodičům poddán, ve skrytosti se připravuje na své poslání a tím posvěcuje rodinný život. V určitém okamžiku dává přednost chrámu před nazaretským domovem, aby tím naznačil, že i chrám je naším domovem, kde se setkáváme s nebeským Otcem a protože je důležitým předznamenaním domova věčného.
Domov je základní školou života a církev si přeje, aby každá křesťanská rodina byla v církvi málem. Nový katechismus říká: Křesťanská rodina je specifickým vyjádřením a uskutečněním církevního společenství.
Křesťanská rodina je společenstvím osob, stopou a obrazem společenství Otce a Syna v Duchu Svatém.
Svatý Otec Jan Pavel II. pěkně řekl, že církev je rodinou všech rodin. A my dobře cítíme, jaká je tu neustálá propojenost. Všechno, co církev prožívá v liturgické slavnosti, často se přenáší jako paraliturgie do naších domovů, aby tam všechno doznívalo a tam se všechno posvátečňovalo.
Úryvek sv. Pavla z listu Koloským je vlastně krásným programem každého křesťanského domova. Už na křtu jsme byli Bohem vyvoleni a jemu zasvěceni, a proto by naše vzájemné vztahy měly být provázeny milosrdným srdcem, dobrotou, mírností a trpělivostí.
K lásce se nedojde jinak než přes odpuštění. A jak je toto právě v rodině aktuální! Jeden z kosmonautů řekl: „100 dní jsme létali ve vesmíru a ani jednou jsme se nepohádali. Přistáli jsme na zem a do týdne jsem se pohádal s manželkou.“ Všichni v rodině by si měli uvědomit, že rodina je něco, jako vesmírný koráb, kde je třeba žít a pracovat v upřímné jednotě. Smyslem všeho je láska, ona je také tím svorníkem dokonalosti a bezpečným svorníkem domova.
Jak je to pěkné, když si o Vánocích v rodině zazpívají u stromečku koledy a jiné písně. To je skutečně ta výzva Pavlova, abychom nejen v této době, ale i jindy o nedělích dovedli Bohu zazpívat z celého srdce žalmy a duchovní písně.
Kristova nauka ať je u vás v plné síle. Kde jinde je vhodnější půda než v rodině, aby se zde uskutečňovala setba pravdy a dobra, aby se děti naučily rozeznávat dobro a zlo. A jak jinak, než dobrým příkladem rodičů.
Nikdo nepochybuje o tom, že zdravá rodina je základem zdravého národa. O to chceme dnes prosit, aby opravdové křesťanské rodiny přispívaly k živému společenství církve a tím i k dobrým mezilidským vztahům v celé společnosti.
