Někteří si Vánoce neumí představit bez dovolené v teple u moře, jiní bez filmu Tři oříšky pro Popelku. Dokáží je však strávit bez Boha.
Pokud odstraníme vnitřní obsah, kterým je poselství o narození Božího Syna, Ježíše Krista, vánoční svátky se stanou pro nás prázdným třpytivým pozlátkem, kterému chybí smysl a obsah.
Věčný Bůh vstupuje do lidské časnosti
Německý biskup Rudolf Graber (1903 - 1992) se jednou vyjádřil slovy: "
To, co se stalo v Betlémě, překonává stvoření světa. Neboť to, že jediný Boží Syn, druhá božská osoba, se chystá na této malé nepatrné zemi stát člověkem, prostě překonává všechno."
Apoštol Pavel ve svém listu věřícím do regionu Galacie nazývá tento rozhodující okamžik lidstva výrazem
plnost času. "
Ale když přišla plnost času, poslal Bůh svého Syna, narozeného ze ženy, narozeného pod zákonem, aby vykoupil ty, kdo byli pod zákonem, a abychom byli přijati za syny" (Gal 4, 4-5). Vánoce jsou radostným slavením setkání Boží věčnosti s naší lidskou časností, což Pavel velkolepě nazval plnost času. To proto, že Bůh se stává v Ježíši lidským bytím.
Ano, čelíme skutečnosti, že Vánoce se dostaly do zajetí reklam a komercializace. Objevuji však, že roste počet nejen křesťanů, ale vůbec lidí dobré vůle, kteří touží vánoční svátky prožít v jejich původní kráse a v čistém dojeti. Jde o velký příběh lidských dějin. Bůh se stává uchopitelným. Dotýká se nás a my se dotýkáme jeho.
V Ježíši je Bůh s námi
V dnešní době se potřebujeme stát duchovními restaurátory, kteří odvážně, pravdivě a s láskou budou odkrývat původní krásu lidského života a dobrodružství našeho milujícího Boha, kterého překryl hluk reklam a nánosy materialismu. Dítě v Betlémě nedělá kolem sebe lomoz. Přichází v tichu. Vánoce jsou o velikosti Boha.
Ve společnosti, která si v minulosti (a i dnes) vážila společenské postavení, prestiž a bohatství, se Bůh v Ježíši stal zranitelným, chudým a nahým. Právě proto, že je Bůh, se rozhodl podstoupit toto riziko a vložil svůj život do lidských rukou. Ve vánočních událostech vrcholným způsobem naplňuje to, co se nese celou Biblí, že
je "Imma El" (Emanuel = Bůh, který je s námi) nejen v dějinách lidstva, ale v osobních dějinách života každého z nás.
Co je nejcennější, je nejslabší
Ruský filozof Nikolaj Berďajev (1874 - 1948) upozorňuje, že to, co je nejcennější, je nejslabší. Proto násilí nemůže vykonat to nejcennější, ale může to provést pouze duch a Bůh. Vánoce jsou oslavou Boha, který se stává kvůli nám tím nejslabším - lidským dítětem, které je odkázáno na péči lidí.
Obnovení pravého smyslu Vánoc nám nezajistí zvyšování kupní síly obyvatelstva. Může to udělat náš duch ve spojení s Bohem. Na Vánoce si při vyznání víry při slovech "
a mocí Ducha Svatého přijal tělo z Marie Panny a stal se člověkem," klekáme na kolena. Vánoce jsou vyvrcholením Božího zájmu o člověka. Je to dar a tajemství.
Nebojme se kleknout si k jeslím, abychom se setkali s Bohem.
Požehnané vánoční svátky, přátelé!
P. František Trstenský
Převzato z
www.postoj.sk,
článek z 21. 12. 2017 naleznete
zde.
